Za Key Investments není nic, co by se vymykalo české společnosti, tvrdí její šéf

Dneska jsem se musel sprchovat studenou, odstavili nám v paneláku, kde bydlím v pronajatém bytě, na týden teplou vodu – posteskne si při schůzce s týdeníkem Ekonom Daniel Brzkovský, předseda představenstva firmy Key Investments (KI). Dává tím najevo, že sám ze stamilionových transakcí KI prakticky nic nemá.

A přestože stále zdůrazňuje, že firma nikdy neporušila zákon, ale ani pravidla „normálního byznysu“, zásadně odmítá fotografování a při našem rozhovoru v kavárně velice bedlivě sleduje, zda někdo „nepovolaný“ nesedí poblíž.

Jak jste se do Key Investments dostal, měl jste tam osobní známosti?

Jednoduše, pracoval jsem po škole v několika bankách – a tam jste jen šroubek v soukolí. Už mi to nic nedávalo. Na doporučení jednoho z makléřů jsem zvolil víceméně náhodně firmu Key Investments, kde jsem od jejího počátku, jakmile dostala licenci na obchodování s cennými papíry.

Se současným prezidentským kancléřem Jiřím Weiglem jste se v prvních dobách KI vídal?

Jen velmi zřídka, to byly vždy záležitosti kolegy Vladimíra Kroužeckého. Obávám se navíc, že on v řadě případů některé lidi takříkajíc „použil a zahodil“, a tohle mohl být stejný příběh.

V roce 2004 jste se stal šéfem představenstva KI a také spolumajitelem. Jaké byly důvody tohoto „povýšení“?

To má víc rovin. Jednak jsem už trochu chtěl „být vidět“, jednak je v takové malé společnosti obvyklé, že hlavní manažeři jsou i v orgánech firmy, přirozeně to splývá.

A okolnosti majetkového vstupu?

Společník Vladimír Kroužecký měl podíl 40 procent, a když se mediálně vyfauloval svojí vtipnou kauzou s maringotkou za Londýnem (média odhalila, že Kroužeckého firma Efficient Investments, přes níž KI ovládal, sídlí v Británii na farmě mezi maringotkami – pozn. red.), nebylo dál únosné, aby ve společnosti setrvával jako akcionář. Akcie mi odprodal.

Jaký vliv měl v Key Investments právník a podnikatel Petr Sisák?

Nevím, že by měl v KI majetkový podíl, ani zprostředkovaně. Reprezentuje jednoho z našich významných klientů Via Chem Group. My jich zase neměli tolik a tak velkých. Tomu odpovídala míra jeho vlivu. Ale naše společnost byla jen prostředníkem mezi klienty. Stěžovat si na nás je jako vyčítat kladivu, že zatlouká hřebíky. To je prostě systémově blbost. Obchodník dělá, co mu řekne klient, protože za to má provizi. Je-li to, co klient požaduje, v rámci zákona a možností, snažíme se mu vyhovět. V tomhle ohledu je klient vždycky pán.

Petra Sisáka také přivedl Vladimír Kroužecký?

Ano, ale na tom není nic zvláštního. Někdo má na starost shánění klientů, někdo jiný zase obchody s cennými papíry.

Pořád jste minoritním vlastníkem KI, kdo má většinu?

Naše akcionářská struktura byla vždy standardní do té míry, že akcie byly zaknihovány – například banky vždy věděly, kdo je drží. Samozřejmě nějaká instituce může přitom držet akcie pro svého klienta.

Vladimír Kroužecký měl roli lídra do roku 2008, ale pak z KI vystoupil. Držel si vliv dál?

Měl jasnou vedoucí roli z pozice jediného aktivního akcionáře. Rozhodoval o všem, bez něj se nekoupila ani kopírka. Od roku 2008 to už bylo jinak, to musím uznat. Dohoda byla, že akcie už nechce – nazval jsem se už dříve v tomto smyslu „převozníkem“, aby KI mohla pokračovat. Ale protože přes 90 procent klientů přišlo přes Kroužeckého, tak se i po roce 2008 o obchodní stránku staral dál. Pak přestal i s tím, a dokonce působil vůči KI negativně, protože přednostní mu byly jeho vlastní obchodní zájmy. Ale co je naprosto důležité: stav Key Investments, portfolio klientů, cenných papírů – to vše je dnes prakticky totožné jako v roce 2008, za jeho éry. Čili ten stav, jenž vedl k problémům, už tam byl.

