Náboženská opozice byla v mnoha islámských státech dlouhá desetiletí téměř jedinou alternativou ke zkorumpovaným autoritativním režimům. Polovojenské diktatury padaly v posledních měsících jedna za druhou, ale to, co po nich následuje, leckdy jen těžko chápeme. Pomoci v tom může kniha Jana Potměšila Šaría, úvod do islámského práva.

Západní civilizace se děsí fanatismu, tmářství, povinného zahalování žen, nesmyslných zákazů, krutých trestů. Víra v Mohameda se šíří nejen Afrikou a Asií, ale i po Evropě. Muslimové přitom považují za správné, aby islámské právo v principu upravovalo vztahy mezi všemi, kteří se hlásí k islámu, a to bez ohledu na to, v jakém státě žijí. Tradičně se sice islámské právo vztahovalo v plném rozsahu jen na muslimy, ale někteří radikálové se nyní snaží zavádět islámské právo na územním principu, aby platilo pro všechny obyvatele v daném teritoriu muslimských zemí.

Islámské právo se od našeho liší především tím, že jeho základy nejsou dílem suveréna či společenské smlouvy. Podle muslimů jde o systém norem pocházejících přímo od Boha. Z toho odvozuje svou platnost a legitimitu. Údajně je manifestací vůle Všemohoucího, nezávisí tedy na autoritě jakéhokoli pozemského jednotlivce či zákonodárného sboru. Je věčné, neměnné a nezměnitelné. Islámská právní teorie pouze uznává, že Boží zjevení nebylo sesláno ve zcela srozumitelné formě, proto bylo zapotřebí několik století práce a úsilí učenců, aby mohlo být v praxi používáno.

Slovo "šaría" znamená cestu ke zdroji vody nebo vyšlapanou stezku. V náboženském a právním významu jde o cestu vytyčenou samotným Bohem, po které jde člověk od narození až do smrti, v záležitostech soukromých i veřejných, v jakémkoli svém jednání a myšlení. Jedná se o systém předpisů a nařízení, jež se dotýkají všech stránek života věřících. Předepisuje, jak se chovat při modlitbě i při vykonávání potřeby, přičemž zachází až do neuvěřitelných podrobností. "Ne náhodou zaujímají právnické spisy ve srovnání s ostatní islámskou literaturou co do množství titulů i objemnosti svazků jednoznačně první místo," konstatuje Potměšil. Cílem takové detailní a všezahrnující úpravy je, aby každý lidský čin byl dán do souladu s Boží vůlí.

Potměšilova kniha má rozumný rozsah zhruba 200 stran. Stručně zaznamenává historický vývoj islámského práva, rozdíly mezi jednotlivými islámskými směry, sektami a školami. Popisuje fungování Osmanské říše, kontakt islámského práva se západním světem a pokusy o jeho modernizaci. Zabývá se prameny islámského práva, povinnostmi člověka vůči Bohu, povinnostmi člověka vůči člověku a ústavním právem v islámském pojetí.

Čtivosti knihy příliš neprospívá množství arabských výrazů v přesnější transkripci do latinky, než bývá obvyklé v populárních knihách. To je ale daň za odbornost. Autor většinou nezdůrazňuje bizarnosti. Trestnímu právu věnuje jen asi čtyři stránky, které by si však určitě měl přečíst každý, kdo se chystá přestoupit na mohamedánskou víru. Také by to mělo být doporučené čtení pro ženy, jež se chtějí provdat do muslimské země. Za požití alkoholu je totiž osmdesát ran bičem. Cizoložství se trestá ukamenováním. Trestem za krádež je podle šaríi utětí pravé ruky, v případě recidivy levé nohy.

Potměšil připomíná, že rozhodování soudů se často nekrylo s obsahem "papírového" islámského práva. Z agenturních zpráv však vyplývá, že snaha o doslovné aplikování šaríi například právě v případě cizoložství je v některých zemích na vzestupu. Ačkoli je autor velice věcný a vývoj islámského práva líčí i s jistým pochopením, jeho kniha určitě není příjemným čtením ani pro křesťany, a z pohledu ateisty je to občas horor. Byť třeba podotknout, že v době, kdy v Evropě panovalo středověké tmářství, bylo islámské právo vlastně lidštější, neboť dávalo o poznání větší naději, že se neprávem obviněný dokáže obhájit.

Lid občas volá po odbornících, kteří by dokázali řídit stát racionálněji než ideologicky zaťatí politici. Avšak člověk, jenž nevěří v tezi, že šaría byla seslána samotným Bohem, si při četbě knihy uvědomí, že víra v odborníky je také slepá. Islámské právo je totiž zvláštním případem práva, které ve skutečnosti bylo vytvořeno pouze odborníky - právníky. Vzniklo jako výraz zájmu zbožných učenců o zajištění souladu právních vztahů s náboženskými imperativy. Po stovky let se muslimští specialisté snaží dostát své odpovědnosti vůči Bohu, usilují o rozpoznání chování, které je třeba odmítnout a zakázat, a snaží se uvádět chování muslimů do souladu s vírou. Cílem těchto vzdělanců je přitom obsáhnout všechny myslitelné možnosti, takže složitě řeší i ryze teoretické případy, které nemají se skutečným životem vůbec nic společného. Například právní odpovědnost démona v lidské podobě.

Petr Korbel

Šaría. Kniha se věnuje základním rysům islámského práva, jeho kořenům a vývoji. Foto: Archiv

Související