Snad každá firma má alespoň jednoho zaměstnance s počítačem a přístupem k internetu. Často se setkávám s tím, že podniky dlouhodobě vědí, že některý z nich tráví během pracovní doby hodiny surfováním na internetu zcela bez souvislosti s výkonem práce. Málokdy však najdou odvahu dotyčného vyhodit. Mají pochybnosti, zda mu toto jednání prokážou. Vedení sporů s bývalými zaměstnanci o neplatnou výpověď je totiž věru dlouhodobá, často i nepříjemná a drahá zkušenost, které je lepší se vyhnout. Řada firem by mohla vyprávět. Každé skončení pracovního poměru jinak než vzájemnou dohodou s sebou nese jistou dávku rizika právního sporu.

Vypadá to ale, že se blýská na lepší časy. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí zformuloval určitá pravidla, díky kterým by mohly být obdobné situace jasnější. Pokusím se o jejich shrnutí.

Zákaz používat soukromě pracovní prostředky zaměstnavatele je sice ze zákona absolutní, v praxi ale lze doporučit v pracovním řádu upravit používání firemního počítače, telefonu a internetu pro soukromé účely. V případě porušení zákazu používat tyto pracovní prostředky je pak možné se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr, ať už podle okolnosti výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Kontrola dodržování uvedeného zákazu musí být vykonávána přiměřeným způsobem. Míra zásahu do soukromí dotyčného pracovníka musí být zcela zanedbatelná a jejím cílem musí být ochrana majetku firmy. Následně získaný výstup z interního IT systému o tom, jaké internetové stránky dotyčný v danou dobu navštěvoval, byť získaný bez jeho vědomí a souhlasu, je u soudu použitelný důkaz, který je v souladu se zákonem.

Snad firmám tyto rady z pera Nejvyššího soudu pomohou minimalizovat počet prohraných sporů se "surfujícími" zaměstnanci a podobné případy už nebudou u soudu vypadat tak beznadějně.

Ladislav Smejkal
partner v advokátní kanceláři White & Case (Europe) LLP

"Každé skončení pracovního poměru jinak než vzájemnou dohodou s sebou nese riziko právního sporu."

Související