Aubrey McClendon, spoluzakladatel a vlivný šéf druhého největšího amerického producenta zemního plynu Chesapeake Energy, byl začátkem měsíce donucen vzdát se předsednictví správní rady. Akcionáři na valné hromadě také prosadili podstatné změny v tomto orgánu. Musejí z něj odejít lidé, jež tam McClendon dosadil a kteří tancovali, jak on pískal.

Zemětřesení spustila dubnová zpráva agentury Reuters o tom, že si tento miliardář půjčil od investičních fondů, které poskytují úvěry Chesapeake Energy, 1,3 miliardy dolarů na vlastní soukromé obchody uvnitř podniku. Vzniklo podezření, že jde o konflikt zájmů, a kauzu začala vyšetřovat nejen americká Komise pro cenné papíry, ale i daňová správa (IRS). Více než 10 akcionářů na něho podalo žalobu. "To, co prožívám, bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli," poznamenal McClendon, který se nyní může už jen soustředit na své povinnosti generálního ředitele.

Podnikatel roku

Jediná zpráva a hned takový poprask. Problém je v tom, že McClendon si jako "požitek" za zásluhy o podnik sám stanovil zvláštní odměnu. Mohl se nikoli jako šéf, ale jako soukromá osoba, podílet 2,5 procenta na většině prospektovaných i těžených ložisek zemního a břidličného plynu a z nich mít zisky jen do své vlastní kapsy. Avšak, aby se adekvátně mohl podílet na nákladech, samozřejmě potřeboval kapitál. A ten si půjčil od fondů, které spolupracují s Chesapeake Energy. Jako záruku jim dal právě onen soukromý 2,5procentní podíl na skoro veškeré těžbě zemního plynu této firmy.

O tomto "kšeftu" svého předsedy prý nic nevěděla správní rada. Jak už to bývá v podobných kauzách, najednou se přes noc vynořila spousta negativních informací o šéfovi, který byl předtím - a zřejmě právem - vychvalován za novátorské metody v těžbě zemního plynu a průkopnické postupy při těžbě břidličného plynu.

Jeho zásluhy v tomto odvětví ještě loni v listopadu ocenila poradenská agentura Ernst & Young jeho jmenováním Podnikatelem roku 2011 v energetice. Vyzdvihla, že v roce 1982 spoluzaložil, tehdy jako třiadvacetiletý, malou firmu s 10 zaměstnanci a během relativně krátké doby z ní vybudoval obrovský podnik. Povedlo se mu to zejména "díky novým metodám myšlení, které mu umožňují rychle realizovat inteligentní rozhodnutí".

Ernst & Young zdůraznil - podnik Chesapeake Energy se pod vedením McClendona během hospodářské recese od podzimu 2008 vyhnul poklesu, který ve Spojených státech postihl řadu firem i v odvětví těžby, zpracování a distribuce zemního plynu. A to prý díky "konstantním inovacím a změnou cest, jimiž tento obor operuje". Spornější je však tvrzení poradenské firmy, že tento podnikatel "kladl důraz na etiku podnikání už od raného mládí".

Jeho privátní agenda, včetně zmíněného 2,5procentního podílu na těžbě zemního plynu, byla natolik široká, že se jí věnovalo na plný úvazek šest zaměstnanců, kteří úřadovali v přístavku vedle ústřední budovy Chesapeake. Organizovali třeba pro svého šéfa nákupy pozemků, na nichž by mohla být ložiska zemního plynu. Náklady na tyto osobní služby velkému šéfovi, které loni činily 3,2 milionu dolarů, se samozřejmě hradily z podnikového rozpočtu. Před několika lety dokonce v těchto podnikových prostorách operoval už zrušený McClendonův soukromý hedgeový fond, který se věnoval investicím do komoditních obchodů spjatých i se zemním plynem.

McClendon nehleděl na firemní náklady ani při využívání pronajímané podnikové letky. Agentura Reuters zjistila, že tryskáče vozily rodinu "pana šéfa" na dovolenou na náklady podniku. Třeba let se dvěma syny z Oklahoma City, kde Chesapeake sídlí, do Amsterdamu a Paříže přišel podnik na 108 tisíc dolarů.

Firma, to jsem já

Když tyto dlouho utajované informace vyšly najevo, vyvolalo to rozhořčení akcionářů. David Dreman, jehož fond vlastní asi milion akcií Chesapeake Energy, prohlásil, že McClendon by měl odstoupit. Podle něho tento druh soukromého podnikání dokazuje, že nedbá nejlepších zájmů akcionářů.

