Poslední dobou se stává, že veřejné zakázky na právní služby vyhrávají advokátní kanceláře, které nabídnou hodinovou sazbu pouhých 600 korun, to jest na úrovni levnějšího autoservisu. Pokud porovnáme hodinové sazby stejných advokátních kanceláří účtované za obdobné služby podnikatelům hlídajícím své náklady, zjistíme, že se pohybují na čtyř až šestinásobku uvedené částky. Jak je možné, že se i renomované kanceláře snižují k tomuto dumpingu?

Asi jim nikdo neuvěří, že by rády pracovaly pro stát zdarma nebo i se ztrátou. Lze se spíše obávat, že hodina ve veřejném sektoru je v takovém případě mnohem "kratší" než v sektoru soukromém. Spekuluje se i o tom, že v extrémních případech může právníky státu "doplácet" dodavatel, který má zájem projekt získat. V prvním případě bez ohledu na kvalitu vyhraje ten, kdo ví, že mu zadavatel dovolí podvádět při fakturaci času. A ve druhém se pak jedná o nepřijatelný konflikt zájmů.

Problémy, které působí soutěž založená výhradně na ceně, by se přitom daly řešit poměrně snadno. Předně zákaz hodnocení referencí advokátních kanceláří lze částečně řešit využíváním užšího řízení nebo jednacího řízení s uveřejněním, kdy zadavatel nejprve posoudí kvalifikaci všech zájemců a pouze ty úspěšné vyzve k podání nabídek.

Zadruhé je možné po vzoru tendrů vypisovaných Evropskou komisí vždy stanovit minimální počet bodů, které je třeba získat za hodnocená kritéria. Zabrání se tím vítězství uchazeče, jehož nabídka má sice velmi nízkou cenu, ale nedostatečnou kvalitu.

Zatřetí by zadavatelé měli začít důsledně využívat své právo odmítat nabídky s mimořádně nízkou cenou. V zadávacích podmínkách mohou navíc předem avizovat, že cenu do určité výše budou považovat za mimořádně nízkou.

Pokud se stát rozhodne využít uvedených možností, může tak dostat za rozumnou cenu i kvalitu.

Petr Kadlec, partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners

"Veřejnou zakázku vyhraje ten, kdo bude nejvíce podvádět při fakturaci času."

Související