Čína často nadržuje svým firmám, přiznává čínský právník

Drtivá většina padělků a pirátských kopií zboží pochází z Číny. Pokud se rozhodne český podnikatel vstoupit na čínský trh, bude muset bojovat s úřady chránícími vlastní podnikatele. Podle Nicolase Ču, partnera mezinárodní advokátní kanceláře CMS Cameron McKenna China, se ale situace zlepšuje a v některých případech dnes stačí pouhé neformální upozornění na porušování duševního vlastnictví.

Některým čínským firmám už totiž začíná záležet na jejich dobré pověsti. Ču ale současně poukazuje i na jiné nekalé praktiky asijských podnikatelů.

Již dlouho se zdůrazňuje, že čínské firmy porušují duševní vlastnictví nejvíce na světě. Proč k porušování stále dochází?

Děje se tak podle několika scénářů. Nejběžnějším příkladem je malá korporace, která se snaží vydělat peníze a využít dobrého jména nějaké významné světové společnosti. Také se často stává, že zaměstnanec pracující pro velkou korporaci odejde a pokusí se vyrábět podobné produkty. Liší se to případ od případu. Běžný čínský podnikatel zkontroluje, zda nebude parazitovat na konkurenčních výrobcích v Číně. Nebude už ale kontrolovat celý svět, protože je to pro něho nákladné. Pokud jste podnikatel, jehož výrobky kopíruje, tak ho stačí většinou upozornit, a on se pokusí problém vyřešit. Platí pravidlo, že čím je poškozená korporace větší, tím více je čínský protějšek vstřícnější.

Když chce jít podnikatel za byznysem do Číny, jak dlouho mu trvá zaregistrování potřebné ochranné známky, aby byl chráněn?

Jsou možné dvě cesty - čínská a mezinárodní registrace. Obě se ale dají provést odkudkoli. Mezinárodní registrace trvá šest měsíců a potom se čeká ještě další tři až čtyři, než je známka zapsána. Pokud si firma zvolí čínskou cestu, trvá to déle. Většinou téměř dva roky. Nicméně v poslední době se čínská vláda snaží proces zrychlit. V obou případech bude podnikatel chráněn podobně. Velké korporace navíc registrují pro svoji obranu automaticky i všechny podobné názvy. Sice je nikdy nebudou používat, ale na nějaký čas je tak zablokují.

Je tedy jedno, zda produkty mají čínskou, nebo mezinárodní ochranu?

Není. Rozsah ochrany je sice totožný, ale hodně závisí na druhu ochranné známky. Pokud chce podnikatel používat čínské znaky, tak by měl raději zvolit čínskou registraci, protože jinak bude mít velké problémy s rozpoznáním známky u úřadů v Evropě.

Jak je drahé známku v Číně registrovat?

Vyjde to na 500 dolarů, a to včetně poplatků za agenta. Je to ale cena pouze za jednu kategorii výrobků. Pokud budete chtít vyrábět a chránit více druhů produktů pod touto známkou, tak bude třeba si výrazně připlatit.

Je ochrana stejná pro evropské i čínské firmy?

Teoreticky ano. V praxi je ale vidět, že lokální firmy požívají větší ochrany. Úřady někdy chrání čínské společnosti v domnění, že tím podporují místní ekonomiku. V případě velké žaloby na čínskou firmu proto budou zdrženlivé ke spolupráci. Některé úřady mohou o vyšetřování dokonce předem informovat protistranu. Jakmile je potom podána žaloba, tak už není možné najít na trhu jediný produkt, který porušuje právo. Prostě je stažen z prodeje. Potom už není možné dokázat vůbec nic a žaloba bude k ničemu.

Není tedy lepší si nejdříve opatřit důkazy a teprve potom podávat žalobu?

Přesně to všichni dělají. V některých případech je třeba postupovat okamžitě, a proto se vyplatí volit i jiné než pouze právní nástroje. I tak ale není většinou hlavním cílem zastavit padělání, ale získat dostatek podkladů a důkazů pro další řízení. Pro mnoho firem je rovněž důležité nabýt v Číně status velmi známé známky. Ten jim totiž zajistí, že budou mít podporu ze strany čínské vlády. Pokud se pak třeba jejich případ dostane k soudu, tak mu budou všichni přikládat prioritu a budou ho řešit přednostně.

Je obtížné získat tento status a podporu vlády? Co je třeba udělat?

Je nutné doložit významný finanční obrat v Číně a také to, že firma platí daně. Nicméně některé společnosti nechtějí odkrýt svůj obrat, protože to považují za důvěrné informace, a úřady jim proto status téměř jistě neudělí. Firmy každopádně nemohou spoléhat na to, že jejich známka je nesmírně známá v Evropě, protože v Číně zatím třeba neprodaly ani jediný kus ze svých produktů.

Jak je to s důkazy a škodou? Je třeba vše přesně dokázat?

Ano, žalobce musí vždy přesně doložit výši škody, která vznikla porušením duševního vlastnictví. Je třeba konkurenci pořádně prošetřit a zjistit, jaký měla zisk z porušení práva. A to je obrovský problém. V Číně nejsou firmy úplně standardní a mají třeba dvě až tři účetní knihy. Jednu pro daňové orgány, druhou pro sebe a tu třetí pro další různá využití. V takovém případě pak není možné zjistit vůbec nic.

Jak pak ale takovou situaci řešit?

Na to prakticky neexistuje řešení. Ještě horší je ale situace u patentů. Jakmile zažalujete někoho u soudu, tak první věc, kterou udělá, bude, že se pokusí zneplatnit váš vlastní patent. O tom bude v Číně přibližně jeden až dva roky rozhodovat patentový úřad nebo soud. Běžné právní postupy jsou z tohoto důvodu velmi nepraktickým řešením. Lepší je situaci řešit za pomocí vyjednávání, případně nátlakem nebo dalšími podnikatelskými způsoby.

Patentová řízení jsou celosvětově problémem kvůli jejich délce a nepředvídatelnosti. Platí i v Číně, že hodně pomůže registrace patentu?

Přinejmenším registrace užitného vzoru pomůže určitě. Pokud si ho totiž podnikatel nezaregistruje, tak to udělá nějaká čínská firma. Ta je potom použije ve vlastním boji proti pravému držiteli práv, který takto zanedbal svoji povinnost. Čelíme tomu v Číně velice často. Měli jsme v minulosti dokonce případ, kdy zahraniční a čínská společnost společně vyvinuly produkt. Čínská společnost si ho v Číně zaregistrovala dříve a zcela zastavila výrobu produktu pro svého zahraničního partnera na dlouhou dobu.

A jaká je situace ve farmaceutickém průmyslu, který je na tyto problémy většinou nejcitlivější kvůli obrovským nákladům na vývoj?

Léky není povoleno volně v Číně distribuovat. Je možné je prodávat pouze v lékárnách a nemocnicích. Je prakticky nemožné získat důkazy o porušení práv, protože není možné léky volně zakoupit a lékař je musí předepsat. Podnikatel by rozhodně neměl žalovat nemocnici, protože by si tím poškodil jméno u svého klíčového obchodního partnera. Měl by se soudit s lékárnami a žádat je o zveřejnění jména distributora léčiv. Toho potom také zažalovat a dostat se až ke jménu výrobce. Alespoň takto se to zatím dělá v praxi.

Tomáš Hülle