On se ovšem odpovědnosti zbavuje.

To dělá každý. Já samozřejmě za určité věci nesu také zodpovědnost. Ale jsou zadokumentována objektivní data o tom, kdo se které transakce a jak účastnil. Co ovšem považuji za klíčové: za KI není nic, co by se vymykalo stavu české společnosti, byznysu. Je tam řekněme řada míst diskutabilních, ale nic, z čeho bychom se museli vyvlékat.

Naprosto nic nezákonného?

To jednoznačně odmítám. Ale není to ani mimo meze obchodování. Nežijeme v ideálním světě. Nelze zase Vladimírovi (Kroužeckému – pozn. red.) upřít, že firmu postavil a kontakty měl – a nedělali jsme nic mimo rámec normálního obchodního styku.

Proč tedy někteří vaši klienti označují vaše postupy jako „sofistikovaný podvod“?

Nebudu teď do detailů obnažovat, co si o tom myslím. Nicméně poprvé jsem úvahu o „sofistikovaném podvodu“ slyšel z úst pana Chalupy (Tomáš Chalupa, dnes ministr životního prostředí, uzavřel ještě jako starosta Prahy 6 smlouvu o správě aktiv, mezi nimiž se pak objevily i dluhopisy společnosti Via Chem prostřednictvím KI – pozn. red.). Ještě se držím a nebudu to rozpitvávat, ale silně mě to dráždí.

Proč?

Pokud klient uzavře s někým smlouvu, řadu let přitom dostává pravidelné reporty, vše řádně prochází účetnictvím a klient nemá naprosto žádné výtky – tak máme za to, že se smlouvou a jejím plněním souhlasí. Když to pak někdo začne nazývat podvodem, je to slušně řečeno blbost. A radnice až dosud dostávaly výnosy plynoucí z cenných papírů. Pokud následně byly nějaké komplikace, tak je to přirozené – Via Chem není Řecko, tomu Merkelová peníze na pomoc nepošle. A pokud jde o možnou změnu hodnoty cenných papírů Via Chemu, jež se neobchodují: Když šly třeba akcie některých firem na burzu – to by pak nebyl podvod, když by následně sletěly strmě dolů?

Radní pražských částí si ale stěžují, že smlouvy jsou pro radnice nevýhodné.

Proboha, vždyť nikdo nikomu žádnou smlouvu nevnutil. My jsme tu jako firma řádně fungovali přes 10 let, a až do poslední doby potíže nebyly. Já rétorice městských částí částečně rozumím, ale řeči o podvodu už jsou na hraně.

Ovšem Sokolovská uhelná měla od KI také akcie Spolchemie a nedostala je vyplaceny, když potřebovala.

Tu transakci nazývám určitým nedorozuměním, opět u ní byl kolega Kroužecký. Nicméně jsme vypláceli i v tomto případě, co šlo. Pak se bohužel klient se svým požadavkem na výběr trefil zrovna do období, kdy už jsme měli obchodní problém. Klient reagoval různými stížnostmi, a to naši situaci ještě akcelerovalo směrem dolů.

Co Sokolovská může čekat teď?

Co může čekat... Padne nějaké rozhodnutí soudu. I když se obě strany snažily o dohodu, nedošlo k ní. KI už prakticky nic nemá, i poslední velký klient už si od nás portfolio převedl. V penězích má KI teď nejvýše stovky tisíc korun, v cenných papírech jednotky milionů. Zbytek je vyřešený. Dál se půjde zejména podle insolvenčního zákona.

Key Investments se podepsal i na stadionu pražské fotbalové Slavie...

Opět zmíním dva mé základní postuláty. Za prvé, i věci kolem Slavie si řešil Kroužecký. Za druhé, na obchodech samotných nebylo nic špatného. My jsme nijak zásadně nepochybili, ale ve sporu s firmou ENIC o akcie fotbalového klubu jsme pak nebyli schopni se proti vlastníkovi ENIC – druhému nejbohatšímu Britovi – na jeho půdě účinně bránit. Ta obhajoba by stála více než samotná exekuce. Byli jsme nuceni obhajobu vzdát, takže jsme také automaticky museli platit náklady sporu druhé straně.

