Povinné kolkování lihovin je absolutně nesmyslné, černý trh to ani náhodou nepotlačí. Tenhle výrok, jenž bychom dnes označili za šílenost či cynismus nejhrubšího zrna, nezazněl z úst nenapravitelného notorika. Přesně takhle se vyjadřovali šéfové jednotlivých likérek i zástupci jejich profesní organizace, když před osmi lety stát kolky zaváděl. Teď se všichni shodují v tom, že díky kolkům se nesporně podařilo černý trh s kořalkou alespoň trochu zredukovat.

Stejně tak bojovaly likérky proti zákazu takzvaných velkých spotřebitelských balení lihovin (především šestilitrových kanystrů), dnes označovaných za jednu z významných distribučních cest falešného alkoholu. A snaha některých podnikatelů bojkotovat boj proti černému trhu paradoxně nepolevuje ani teď, kdy metylalkohol proniknuvší do lihovin zabíjel po celé republice.

Podle informací týdeníku Ekonom poslala severomoravská likérka Drak právě v těchto dnech dopis Potravinářské komoře, v němž ji žádá o podporu v zavádění prodejních automatů na kořalku.

Zmíněné příklady svědčí o tom, že stát musí leckdy bojovat proti černému trhu i proti vůli zcela legální podnikatelské lobby. Ale bylo by laciné podsouvat lihovarníkům, že záměry úřadů chtějí sabotovat. Koneckonců po bitvě je každý chytrý, a například kolkování lihovin určitě není samospasitelné - černý trh sice snížilo, ale zdaleka ne na přijatelnou míru.

Klíčové totiž není jen vyhlášení předpisů a zákonů, ale především kontrola jejich dodržování včetně postihu provinilců. Jinak řečeno, záleží na tom, do jaké míry v praxi tolerujeme nelegální činnost. V této souvislosti se nabízejí pozoruhodné paralely mezi aktuální metylalkoholovou kauzou a třeba několik měsíců starým případem pražského lobbisty Romana Janouška, který v opilosti srazil chodkyni a z místa činu ujel. Srovnání není tak za vlasy přitažené, jak možná na první pohled vypadá.

Stejně tak jako funguje oficiální trh s lihovinami, funguje také veřejné zadávání zakázek v hlavním městě. Každý ovšem ví, že zároveň existuje černý obchod s kořalkou - stejně jako si povídali vrabci na střeše o tom, jak Janoušek a jemu podobní ve skutečnosti řídili přidělování zakázek. Stejně jako v lihovarnictví, tak v pražském byznysu (samozřejmě nejen tam) tedy vedle sebe koexistují dva paralelní systémy, ten oficiální a ten černý. Všichni to vědí, naoko se proti nelegálním systémům dokonce občas zabojuje - tu se odhalí falešné kolky, tu se podá trestní oznámení na nějakého pražského úředníka. Ovšem jak se říká: psi štěkají, ale karavana jde dál.

Problém nastává jen tehdy, když se do nelegálního systému vloudí chyba. Když třeba Janoušek ve svém pocitu nedotknutelnosti, že "zmákne" i policii, řídí opilý a srazí chodkyni. Nebo když podvodníci - s největší pravděpodobností také nechtěně - přidají do nezdaněné kořalky příliš velké množství smrtelně jedovatého metanolu.

Tyto excesy jsou vnímány jako "porucha" nelegálního systému, protože se kvůli nim začne příliš mluvit o vlivu lobbistů nebo stále bujícím černém trhu s alkoholem. Ale zatím se prakticky nestalo, že by taková porucha následně exemplárně zasáhla i celý nelegální byznys. Uvidíme, jak dopadne Roman Janoušek, uvidíme, jak skončí strůjci metanolové tragédie.

Martin Mařík
redaktor týdeníku Ekonom

Problém nastává jen, když se do nelegálního systému vloudí chyba.

Související