Fotbal je černá díra, musíme se držet zkrátka, tvrdí majitel fotbalové Plzně

Se šéfem Sparty Danielem Křetínským jsem zpočátku vycházel dobře, splatil jsem mu jako prvnímu dluhy, které Viktorka vůči různým věřitelům měla - říká majitel plzeňského klubu Tomáš Paclík.

Současné ostré spory mezi Plzní a Spartou přičítá tomu, že Viktorii se na rozdíl od slavnějšího pražského klubu v posledních letech mnohem lépe daří, a to i byznysově. "Pomluvám ze strany Sparty se budeme bránit, umíme být aktivní i mimo hřiště," říká Paclík.

Jsou poměry v českém fotbalu tak hrozné, jak dnes naznačuje šéf Sparty Křetínský a jak ukázaly minulé aféry?

Fotbal má ve veřejnosti špatnou pověst, nicméně si myslím, že poměry se proti minulosti výrazně zlepšily. A je to už srovnatelné se zahraničím. Všechny spekulace se točí kolem výkonu rozhodčích. Dělají samozřejmě chyby, někdy i obrovské, ale i ty jsou srovnatelné s jinými ligami nebo evropskými poháry. Já jsem brojil spíše proti zákulisnímu tlaku lidí, kteří chtějí ovládat fotbal, a se kterým jsem se setkal hned, co jsem do fotbalu vstoupil. To, co teď rozpoutal pan Křetínský, je podle mě vyvrcholením těchto akcí.

Hlavně se ale spekuluje, že jste před rokem prosadil změnu ve vedení komise rozhodčích. Zjednodušeně řečeno, místo Luďka Macely, jehož komise šla údajně spíše na ruku Spartě, ji teď díky vám vede Dagmar Damková, partnerka Romana Berbra, fotbalového bosse z "vašeho" Plzeňského kraje.

Minulá komise pracovala špatně, proto jsem navrhl její odvolání a výkonný výbor rozhodl naprostou většinou sedmi hlasů proti dvěma. Osobně nemám nic proti panu Macelovi, který se snažil pracovat dobře, a proto ho také Ivan Hašek ponechal ve funkci. Největším problémem byl vždy sekretář komise pan Krula, mimochodem nyní zaměstnanec Sparty Praha.

Vnímáte spor se Spartou už i v osobní rovině?

Když jsem do Viktorky Plzeň přišel, tak jsem z jejích dluhů nejprve splatil ty vůči Spartě. Bylo to 40 milionů korun, chovali jsme se zcela korektně. Komunikovali jsme s Danielem Křetínským zpočátku velice dobře. Bohužel poté, co jsme začali být úspěšní a vyhráli ligu, vztahy se výrazně zhoršily. Poslední kroky Sparty jsou velmi nefér a budeme se muset bránit. Když to bude nutné, umíme být velmi aktivní nejen na hřišti.

Daniel Křetínský neprozradil, o jakých podezřeních informoval šéfa Fotbalové asociace Miroslava Peltu. Vám Pelta řekl, jaké materiály od Křetínského dostal a vzápětí předal protikorupční policii?

Neřekl. Ale přístup předsedy asociace vítám. Ať to policie řádně vyšetří. Kdyby se to vyšetřovalo jen takzvanou fotbalovou cestou, jak to chtěl Křetínský, tak by to mohlo zase sloužit k vydírání, manipulacím a zastrašování lidí, jak tomu bohužel bylo v minulosti.

Proč jste se vlastně dal na fotbalový byznys, a zrovna v Plzni?

Po zmizení někdejšího plzeňského šéfa Miroslava Kříže (podnikatele a bývalého místopředsedu fotbalového svazu dodnes marně hledá policie - pozn. red.) se na mě obrátili funkcionáři klubu, abych jim pomohl. Chodil jsem s nimi na fotbal a s Křížem, než zmizel, jsem měl podnikatelské kontakty. Nabízel mi kapitálový vstup do jedné karlovarské porcelánky, z čehož pak sešlo. Funkcionáře jsem odmítl. Ale přišli znovu, a chtěli půjčit pět milionů, aby nepřišli o jednoho důležitého hráče, a nabídli mi zajímavou zástavu. Půjčil jsem jim, jenže za týden přišli znovu. Tak jsem si vyžádal informace o hospodaření a chtěl jednat s vlastníky klubu. Začal jsem jednat s advokátní firmou a postupně se rozhodl pro koupi akcií. Definitivní rozhodnutí padlo na cestě do Turecka na kvalifikaci Evropské ligy. Nebyl jsem tehdy sám, byla to skupina investorů - ostatní nechtěli být vidět. Po půlroce, kdy jsme vytvářeli jen ztráty a problémy se kumulovaly, jsem v projektu zůstal sám.

Věděl jste, do čeho jdete?

Udělal jsem si předem analýzu, ale hodně rychlou a všechno neodhalila. Takový "bordel" jsem pak jinde neviděl, pan Kříž na splácení závazků moc nebyl, hráči nedostávali výplaty... Nicméně jsem si vyhodnotil, že tým má obrovský potenciál a já zase k dispozici z vlastních zdrojů dostatečné prostředky, abych klub zasanoval. Počáteční investice byla kolem 100 milionů korun.

Na Plzeň ovšem tehdy bylo vyhlášeno i insolvenční řízení...

Bylo to peklo, půl roku jsme nedělali nic jiného, než se to snažili vyčistit a přežít. Byli jsme ale zároveň už na prvním místě v lize, a vrhli se na nás všichni, kterým to vadilo. Najednou se objevily různé kauzy jako například s firmou Dočista, kde byly informace dostupné z veřejných zdrojů dva roky předtím a nikdo si jich nevšímal.

