Všichni chápeme, že státní rozpočet je v krizi a potřebuje další injekce. Jednou z posledních bizarností pro jeho naplnění je novela zákona o zaměstnanosti.

Ta od ledna zakázala agenturám práce zaměstnávat osoby se zdravotním postižením pro dočasné přidělování dalším zaměstnavatelům. Má je tím chránit.

Novela na druhou stranu nezbavila agentury povinnosti tyto lidi zaměstnávat. Stále tak musejí mít přibližně čtyři zdravotně postižené na každých 100 zaměstnanců. Politici ale jaksi zapomněli na to, že většina zaměstnanců agentur práce jsou pouze dočasně přidělováni.

Těch skutečně pracujících přímo pro agenturu je zpravidla pouze několik. Problém je, že pokud chce agentura svoji povinnost splnit, musí zdravotně postižené umístit jako své stálé pracovníky.

Pokud agentura podíl nenaplní nebo neodebere požadované množství výrobků či služeb od zaměstnavatelů zdravotně postižených, do státního rozpočtu za každého chybějícího zdravotně postiženého zaměstnance odvede ročně částku zhruba 60 tisíc korun.

Příklad ukazuje absurdní čísla: větší agentura práce s 10 tisíci zaměstnanci má jen 50 stálých pracovních míst. Pokud by svoji povinnost chtěla splnit, musela by všech 50 vlastních pracovníků nahradit zdravotně postiženými a dalších 350 ještě přijmout. Když tak neučiní, musí do státního rozpočtu odvést zhruba 24 milionů korun za rok. Otázkou tedy je, proč je zdravotně postiženým vstup do skupiny dočasně přidělovaných zaměstnanců zakázán.

Jistá je jedna věc - agentury práce za povinnost, u které jim zákon splnění znemožňuje, státnímu rozpočtu pořádnou injekci poskytnou. Možná právě to byl skutečný účel novely. Smutné ale je, že na to nakonec doplatí právě osoby, které pomoc nejvíce potřebují. Myslím, že ochrana před možností získat pracovní uplatnění je zde, eufemisticky řečeno, "trochu nadbytečná". Zbývá naděje, že vybrané peníze k těmto lidem alespoň doputují!

Nataša Randlová, partner advokátní kanceláře Randl Partners

Související