Letošní rok má podle mayského kalendáře přinést konec světa. Katastrofické předpovědi nás straší dokonce přesným datem, 21. 12. 2012. Tohoto dne však nastane jiná událost, možná méně strašidelná, ale přece jen pro občany Evropské unie zásadní, s dalekosáhlým dopadem. O co jde? Doposud se u řady pojištění lišila sazba podle pohlaví, a to v některých případech až o polovinu. Pohlaví se často používalo jako rizikový faktor a jeho rozlišení umožňovalo spravedlivější pojistné. Například proto, že se ženy dožívají vyššího věku. Nyní budou muset pojišťovny všem měřit stejně. Z toho plyne jediné - ženy budou platit více.

Je to krásná ukázka, jak mechanické uplatňování rovnoprávnosti, tedy přemrštěná regulace, může některým skupinám klientů uškodit. Ve své cestě ke společnosti, kde jsou nepřípustné jakékoli formy diskriminace, ovlivnily orgány unie svým rozhodnutím i to, jak pojišťovny mohou posuzovat objektivní rizikové faktory a jak je mohou promítat do ceny pojistných produktů.

Nemám rád silná slova, ale vidím zde zárodek budoucího možného negativního vývoje ve vztahu veřejné a soukromé sféry; vztahu, který dospěl k určité rovnováze zajišťující civilizovaný vývoj (alespoň v rozvinutých zemích, v Evropě rozhodně). Jestli je na celé změně něco pozitivního, pak snad to, že přinutí pojišťovny nastavit svá oceňování rizika na základě jiných kritérií, než je pohlaví. Do hledáčku se tak mohou dostat důležité a dosud zpravidla opomíjené rizikové faktory, jako jsou kouření nebo nadváha. Co však může tento pozitivní výsledek zhatit, jsou současné bruselské diskuse o prohloubení antidiskriminačních pravidel na věk a nemocnost. Fakticky by se jednalo o převedení soukromého pojištění pod princip komunitní solidarity.

Což je paradoxní při vědomí toho, jaké problémy mají současné solidární systémy organizované státy (zdravotnictví, důchody) a jak hledají pomoc u soukromých produktů.

Petr Bohumský
ředitel řízení rizik a zajištění, Generali PPF Holding

 

Související