Nedávný pád Indie z makroekonomického výsluní je politováníhodným vývojem událostí. Po mnoha letech, kdy se ekonomika překonávala, růst HDP prudce zpomalil. Roční výkon se letos s největší pravděpodobností zvýší o méně než 5 procent, oproti 6,8 procenta v roce 2011 a 10,1 procenta v roce 2010.

Dokonce i předpověď mírného zlepšení pro rok 2013, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond, je založena na předpokladu, že vláda bude schopna vdechnout život vlně hospodářských reforem, které uvízly na mrtvém bodě.

Současná indická ochromenost podtrhuje pozoruhodný posun v globálním mínění. Ještě před pár lety si Indie pěstovala pověst nejlepšího místa k investicím. Hlavy států o sebe zakopávaly ve snaze setkat se v Bombaji s podnikatelskými špičkami a doufaly, že se jim podaří vydláždit cestu ke značnému rozšíření obchodu a investic. Jejich zájem však dnes ochabl spolu s makroekonomickými ukazateli země.

Ekonomické probuzení

Změny, které se chystají, by přesto mohly obrátit vývoj. Indický premiér, osmdesátník Manmóhan Singh, se nedávno probudil a uvědomil si zoufalou potřebu obnovení dynamiky. Ekonomové z celého světa zaznamenali příchod Raghurama Rajana, bývalého hlavního ekonoma MMF, do funkce hlavního ekonoma ministerstva financí.

Zdaleka však není jasné, zda Sonia Gándhíová, předsedkyně Indického národního kongresu a nejmocnější politik v zemi, Singhovu reformní agendu sdílí. Pravdou je, že v kabinetu dochází k přesunům, které vynášejí do čela mladší ministry. Tento proces však ukazuje na pokračování tradice, podle níž je většina ministrů jmenována spíše na základě jejich loajality k rodině Gándhíových než na základě kvalit a úspěchů.

Ratingová brzda

Pro tak chudou zemi, jako je Indie, bohužel platí, že pouze nepřerušovaný rychlý růst může vést k trvalým rozvojovým ziskům. Indická míra chudoby klesla v letech 1981 až 2010 o polovinu na necelých 30 procent - to je pozoruhodný úspěch. Rychleji rostoucí východní Asie však zaznamenala podstatně větší pokrok, když se tamní míra chudoby snížila ve stejném období ze 77 procent na 14 procent. Proč zrychlování indického růstu vyšumělo? Indie mnoho let těžila z dlouhodobého dopadu hospodářské liberalizace provedené na počátku 90. let. Stěžejní roli hrál tehdy Singh jako ministr financí. Mohl se spolehnout, že mu MMF poskytne vnější podporu, která vyváží obrovské vnitřní překážky reformy. Dnes však neexistuje žádná vnější protiváha domácího politického tlaku, jenž brzdí další liberalizaci.

Pravdou je, že indická vláda nyní musí brát v úvahu sílící ohrožení investičního úvěrového ratingu země. Hlavní ratingové agentury stále více žehrají na absenci růstové strategie a přemrštěné rozpočtové schodky v zemi. Dopad je však zatím omezený díky schopnosti úřadů cpát dluh do chřtánu místních bank, pojišťoven a penzijních fondů.

Indové opustili čaj, stojí frontu na Starbucks. Trh se otevírá globálním řetězcům - čtěte ZDE

Škodovky jsou v Indii moc drahé. Firma plánuje zlevnění výroby - čtěte ZDE

Síť odporu proti reformám

Ačkoli se Indie správně zdráhá dovádět finanční liberalizaci do takového extrému, do jakého ji v posledních desetiletích před nedávnou krizí dovedly Spojené státy, může podniknout spoustu kroků, aniž by na sebe vzala nepřiměřená rizika.

Maloobchodní sektor je obrovským zdrojem neefektivity, která v podstatě uvaluje mohutnou daň na chudé Indy tím, že šroubuje ceny vzhůru. Místo aby žalovala zahraniční maloobchody, jako je Wal-Mart, měla by Indie hledat cesty, jak napodobit jejich hyperefektivní metody a těžit z nich.

Demokratická indická vláda samozřejmě nemůže jednoduše přejet přes lidi a životní prostředí buldozerem, aby vytvořila infrastrukturu. Mezi překážkami však najdeme i vrstvy zkorumpovaných úředníků a politiků - je to obrovská síť odporu vůči reformám. Někteří lidé tvrdí, že v demokracii čítající 1,2 miliardy obyvatel je paralýza ústřední vlády nevyhnutelná a že jediným způsobem, jak vlít Indii novou energii, je založit volnější konfederaci členských států. Jakkoli nefunkční a decentralizovaná se dnes jeví Evropa, Indie by možná udělala dobře, kdyby podnikla několik kroků jejím směrem, přestože se sama Evropa usilovně snaží o větší centralizaci. Decentralizace zní možná nerealisticky, ale kdysi dávno zněla stejně nerealisticky i Evropská unie. Bude-li Singhova nová reformní agenda znovu zablokována, možná přijde čas na radikálnější zhodnocení.

Kenneth Rogoff
profesor ekonomie a veřejné politiky na Harvardově univerzitě

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Ještě před pár lety si Indie pěstovala pověst nejlepšího místa k investicím.

Jakkoli nefunkční a decentralizovaná se dnes jeví Evropa, Indie by možná udělala dobře, kdyby podnikla několik kroků jejím směrem.

Související