Povinné kolkování lihovin je absolutně nesmyslné, černý trh to ani náhodou nepotlačí. Tenhle výrok, jenž bychom dnes označili za šílenost či cynismus nejhrubšího zrna, nezazněl z úst nenapravitelného notorika. Přesně takhle se vyjadřovali šéfové jednotlivých likérek i zástupci jejich profesní organizace, když před osmi lety stát kolky zaváděl. Teď se všichni shodují v tom, že díky kolkům se nesporně podařilo černý trh s kořalkou alespoň trochu zredukovat.
Stejně tak bojovaly likérky proti zákazu takzvaných velkých spotřebitelských balení lihovin (především šestilitrových kanystrů), dnes označovaných za jednu z významných distribučních cest falešného alkoholu. A snaha některých podnikatelů bojkotovat boj proti černému trhu paradoxně nepolevuje ani teď, kdy metylalkohol proniknuvší do lihovin zabíjel po celé republice.
Podle informací týdeníku Ekonom poslala severomoravská likérka Drak právě v těchto dnech dopis Potravinářské komoře, v němž ji žádá o podporu v zavádění prodejních automatů na kořalku.
Zmíněné příklady svědčí o tom, že stát musí leckdy bojovat proti černému trhu i proti vůli zcela legální podnikatelské lobby. Ale bylo by laciné podsouvat lihovarníkům, že záměry úřadů chtějí sabotovat. Koneckonců po bitvě je každý chytrý, a například kolkování lihovin určitě není samospasitelné - černý trh sice snížilo, ale zdaleka ne na přijatelnou míru.
Klíčové totiž není jen vyhlášení předpisů a zákonů, ale především kontrola jejich dodržování včetně postihu provinilců. Jinak řečeno, záleží na tom, do jaké míry v praxi tolerujeme nelegální činnost. V této souvislosti se nabízejí pozoruhodné paralely mezi aktuální metylalkoholovou kauzou a třeba několik měsíců starým případem pražského lobbisty Romana Janouška, který v opilosti srazil chodkyni a z místa činu ujel. Srovnání není tak za vlasy přitažené, jak možná na první pohled vypadá.
Stejně tak jako funguje oficiální trh s lihovinami, funguje také veřejné zadávání zakázek v hlavním městě. Každý ovšem ví, že zároveň existuje černý obchod s kořalkou - stejně jako si povídali vrabci na střeše o tom, jak Janoušek a jemu podobní ve skutečnosti řídili přidělování zakázek. Stejně jako v lihovarnictví, tak v pražském byznysu (samozřejmě nejen tam) tedy vedle sebe koexistují dva paralelní systémy, ten oficiální a ten černý. Všichni to vědí, naoko se proti nelegálním systémům dokonce občas zabojuje - tu se odhalí falešné kolky, tu se podá trestní oznámení na nějakého pražského úředníka. Ovšem jak se říká: psi štěkají, ale karavana jde dál.
Problém nastává jen tehdy, když se do nelegálního systému vloudí chyba. Když třeba Janoušek ve svém pocitu nedotknutelnosti, že "zmákne" i policii, řídí opilý a srazí chodkyni. Nebo když podvodníci - s největší pravděpodobností také nechtěně - přidají do nezdaněné kořalky příliš velké množství smrtelně jedovatého metanolu.
Tyto excesy jsou vnímány jako "porucha" nelegálního systému, protože se kvůli nim začne příliš mluvit o vlivu lobbistů nebo stále bujícím černém trhu s alkoholem. Ale zatím se prakticky nestalo, že by taková porucha následně exemplárně zasáhla i celý nelegální byznys. Uvidíme, jak dopadne Roman Janoušek, uvidíme, jak skončí strůjci metanolové tragédie.
Martin Mařík
redaktor týdeníku Ekonom
Problém nastává jen, když se do nelegálního systému vloudí chyba.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin Mařík