Pokud byste byli přesvědčeni o své pravdě a spor vyhráli, platil by přece náklady ENIC...

Odhadovali jsme naše šance tak 50 na 50. Kdyby pře běžela neúspěšně s nemalými náklady, bylo by to pro nás mnohem více devastující. Nakonec i oprávněně rozzlobení fanoušci Slavie pochopili, že Key Investments není to místo, kde si stěžovat. My jsme opět byli jen tím pověstným kladivem, prostředníkem.

Máte tedy opět ruce i svědomí čisté?

Jestli tam pak někdo navyšoval základní jmění s cílem klub ovládnout, tak jsme to nebyli my, jen jsme plnili zadání zákazníka.

I v kauze Slavie tratily pražské radnice, které vaším prostřednictvím dostaly akcie E Side Property. Ta je sice vlastníkem stadionu, ale topí se v dluzích.

Chápu, že klienti nejsou rádi. Ale komunikuji s nimi. Mimochodem, pokud by E Side doplatila vcelku zanedbatelných pět milionů korun, s jejími cennými papíry by pak radnice mohly dál počítat bez újmy. Jedinou hlavní komplikací by pak zůstala nemožnost přeměnit tyto cenné papíry okamžitě na peníze. Určitě je v možnostech E Side těch pět milionů zaplatit (E Side nyní ovládá skupina Natland – pozn. red.), možná je to ale účelová hra. Takže bych chtěl vlastníky E Side laskavě požádat, aby těch pět milionů doplatili. Ty peníze tam jsou, stadion byl postaven řádně, bez státní pomoci, a stál jen zhruba miliardu. Uživit se určitě může a klidně do něj může kapitálově vstoupit třeba i tamní radnice. Je to řešitelné.

Už jste zrušil i kancelář Key Investments – co teď děláte?

V podstatě jsem doma. Já jsem pracoval už při škole, a po jejím absolvování jsem šel hned do práce a pak dělal nepřetržitě. Některé roky bez dovolené, pan Kroužecký byl malinko otrokář. Jsem po těch 20 letech jako „opracován z podoby“, a když si udělám několik týdnů nebo měsíců malinko oraz, někde v Čechách, to snad nemůže nikoho dráždit. Ale pak se budu muset po něčem ohlédnout. A nezastírám, že s tou nálepkou to nebude úplně snadné. Určitě nebudu posílat CV na nějaké instituce, budu si muset shánět místo individuální cestou.

Takže KI vás na stará kolena nezajistila?

Určitě ne. Nežiju z ruky do úst, ale nemám k tomu úplně daleko. Představa, že si zaparkuji jachtu v Zadaru vedle nejmenovaných podnikatelů, je mylná.

Věnoval jste KI většinu profesního života – jak hodnotíte výsledek?

Byla to škola. Jak co do poznání prostředí, tak odbornějších věcí. Závěr úplně pozitivní není. Ale jako ztracený čas to nehodnotím, ani přehnaně negativně.

Nelze se zcela ubránit dojmu, že v předchozích letech si nejspíše lidé jako Vladimír Kroužecký a možná i další díky Key Investu přišli na své – a pak to nechali na vás, problémy teď řešíte sám. Otevřeně řečeno – hodili to na vás?

To je jeden z úhlů pohledu. Ale nevidím to tak. Jsem sice trošku paranoidní, napadlo mě taky, jestli to není na mě ušité. Ale do té míry zase nekonspiruji. Ale jak stále zdůrazňuji - my jsme se prostě snažili zákaznické portfolio vypořádat, a to je hotové. Dotažené. A pokud všechno bude probíhat normálním způsobem, není co na koho házet.

Key Investments přece šetří policie, padla trestní oznámení?

Ano. Ale tomu nezabráním, i když jsou to blbosti. Byť občas mívám stavy dost nepříjemné, role obětního beránka mi rozhodně nesedí. Pokud by se situace vyvinula nějakým nepříjemným směrem, tak se rozhodně budu bránit. Jsem schopen ty věci uvést na pravou míru, rád to vyjasním.