Aleš Hušák (54)

Vzdělání:
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Kariéra:
Od roku 1984 pracoval v podniku Restaurace a jídelny v Praze 4.
Poté působil ve Státní bance československé.
Po roce 1989 byl obchodním ředitelem Výstaviště Praha.
V roce 1994 se stal členem představenstva a v roce 1995 generálním ředitelem akciové společnosti Sazka, donedávna monopolní firmy v oblasti loterií. Ve funkci působil až do loňska, kdy firma skončila v konkurzu. V současnosti působí ve své firmě Alex Trade.

Soukromí:
Narodil se v Trutnově.
Je ženatý, má dvě děti.
Záliby - víno, literatura a film.

Když se vrátíme k vysočanské sportovní hale, dnes bychom mohli říci, že jste si tím postavil svůj pomník, ale zároveň i manažerský hrob či mauzoleum.

 

Mauzoleum tedy vypadá trochu jinak. Já bezesporu nepopřu svoji roli, byla velká, obrovská. Možná jsem udělal chybu, když se 2. srpna roku 2001 rozhodovalo, jestli se aréna bude stavět. Já u toho mimochodem nebyl. Možná jsem tehdy mohl říci, dělejte si to sami. Ale vy si pořád myslíte, že ten příběh mohl ovlivnit jedinec. To je příběh možná stovek lidí, minimálně 10 bylo důležitých.

Nezaváhal jste ani na vteřinu v průběhu výstavby?

Když máte díru v zemi, copak můžete váhat? Na váhání nebyl čas. A za námi pořád stáli novináři, kteří denně psali: "Nepostavěj to, svině, nepostavěj to, svině!" Vy jste se přece pásli na tom, že se to nepodaří. I proto se to nemohlo zastavit, protože byste nás uškvařili.

Takže tvrdíte, že vás k tomu dotlačili novináři?

Vytvářeli tu atmosféru. Vždyť se mnou uzavírali i sázky. Byl to výron hnusu, nestydím se to říci, když se to podařilo otevřít, jak byli všichni vzteky bez sebe. Tedy pardon - někteří.

A vy pořád dostavbu té haly cítíte jako svoji životní výhru?

Ne, moje životní výhra je především moje manželka. Pětadvacet let jsme spolu.

Pochopitelně nejen já, ale i dalších deset patnáct lidí, má tu arénu navždy v sobě. Trefně to řekl můj kolega Pepík Prouza: Že neví, jestli ji má milovat, nebo nenávidět. Ale byl to heroický výkon postavit to za 16 měsíců plus jeden rok přípravy. To, co se ve světě staví několik let.

Vedle arény je vám vyčítáno i další "megalomanství" - nákup zámku Rabštejn, rozsáhlých souborů pozemků u Trutnova a v Rudné, vily v Nouzově, vinařství Kolby, stovek uměleckých děl. Tedy všechno jsou investice, které s loterijním byznysem vůbec nesouvisejí.

To jsou přesně ta zlá slovíčka. Základní otázka zní: Byla Sazka vždy zisková za našeho působení? Ano, nebo ne? Přes jednu miliardu zisku, vždycky! I za rok 2010 1,4 miliardy po zdanění. To je zásadní věc. Kdyby Sazka do těchto věcí neinvestovala, možná mohla mít o něco vyšší zisk, to je pravda, ale určitě nijak dramaticky vyšší. A také je třeba znovu zdůraznit, že to rozhodně nebyly investice, o nichž by Hušák rozhodoval o své vlastní vůli.

U nemovitostí můžeme ještě chápat, že jde o investice, ale k čemu jste potřeboval třeba palisandrový stůl za 1,5 milionu, jak se ve zprávě ČSTV také píše?

Nevím, o jaký stůl by mělo jít. Já vím o jednom, který jsme kupovali během olympiády v Pekingu, ale nemyslím si, že byl palisandrový a určitě nestál 1,5 milionu. Koupili jsme ho tam v jedné čtvrti, kde byly samé obchody s nábytkem. Zaujalo mě, že je z jednoho kusu dřeva. Já si pamatuji, že jsem poprosil kolegu Romana Ječmínka (bývalý místopředseda představenstva Sazky - pozn. red.), ať ho koupí ze své karty, protože já už přečerpal limit. Jestli si dobře vzpomínám, stál v přepočtu asi 450 tisíc korun a doprava asi 1300 dolarů. Potom vím, že ten stůl tady seschnul, jak byl v jiném prostředí, tak se ještě za nějaké peníze repasoval. Ale ta repase byla za pár korun. Takže to, co je v té zprávě, jsou samé nesmysly. To jsou ta zlá slovíčka.

DOSPIVOVO VELKÉ SRDCE

Loňský boj českých miliardářů o ovládnutí krachující Sazky měl řadu zvratů. Dokladem může být třeba to, že spolumajitel skupiny Penta Marek Dospiva o vás nejdříve hovořil velmi hanlivě, potom chvíli přátelsky jako o Alešovi a posléze vám zase nemohl přijít na jméno.

Týdeník Ekonom - č. 25/2012Marek byl bezesporu klíčem, který ten příběh otevřel, že to takto všechno dopadlo. Já o něm ale nemohu říci zlého slova. On se choval přirozeně svému naturelu, přirozeně tomu, jaký dělá obchod. Naopak bych řekl, že prokázal jedno z největších srdcí. V určitém okamžiku mě velmi pozitivně překvapil. Projevil se skutečně jako hráč.

Ve kterém okamžiku?

Kdybych to řekl, připravil bych se tím o jednu kouzelnou kapitolu mé knihy. Ale já mu budu pořád říkat Marku, byť se nestýkáme. V určitém momentě jsem k němu měl velmi negativní vztah, ale v tom úplném konci mu nic nezazlívám. Vím, že sice o některých věcech věděl, a mohl jim zabránit, ale nezachoval se špatně proti žádné dohodě, kterou jsme spolu uzavřeli. Schoval jsem si jeho tři poslední SMS... Zachoval se, jak jsem očekával. Na rozdíl od jiných lidí nic neporušil.


Pokračování rozhovoru najdete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 21. června, nebo pod odkazem níže:

 

banner 2
Související