Zvětšujeme si Prahu, která má pro firmu největší význam. Svítí na ní téměř 600 malých koleček - křižovatek -, přičemž jejich barva naznačuje, v jakém stavu se semafory aktuálně nacházejí. Vedle toho vidíme i několik desítek trojúhelníčků - označujících lokální rozvaděče veřejného osvětlení.
Celkem se Eltodo v hlavním městě stará o 145 tisíc stožárů a dalších "světelných bodů". V rámci celého Česka jich obhospodařuje 230 tisíc ve 210 městech a obcích. Kromě Prahy ještě třeba v Liberci (tam má i křižovatky), v Ústí nad Labem či v Hodoníně. "Je to krásná práce," rozplývá se Hájek nad elektronizovanou mapou, v níž lze dohledat informace o každém kandelábru, přičemž si je ale vědom, že o dvě nevýznamnější města - Prahu a Liberec - může firma přijít.
Liberec už smlouvu s Eltodem nedávno vypověděl, dlouhodobý kontrakt v Praze vyprší na konci příštího roku a nová politická reprezentace hlavního města nevylučuje, že si najde jiného správce. To vše může mít vliv i na cenu celého holdingu podnikajícího v elektrotechnice, telekomunikacích a dopravě, který osmašedesátiletý Hájek plánoval prodat konsorciu finančních skupin J&T a Natland. Z obchodu však nedávno překvapivě sešlo. Šéf firmy to ale nevzdává. Jak v rozhovoru pro týdeník Ekonom říká, se svými kolegy se chystá pro Eltodo najít nového ženicha a přenechat mu alespoň polovinu akcií.
Je těžké zbavovat se firmy, kterou člověk sám založil a 20 let vedl?
Samozřejmě jsem se s tím musel delší dobu vnitřně vyrovnávat. Eltodo je krásná firma, na druhou stranu já vím, že tu věčně nebudu. Problém, který s přibývajícím věkem cítíte jako stále naléhavější, je v tom, že všechny rozhodovací procesy končí u vás a vy jste na to úplně sám. A já hlavně hledám člověka, který mi pomůže, protože je to pořád náročnější a náročnější. A navíc jsem celý život zvyklý plánovat a naplánoval jsem si, že musím své děti o majetek podělit dříve, než umřu.
Děti máte čtyři, dvě vlastní a dvě nevlastní. Není mezi nimi nikdo, kdo by tu "káru" chtěl táhnout dál?
Následovníka nemám. Oni podnikají, ale v jiných oborech. Také se všichni hodně točí kolem sportu. Dcera závodně házela oštěpem, dva vnuci hrají hokej v Liberci (hokej v Liberci Eltodo i sponzoruje - pozn. red.). Mají prostě trochu jiné směřování. Tak mi nezbývá, než se s tím vyrovnat a respektovat to.
Považujete model rodinné firmy, což Eltodo do jisté míry je, za optimální? Mnozí vyzdvihují, že takový podnik obvykle jde za dlouhodobými cíli, nikoli za krátkodobými spekulativními zisky.
Donedávna jsem rodinnou firmu za optimální model považoval, tak ještě před třemi lety. Teď samozřejmě vnímám i některé problémy.
Slyšeli jsme, že kdyby prodej Eltoda dopadl, jak jste si loni plánoval, měla by skupina J&T 40 procent akcií, Natland taky 40 procent a vám by zůstalo 20 procent. Úplně byste tedy neodešel.
Ono to mělo být trochu jinak. Aby to bylo úplně právně čisté - teď myslím i ve vztahu k minoritním akcionářům - poradci nám doporučili prodat nejdříve celou firmu, tedy 100 procent akcií, přičemž bych si poté 20 procent koupil zpět. A zůstal bych tady, alespoň po nějakou dobu, malým akcionářem. Všichni stáli o to, abych neodcházel úplně.
Asi si uvědomili, že podstatnou hodnotou firmy je právě vaše osoba, s vašimi zkušenostmi, známostmi a konexemi.
