Jak se jeden rok hlemýždího růstu přelévá do dalšího, sílí debata o tom, co očekávat v nadcházejících desetiletích. Byla globální finanční krize nelítostným, ale přechodným propadem růstu vyspělých zemí, anebo odhalila hlubší dlouhodobý neduh?

Nedávno několik autorů, mimo jiné internetový podnikatel Peter Thiel a politický aktivista a bývalý mistr světa v šachu Garry Kasparov, obhajovalo poměrně radikální výklad zpomalení. V chystané knize tvrdí, že zhroucení růstu vyspělých zemí není pouhým výsledkem finanční krize, nýbrž že ochablost těchto zemí je odrazem vytrvalé stagnace techniky a inovací. Není proto pravděpodobné, že by zaznamenaly vytrvalé zvýšení růstu produktivity, neprovedou-li radikální změny v politice inovací. Ekonom Robert Gordon posouvá tuto myšlenku ještě dále. Tvrdí, že éra překotného technického pokroku, která následovala po průmyslové revoluci, se v dějinách člověka může ukázat jako 250 let trvající výjimka z pravidla stagnace. Podle něho dnešní technologické inovace co do významu blednou ve srovnání s dřívějšími pokroky, jako byla elektřina, vodovod či spalovací motor.

Nad tezí o technologické stagnaci jsem s Thielem a Kasparovem nedávno diskutoval na Oxfordské univerzitě, doprovázen průkopníkem v oboru šifrování Markem Shuttleworthem. Kasparov se jízlivě tázal, zda výrobky jako iPhone 5 skutečně rozšiřují naše schopnosti, a prohlásil, že většina vědeckého bádání, na němž stojí moderní výpočetní technika, se uzavřela v sedmdesátých letech. Thiel uvedl, že snahy bojovat s recesí pomocí uvolněné měnové politiky a nadmíru důrazné fiskální stimulace léčí nesprávnou nemoc, a proto jsou potenciálně velmi škodlivé. Jde o velice zajímavé myšlenky, ale důkazy zatím podle všeho drtivou většinou dokládají, že brzda globální ekonomiky je především projevem důsledků hluboké systémové finanční krize, nikoli dlouhodobé vytrvalé krize novátorství.

Někteří lidé nesporně věří, že prameny vědy vysychají a že při bližším pohledu zjišťujeme, že nejnovější zařízení a ideje pohánějící globální obchod jsou v zásadě odvozeniny. Většina mých vědeckých kolegů je však naprosto nadšena ze svých projektů v nanotechnologiích, neurovědě či energetice. Mají za to, že měníme svět stejným tempem jako doposud. Upřímně řečeno, když jako ekonom uvažuji o stagnaci novátorství, mám obavy z toho, jak samolibé monopoly dusí myšlení a jak tento problém ještě zhoršily nedávné změny prodlužující platnost patentů.

Hlavní příčinou nedávné recese je globální rozmach úvěrů a jejich následné zhroucení. Podobnost dnešní malátnosti s důsledky dřívějších hlubokých systémových finančních krizí po celém světě není jen kvalitativní. Otisky krize se zřetelně projevují v nezaměstnanosti, cenách bydlení i akumulaci dluhu. Není náhodou, že se dnešní éra velmi podobá obdobím, která následovala po desítkách hlubokých finančních krizí v minulosti.

Připisujeme-li probíhající zpomalení finanční krizi, neznamená to neexistenci dlouhodobých vytrvalých efektů, z nichž některé vycházejí ze samotné krize. Smrštění úvěrů téměř vždy nejsilněji postihuje malé a začínající podniky. Jelikož mnohé z nejlepších nápadů a inovací nepocházejí od velkých, zavedených firem, nýbrž od malých společností, probíhající úvěrová kontrakce si nevyhnutelně vyžádá dlouhodobou růstovou daň. Jelikož vlády sužované nedostatkem peněz odkládají naléhavě potřebné projekty veřejné infrastruktury, utrpí i střednědobý růst. Bez ohledu na technologické trendy, růstové vyhlídky nahlodávají i další vytrvalé trendy, například stárnoucí populace ve většině vyspělých zemí. I kdyby nebylo krize, vlády by byly nuceny v penzijních a zdravotnických programech uskutečňovat politicky bolestivé korekce.

Vzhledem k těmto faktorům je v úhrnu snadné představit si setrvání trendu růstu HDP o procentní bod pod normálem dalších deset let. Je-li pravdivá hypotéza rozvíjená Kasparovem, Thielem a Gordonem, vyhlídky jsou ještě ponuřejší - a nutnost reformy je mnohem naléhavější. Vždyť většina plánů na vybřednutí z finanční krize vychází z předpokladu, že technický vývoj zajistí bytelný základ růstu produktivity, který se konečně stane oporou vytrvalého oživení. Jestliže ekonomický koláč přestal svižně růst, možnosti jsou ještě mnohem bolestivější.

Kenneth Rogoff
vyučuje ekonomii a veřejnou politiku na Harvardově univerzitě

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

 

Hlavní příčinou nedávné recese je globální rozmach úvěrů a jejich následné zhroucení.

Není náhodou, že dnešní éra se velmi podobá obdobím, která následovala po desítkách hlubokých finančních krizí v minulosti.

Související