Úsporná opatření v Česku jsou zbytečně tvrdá

Přijetí eura je pro Českou republiku i další země regionu během na dlouhou trať, míní expert rakouské Raiffeisenbank Günter Deuber. Ví, o čem mluví. Jak z hlediska ekonomického, tak běžeckého.

Jak se svěřil týdeníku Ekonom, dokud měl čas na poctivý trénink, zvládl uběhnout maraton ve skvělém čase dvou hodin a padesáti minut. Na druhém ročníku Investičního fóra, které se uskutečnilo na konci září v Praze, byl Deuber hlavním řečníkem s tématem "Co čeká středoevropské měny".

Podívejme se na českou ekonomiku, která se nachází v recesi. Myslíte, že česká vláda ekonomiku příliš přiškrtila?

Dalo by se říci, že česká snaha o fiskální konsolidaci je vzhledem ke stávající ekonomické situaci až příliš ambiciózní. Myslím, že pokud na to má vláda prostředky, není nic proti ničemu fiskální politiku uvolnit. Udělalo to Německo v letech 2008 a 2009, udělalo to i Polsko. Ale pak musí samozřejmě následovat důvěryhodná konsolidace. Následný růst má být použit k umořování dluhu. Je zajímavé podívat se na počátek krize a srovnání Česka se Slovenskem, které je členem eurozóny. Česko na tom bylo díky flexibilitě vlastní měny lépe. Ale to se teď obrátilo právě kvůli silnému tlaku české vlády na úspory. Dává to sice do jisté míry smysl, jde o rozhodnutí orientované na stabilitu, ale pokud máte fiskální polštář, nemuseli byste na fiskální konsolidaci tlačit tak tvrdě.

Navíc tu máte argument, že díky tomu máme nízké úročení dluhopisů... Ale za hlavní problém je aktuálně považována slabá domácí poptávka. Máte na to nějaký recept, když vidíme, že ani úrokové sazby ČNB blízko nuly na to moc nezabírají?

Pokud chcete stimulovat domácí spotřebu, musíte přemýšlet o opatřeních, která lze zavést rychle. Příkladem bylo šrotovné v Německu po omezenou dobu. Z tohoto hlediska nejsou účinná jinak běžná stimulační opatření, jako jsou investice do infrastrukturních projektů. Pokud chcete podpořit aktuální domácí poptávku, musíte přemýšlet o přesně zacílených programech. Nabízí se například renovace budov či třeba podpora investic do moderního vytápění a podobné oblasti. A jak jste sám zmínil, Česká republika si půjčuje levně, zadlužení je zvladatelné, takže fiskální prostor pro takové projekty vláda má.

Kdy bychom se my a další země regionu mohli či měli stát členy eurozóny?

Teoreticky byste do klubu mohli vstoupit koncem této dekády, ale je tu stále poměrně velká pravděpodobnost, že to nebude dříve než za 10 let. Bude to záviset hlavně na tom, jak se eurozóna dokáže vypořádat s problémy, které nyní má. Navíc je nutné uznat, že je řada zemí, které stojí mimo euro, jejich měny jsou velmi kvalitní a mají vysokou životní úroveň, například Švédsko. Dobrý život rozhodně není svázán s povinností mít euro. Není kam spěchat.

POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 11. ŘÍJNA.