Největší útok na Aubreye McClendona podnikli dva největší investoři, společnost Southeastern Asset Management a pověstně agresivní aktivistický investor Carl Icahn. Nejprve žádali McClendonovu hlavu, ale nakonec se spokojili s tím, že dostanou do osmičlenné správní rady své lidi, Southeastern tři členy a Icahn jednoho.

Přes silné vlny nevole a nespokojenosti menších akcionářů zůstal McClendon generálním ředitelem, s čímž souhlasil i Carl Icahn. Zřejmě on i další navzdory skandálu ocenili McClendonovy výjimečné manažerské schopnosti v důležitém odvětví americké energetiky.

Nadaný manažer McClendon firmu založil a vypiplal k velkému podniku, s nímž se niterně identifikuje. Říká se o něm, že má čtyři děti. Tři vlastní - Willa, Callie, Jacka - a tím čtvrtým je Chesapeake Energy. Chová se k podniku, jako by to bylo jeho léno, napsal časopis Forbes.

Rozhoduje o každém detailu

Je to náročný šéf a workoholik. Svým podřízeným manažerům posílá e-maily v čase mezi půlnocí a šestou hodinou ranní a žádá je o názor na řešení nějakého problému. A nesnáší odpovědi, že se rozespalý pracovník musí nejprve podívat do dat. Chce okamžitě návrh na řešení. Kdo uspokojivě nezareaguje, s tím se brzy rozloučí.

Samozřejmě vítá kreativitu svých lidí. Ale jak prohlašuje: "Jsou v našem podniku určité oblasti, kde kreativita není vítána, například pokud jste účetní."

Nepříjemné je, že uplatňuje obecně nedoporučovanou řídicí metodu takzvaného mikromanagementu, tedy že zasahuje do agendy svých podřízených a často rozhoduje za ně. Jde prý až tak daleko, že u tiskových zpráv opravuje i interpunkci. Zkrátka: podnik, to jsem já.

Ale o své zaměstnance se umí postarat. V kampusu ústředí firmy v Oklahoma City mají k dispozici fitcentrum, bazén olympijských parametrů a zdravotnické středisko, které na účet podniku poskytuje i kosmetické služby.

McClendonovou předností je, že má celé odvětví a celý podnik v malíčku a výborně ovládá veškerou problematiku těžby zemního plynu. Jeho průkopnické využití hydraulického štěpení břidlice mělo dalekosáhlé důsledky pro energetiku Spojených států. Tato metoda těžby snížila závislost země na zahraničních zdrojích energie.

Ale tento boom měl na trhu dalekosáhlé důsledky a pro společnosti Chesapeake Energy negativní efekty. Cena zemního plynu totiž prudce klesla, a tím také tržby a zisky. V roce 2009 se Aubrey McClendon rozhodl reagovat na vzniklou situaci tím, že Chesapeake Energy začala těžit také ropu.

Ovšem tento nový mix firmu od potíží nezachránil. Loni klesla cena jejích akcií takřka o polovinu. Nelze se tudíž divit nespokojenosti akcionářů. Tento zkušený manažer se nyní pod značným tlakem svých kritiků rozhodl k taktickému ústupu. Vzdal se pozice předsedy správní rady. Zrušil svůj 2,5procentní podíl na těžbě zemního plynu, ačkoli měl kontrakt do roku 2014, a souhlasil s odchodem "svých" lidí ze správní rady. I když si zachoval pozici generálního ředitele, jeho moc značně oslabí.

Je to vážná prohra. Pochází totiž z vlivné oklahomské podnikatelské rodiny. Jeho děd Robert Kerr v roce 1927 založil firmu Kerr-McGee Corporation, jež těžila ropu a zemní plyn. Později se stal guvernérem Oklahomy a senátorem. Jeho vnuk Aubrey, který je ve svých 53 letech v plné síle, ho chtěl následovat.

Osud mu však nepřeje. Před třemi roky, kdy se údajně ocitl v osobní finanční krizi, prodal akcie za 569 milionů dolarů. Má tak nyní méně než jednoprocentní podíl na vlastnictví "své" společnosti Chesapeake. Teď, oslaben ve své rozhodovací schopnosti, bude muset navíc řešit obtížné problémy fatálního dluhového zatížení svého "čtvrtého dítěte" - Chesapeake Energy. A ta mu už zdaleka neříká pane.

Miroslav Prchal
spolupracovník redakce

Ukázalo se, že firmou pronajímaná letka vozí na náklady podniku McClendonovu rodinu na dovolenou.

1,3 mld. USD
Taková je částka, kterou si McClendon vypůjčil od investorů firmy Chesapeake Energy.

Náročný šéf. Aubrey McClendon je známý tím, že podřízeným manažerům posílá e-maily v čase mezi půlnocí a šestou hodinou ranní a žádá je o názor na řešení nějakého problému. Foto: Bloomberg

Související