Jedním z nejpozoruhodnějších makroekonomických dění posledních let je strmý pokles čínského přebytku obchodní bilance. MMF teď pro rok 2012 predikuje přebytek dosahující jen 2,3 % HDP, zřetelně méně oproti předkrizovému maximu ve výši 10,1 % HDP v roce 2007, a to především v důsledku poklesu obchodního přebytku Číny - tedy převisu hodnoty jejích vývozů oproti dovozům.

Tento pokles překvapil řadu akademiků i analytiků, kteří vytrvalé masivní obchodní přebytky Číny považovali za evidentní důkaz toho, že vládní intervence drží jüan hluboko pod jeho nespoutanou, "rovnovážnou" hodnotou.

Závislost na investicích

Zpochybňuje dramatický propad čínského přebytku toto všeobecné mínění? Měly by Spojené státy, MMF a další aktéři přestat naléhat na Čínu, aby přešla na pružnější měnový režim?

Krátká odpověď zní "ne". Čínskou ekonomiku stále zamořují značné nevyváženosti a posun k flexibilnějšímu směnnému režimu by posloužil jako přetlakový ventil a nárazník. Vzdor řečenému se směnnému kurzu coby bleskosvodu obav ze sílící účasti Číny v globálním hospodářství věnuje příliš mnoho pozornosti. Vazba mezi směnným kurzem a cenovou výhodou Číny na světových trzích se nesmírně zveličuje. Přitom směnný kurz zdaleka není nejnaléhavějším makroekonomickým problémem, na nějž dnes Čína naráží.

Největší starostí je spíš přílišná chronická závislost Číny na investicích coby hybateli růstu. Investice tvoří téměř polovinu HDP, více než dvojnásobek světového průměru. Přitom soukromá spotřeba nedosahuje ani 40 % HDP, přičemž obvyklejší výše u ekonomik na srovnatelné úrovni vývoje je 60 %. Investiční apetyt Číny nesporně pohání rozsáhlá intervence do finanční soustavy: v ekonomice, která v poslední době zaznamenávala 10% roční růst, dostávají drobní střadatelé ze svých vkladů nicotné 1 až 2 %.

Dramatický pokles čínského přebytku běžného účtu je odrazem čtyř hlavních faktorů. Za prvé, prudce vzrostla cena dovážených surovin. Zahraniční poptávka po čínském exportu je přitom natolik citlivá, že na něj celé zvýšení nákladů nelze jednoduše přenést. Druhým významným faktorem je pomalý růst ve vyspělých ekonomikách, vedlejší produkt finanční krize, která pravděpodobně ještě nějakou dobu přetrvá. Za třetí, obchodně vážený reálný směnný kurz Číny (směnný kurz očištěný o rozdíly v inflaci) v posledních několika letech poměrně výrazně posiloval - podle odhadů MMF o 14 % od roku 2008. Čínská inflace byla vyšší než průměr u jejích obchodních partnerů a jüan skutečně postupně v nominálních hodnotách posiloval. Konečně, v reakci na finanční krizi Čína spustila rozsáhlou investiční stimulaci. Čínské investice jsou mnohem náročnější na dovoz než tamní spotřeba, která se drží sestupného trendu. Ze zdánlivě nenasytného hladu Číny po špičkových výrobních prostředcích mají obrovský přínos země jako Německo a Švýcarsko.

Finanční krize na dohled?

Necháme-li všechny tyto faktory stranou, stěží by nás mělo udivovat, že se čínský přebytek obchodní bilance v důsledku globální finanční krize sesul. Jestliže Čína zaznamenávala úžasný růst, zatímco vyspělé ekonomiky zažívaly propad, čínské exporty v poměru k importům mohly jedině klesat.

MMF uvážlivě odhaduje, že až se globální ekonomika v delším horizontu normalizuje, na přebytek obchodní bilance Číny připadne v globálních nevyváženostech tatáž váha, jakou měl před několika lety (asi 0,5 % globálního HDP). To vše zdůrazňuje fakt, že mezi směnným kurzem a běžným účtem neexistuje žádný monotónní vztah. Nezávisle na obchodu mohou své vlastní tlaky na směnné kurzy vyvíjet například síly kapitálových toků.

Čína sice uplatňuje silnou regulaci kapitálu, ale ta ani zdaleka není nepropustná. Vzhledem k vyhlídkám na skrovnou návratnost ve vyspělých ekonomikách se Čína nevyhnutelně stala přitažlivější investiční destinací, navzdory značnému riziku, že jednou zažije vlastní ostré zpomalení a finanční krizi.

Skutečným argumentem pro příklon Číny k pružnějšímu směnnému kurzu je, že za každé krize - hospodářské, politické či jiné - může kurz posloužit jako důležitý stabilizátor. I kdyby jüan krátkodobě zhodnocoval, účinek na obchod by byl pravděpodobně mnohem menší, než si americké orgány přejí a než se čínské orgány obávají.

Kenneth Rogoff
profesor ekonomie na Harvardově univerzitě

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Čínskou ekonomiku stále zamořují značné nevyváženosti. Největší starostí je přílišná chronická závislost Číny na investicích coby hybateli růstu.

Související