Vždyť tahle vaše firma ale dostala předraženou zakázku od ministerstva vnitra v době, kdy je vedl Ivan Langer, považovaný za vašeho přítele.

Fakta jsou ale úplně jiná, ve skutečnosti stát miliony ušetřil, na projektu jsme prodělali. Zajímavé ale je, že jeden novinář chtěl psát o neférovém postupu ministerstva, a po roce, když vstoupím do fotbalu a vedeme ligu, je tu najednou pseudokauza s překroucenými a zamlčenými fakty. Ivan Langer o tom, že na tento projekt půjčuji peníze, nic nevěděl, navíc nejsme přátelé, i když to není podstatné.

Máte s ním nájemní smlouvu v jedné olomoucké nemovitosti?

Nájemní vztah je to jediné, co nás spojuje. Do politiky se nepletu, ale řekněme to takhle - moji přátelé v ODS jsou lidé, kteří nejsou na straně Ivana Langera.

Zpět k fotbalu. Stomilionovou investici jste hodně rychle dostal zpět - především kvůli účasti Plzně v Lize mistrů, jen za tu jste inkasovali 285 milionů.

To ano. Celkový obrat v tom roce jsme měli půl miliardy korun. Ale snažím se aplikovat své zkušenosti z podnikání i na fotbal a držet náklady co nejnižší. My jsme regionální klub, dnes máme provozní náklady asi sto milionů korun. Oproti evropským klubům nebo třeba i Spartě (ta má rozpočet kolem 300 milionů - pozn. red.) je to mnohem níže. To je ten rozdíl, protože Spartě by její výdaje asi nezasanovala ani ta Liga mistrů, kterou navíc nehraje.

Jak vést fotbalový klub, aby vydělával?

Profesionální fotbal je v podstatě černá díra. Tam utratíte cokoli. Ať dáte podřízeným manažerům pět milionů nebo padesát, utratí vždycky všechno. Takže to musím dělat opačně, stanovit si rozpočet na nutné věci a držet manažery v rámci toho rozpočtu.

Může být ale obecně český klub výdělečný, když nemá výjimečné sezony jako třeba plzeňská Viktorie a nebere bonusy za evropské poháry?

Těžko. Tady nefungují základní příjmy, které jsou v evropském fotbalu. To je především prodej televizních práv, což je alfa a omega. Pak merchandising plus vstupné. Z prodeje dresů, vstupenek a televizních práv máme dohromady příjmy tak na úrovni deseti procent rozpočtu, u velkých klubů v Evropě je to ale třetina jen za televizní práva, další třetina je z merchandisingu a vstupného. My ale těch skoro devadesát procent zdrojů na provoz musíme zajistit od sponzorů nebo od vlastníků klubů. V podstatě se dnes u nás fotbal nedá dělat bez nějaké formy podpory od měst a obcí nebo z jiných veřejných rozpočtů.

Váš byznysplán tedy není stavěn tak, že počítáte s účastí v evropských pohárech?

Ne. Jsem konzervativní, opatrný. Rozpočet stanovujeme bez ohledu na účast v evropských pohárech. Nechci se dostat do výdajové spirály. Většinu peněz letos z Evropské ligy stejně rozdělíme mezi hráče nebo na další náklady spojené s účastí v pohárech. Ekonomický přínos Evropské ligy je nepřímý a projeví se až časem, roste zájem o fotbal, zvyšuje se návštěvnost, roste také prestiž klubu, zvedá se cena našich hráčů. U Ligy mistrů je to samozřejmě něco jiného, tam je ekonomický přínos okamžitý a markantní. V našem případě dokonce několikanásobně překračuje roční provozní rozpočet.

Dostane se malý český trh někdy na úroveň Německa, Španělska nebo Anglie?

Musíme se postupně dostat alespoň na úroveň srovnatelných zemí - Rakouska, Maďarska, Polska, Rumunska. Samozřejmě jsou i země, které jsou na tom hůře než my, třeba Slovensko. Tenhle třetí rok, který už jsem v Plzni, se na to více zaměřujeme. Udělali jsme Fan shop, snažíme se zlepšovat služby pro fanoušky, zvýšila se návštěvnost. Pořád máme obrovské rezervy a je co zlepšovat. Nejdůležitější jsou ale televizní práva, na tom musíme pracovat všichni, profesionální kluby ve spolupráci s fotbalovou asociací.

Považujete se už v Plzni za strategického investora, nebo je to ryze dočasný byznys, z něhož zase půjdete dál?

Původně jsem chtěl jen klubu pomoct. Postupně mě to vtáhlo, je tam asi silnější emocionální stránka než u jiného, čistě finančního byznysu. Fotbal mě dnes neživí, neberu si z  něj peníze. Chci vybudovat dlouhodobě úspěšný klub, o prodeji neuvažuji.

Jste při zápasech nervózní? Když si odmyslíme zákulisní věci, o nichž se v českém fotbale mluví – i tak je míč kulatý a jedna trefa vás může posunout k stamilionovým ziskům.

Prožívám to. Když jste majitel nebo funkcionář klubu, je to úplně jiný zážitek než pro běžného fanouška. Myslím, že to můžu porovnat, protože si to ještě pamatuji. Rozdíl se snad dá přirovnat k tomu, když hrajete mariáš o peníze, nebo jen tak s dětmi.  To je úplně jiná hra.

Týdeník Ekonom zkoumal zákulisí českého fotbalu. Proč Plzeň vydělává stamiliony a Sparta vyhlašuje boj s korupcí? Jací lidé ovládají české kluby? A proč dobrovolně utápí své peníze v černé díře?

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE STŘEDU 26. ZÁŘÍ.