Může to vypadat, že beze mě by to nešlo, ale dnes už to není pravda. Tíže tendrů leží na jiných lidech, mladších. Mám tady spoustu velmi kvalitních lidí, třeba kolegu Jiřího Řeháka, který je špičkovým odborníkem v dopravě a počítačích, nebo kolegu Stanislava Stejskala, který vede Vegacom a je specialistou v telekomunikační technice. Všichni si myslí, že se ty zakázky dohadují někde po hospodách a že to tam domlouvá Hájek, ale tak to není. Tendry se vyhrávají dobrými nápady, znalostmi oboru a dobrou cenou. Já mohu být dnes užitečný v tom, že si hodně pamatuji. Jak říkal Werich, blbí mají čas si pamatovat, chytří musejí vymýšlet. Já si tady pamatuji a mladí vymýšlejí.
Proč jste si jako ideální partnery vybrali J&T a Natland, což jsou finanční skupiny?
Nám se jevily jako dobrá volba, i proto, že jde o domácí kapitál a já jsem v těchto věcech trochu nacionalista. Hlavně u J&T jsem vnímal, že v té elektrikařině také působí, skrze Energetický a průmyslový holding. Vždycky se na to díváte z pohledu, co to vaší firmě přinese. A ostatní spoluakcionáři se na to dívali stejně. Šlo o to, aby se našel někdo, kdo v tom bude pokračovat. Věřili jsme, že nám pomohou hlavně se sháněním zakázek.
Zájem o Eltodo měla ale i řada dalších firem.
Pravdou je, že původně se přihlásilo asi 13 firem, nakonec jsme to seškrtali na pět nebo šest. Jednou z nich byla jedna rumunská firma s britským kapitálem, která má podobnou strukturu jako Eltodo. Další nabídku dala PPF - a ta její byla největší, dokonce jsem měl dohodu s panem nejvyšším šéfem - ale prostě PPF je dost vzdálená tomu našemu oboru. Byla tam i francouzská skupina Vinci, domácí skupina Penta i nějaká nizozemská skupina. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Ale my jsme se s kolegy akcionáři demokraticky dohodli, že to bude J&T s Natlandem, protože ti byli nejpřesvědčivější.
A proč se prodej neuskutečnil, ačkoli jste uzavření dohody už zveřejnili?
Protože z toho vypadla J&T. Konsorcium, které si to chtělo koupit, se rázem rozpadlo. To je prostě život, to se občas stává. Tak jsme si řekli konec, podepsali jsme dohodu, že jsme všechno skončili. Bylo mi sice líto těch peněz za právníky, ale na druhou stranu jsme si také v řadě věcí udělali jasno.
Chystáte se firmu prodat znovu?
Já to chci každopádně dotáhnout do konce. Pravdou je, že tu je teď každou chvilku nějaký jiný zájemce. Představu máme takovou, že bychom chtěli prodat alespoň polovinu akcií.
Jak jste si vysnil budoucího vlastníka či spoluvlastníka Eltoda?
Aby byl jako já. Prostě normální. Abychom se třeba spolu dokázali dohodnout, že zatím tu firmu budeme mít půl na půl. Až se poznáme, já mu klidně za tři roky prodám i druhou půlku.
Máte nějaký časový horizont, dokdy se chcete s novým kupcem dohodnout?
Ne, nikam nespěchám. Může to být klidně za rok či dokonce za dva. Jediné přání mám, abych zůstal zdravý.
Proč dáváte přednost domácím investorům? Vždyť zahraniční by vám třeba mohli nabídnout lepší cenu.
Ale o co vlastně jde? Že vám dá někdo za půlku firmy třeba půl miliardy místo 400 milionů? Já v tom nevidím až tak zásadní rozdíl. Jak říkám, koukám na to hlavně ve vztahu k těm našim lidem, aby ta firma byla dále rozvíjena. To je pro mě naprosto zásadní věc, můžete tomu věřit, nebo nemusíte. A také nerad vidím, když zisky z Česka odtékají do zahraničí.
POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU NAJDETE V POSLEDNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 26. ČERVENCE, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE: