Před dvěma lety měli všichni o jménu budoucího předsedy vlády České republiky jasno - měl se jmenovat Jiří Paroubek. Alespoň podle průzkumů veřejného mínění, podle vlastního očekávání tehdejšího předsedy ČSSD i přesvědčení většiny společnosti. Překvapivé výsledky místo toho pomohly ke zrodu stávající vládní koalici. I když parlamentní volby nejsou zatím za dveřmi, historie se opakuje. Budoucí vládu podle všeobecného mínění budou sestavovat sociální demokraté. Jen jméno příštího premiéra zní Bohuslav Sobotka.

Sám se té představě nijak nebrání. ČSSD prý už ale nechce být továrnou na nereálné volební sliby. "Nemůžeme si dovolit nějaké velkorysé sliby ve smyslu plošného zvyšování sociálních dávek či dramatického růstu platů ve veřejném sektoru," připouští Sobotka.

Je tu ale problém. ČSSD dlouhodobě nemá demokratického partnera na levici, složit vládu s ODS nebo TOP 09 pro ni prý nepřichází v úvahu a víra ve volební úspěch lidovců či zelených může zůstat nenaplněna.

Reálnou budoucí variantou je proto spolupráce s komunisty. "Ale do vlády je nepozveme," ujišťuje Sobotka. Zároveň má dobře spočítáno, co je ochoten za toleranci případného menšinového kabinetu komunistům nabídnout. "Klíčová místa ve státní správě či funkce náměstků to určitě nebudou," říká Sobotka v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Kdy jste naposledy slyšel pozdrav "čest práci"?

Naposledy před pár dny v Chomutově, na tom samém místě, kde ho pronesl Vojtěch Filip. Bylo to v žertu, protože si mi stěžoval náš kandidát do senátu, který dal na onom mítinku slovo Vojtěchu Filipovi, že ho teď takto zdraví kolegové v práci. Neměl z toho velkou radost...

Čím si sám pro sebe vysvětlujete to, že "chomutovský pozdrav" vyvolal takové pozdvižení?

Je tu zájem hledat řešení, které tu ještě nebylo a které by přineslo větší efektivitu při prosazování našeho programu. Už jsme si vyzkoušeli různé druhy koalic včetně opoziční smlouvy a levostředové koalice s lidovci a Unií svobody, které s sebou nesly těžké kompromisy. Pokládám proto za férové otevřít debatu o menšinové vládě ještě před volbami, aby lidé věděli, jaké varianty jsou možné, když odevzdají hlas ČSSD. Pokud nebude možné vytvořit většinovou vládu s přirozenými partnery, jakými jsou lidovci a zelení, reálně zvažujeme variantu menšinové vlády s podporou KSČM.

Ale ztěžuje nám to současná podoba českých komunistů, nereformovaných, zpohodlnělých s konzervativně-nacionalistickými názory. To není nic, na co bychom se mohli příliš těšit.

Ale do voleb se asi nezmění, když to neudělali za těch 22 let. I kdyby šlo jen o tichou podporu menšinové vlády, jste dost zkušený politický praktik, abyste věděl, že to komunisté nebudou dělat zadarmo... Určitě tušíte, co by za to chtěli.

Za prvé chci, aby co nejdříve začal platit zákon o státní službě, takže nechci, aby předmětem politických obchodů byla klíčová místa ve státní správě.

Za druhé nejsem stoupencem toho, aby strana, která bude v opozici, vykonávala exekutivní funkce, to platí i pro pozice náměstků na ministerstvech. K diskusi je ale třeba rozložení pozic v poslanecké sněmovně, případně jiné pozice. Musí ale také existovat základní dohoda v oblasti rozpočtové a zahraniční politiky, a tam cítím největší problém.

Na druhé straně je řada opatření, kde bychom se mohli domluvit, ať jde o majetková přiznání, zrušení anonymních akcií nebo třeba zavedení progresivního zdanění.

KSČM vám nepochybně ubírá voličské hlasy a dlouhodobě betonuje situaci na levici. Není ale i vaší chybou, že jste za 20 let nepřišli na nic, co by komunisty marginalizovalo?

Robert Fico by dnes nebyl v tak komfortní situaci, kdy je jasným lídrem na levici, kdyby slovenská SDL (vznikla transformací Komunistické strany Slovenska - pozn. red.) nebyla předtím součástí pravicové vládní koalice. To vedlo k tomu, že SDL přestala být věrohodná jako levicová alternativa. Naopak ČSSD, i když byla ve vládě osm let, věrohodnou alternativou v Česku zůstává. Komunisté ve vládě 22 let nebyli, proto mají stále potenciál protivládních, protirežimních hlasů. Bez zkoušky vládní zodpovědností tento potenciál neztratí.

Tak to tedy máte historickou možnost stát se mužem, který jako první po roce 1989 pozve komunisty do vlády a umožní jim znemožnit se vládní zodpovědností...

My je do vlády nepozveme. Traumatizovat společnost současně pozváním komunistů do vlády, rozpočtovými škrty a nejistým ekonomickým výhledem, to už bychom strunu přepjali, společnost by to ještě více rozdělilo.

Proto bude dobře, když zůstane v platnosti bohumínské usnesení, které jasně říká, že ČSSD na centrální úrovni nevytvoří vládu s komunisty, pokud se nereformují.

Otevřeně doufáte v návrat lidovců. Nenapadla vás myšlenka jít s nimi do předvolební koalice? To by bylo srozumitelné všem, potenciální lidovečtí voliči by měli jistotu, že hlasy nepropadnou, to by možná mohlo přinést ficovskou většinu bez komunistů...

O předvolebních koalicích nepřemýšlíme, i když teoreticky tu úvaha vytvoření silného předvolebního bloku je. Ale to by nepochybně vedlo k tomu, že by se podobný blok vytvořil i na pravici. A je otázka, zda by takový souboj při stávajícím poměrném volebním systému vedl k nějaké stabilnější většině.

Zatím o tom tedy nepřemýšlíme. I když třeba v senátních volbách v některých obvodech zvažujeme, že postavíme společného kandidáta s lidovci či zelenými.

FIREMNÍ DANĚ JSOU NÍZKÉ

Nechal jste se slyšet, že tuto vládu definitivně rozloží podzimní krajské volby. To je poměrně blízko... Cítíte se jako budoucí premiér?

Především se snažím, aby sociální demokracie byla programově a personálně připravená na to, že velmi brzy může převzít vládní odpovědnost. Pro to, abych se stal předsedou vlády, je nezbytné, abychom získali důvěru občanů ve volbách, abychom měli nejméně kolem 35 procent hlasů.

Rozumíte důvodům, proč zejména podnikatelé a lidé s vyššími příjmy ve vás, či obecněji v možné vládě levice, vidí hrozbu?

Nejsem si jistý, že to dnes úplně platí po tom, co předvedly pravicové koalice. Pravice dostala šanci vládnout v naší zemi opakovaně, a nikdy to nedopadlo příliš dobře. Ať už jde o vnímání politiky lidmi či o reálné ekonomické výsledky státu.

Nemyslím, že by kdokoli musel mít obavu z toho, že naše příští vláda nebude kompetentní a že nezvládne nutné kroky ke snižování schodků a nastartování hospodářského růstu. Budeme podporovat fiskální konsolidaci, což je důležitá informace pro investory i ratingové agentury.

Naše politika bude jiná v tom, že budeme hledat širší sociální konsenzus a nebudeme podporovat reformy založené jen na tom, že je budou platit střední vrstvy a nízkopříjmové skupiny.

Považujete se tedy i za propodnikatelskou stranu?

Nejsme a nemůžeme být stranou, která se zaměřuje jen na jednu sociální vrstvu. Náš voličský potenciál může zasáhnout i sociálně orientované podnikatele a zaměstnavatele.

Plánujete ale zvýšení firemních daní z 19 na 21 procent, což podnikatele sotva potěší. Navíc i daň zhruba 30 procent například pro telekomunikační a energetické společnosti a finanční sektor. Proč zrovna vyšší daně pro tyto firmy? Protože u nich je menší riziko, že utečou za hranice?

Řada těchto firem tu získala v rámci privatizačního procesu infrastrukturu, která je základem jejich byznysového úspěchu a dlouhodobé ziskovosti.

Nechystáme nic, co by v Evropě bylo výjimečné. V polovině zemí Evropské unie existují dvě sazby daně z příjmu právnických osob. Nechceme nějaké selektivní daně pro banky, či jen mobilní operátory, chceme tu věc řešit systémově. Nižší daň bychom zvedli o jedno či dvě procenta, druhá sazba, daň někde pod 30 procenty, by mířila na velké společnosti.

Vyšší daně, menší zisk pro firmy, a proto vyšší ceny pro koncové zákazníky, případně vyšší nezaměstnanost, to podle vás po takovém kroku nehrozí ?

Nedokážu si dost dobře představit, jaký by to mělo mít vliv na vyšší nezaměstnanost či vyšší ceny. Struktura daní je u nás nyní taková, že firmy mají výraznou úlevu ve výši zdanění a veřejné rozpočty si prostě nemohou dovolit nadále takovou úlevu platit.

Pokud jde o nezaměstnanost, je to hlavně problém konkrétních regionů, jako je ústecký či moravskoslezský, kde je to dáno primárně sociální a vzdělanostní strukturou. S tím vláda musí v dlouhodobém horizontu něco dělat.

Nezaměstnanost také nevyřešíme, aniž bychom nastartovali hospodářský růst. Pro naši vládu proto kromě snižování schodků musí existovat druhý jasný cíl, a tím jsou růstová opatření.

Jak konkrétně chcete podpořit hospodářský růst?

Úsporná opatření nesmějí snižovat domácí poptávku. Nebudeme zasahovat do valorizace důchodů, nebudeme chtít snižovat platy zaměstnanců veřejného sektoru. Důležité je dokázat využít fondy Evropské unie do posledního eura.

Nezbytná je agresivní ekonomická diplomacie, proexportní politika vůči rozvíjejícím se trhům. I když budou rozpočtové prostředky omezené, rádi bychom investovali do dokončení dopravní infrastruktury.

A vážně uvažujeme o transformaci investičních pobídek tak, abychom přitáhli nové investory. Bez nových investic nějaké silnější oživení těžko zažijeme.

POUČENÍ Z VLASTNÍCH SLIBŮ

Chystáte se také zrušit penzijní reformu, pokud možno i církevní restituce, zápisné na vysokých školách, poplatky ve zdravotnictví s výjimkou 60 korun stravného, zvýšení zdravotního pojištění... Nejsou ale při střídání vlád tahle politická rozhodnutí ode zdi ke zdi tím, co dělá z české politiky guláš a prohlubuje nepředvídatelnost a nejistotu ve vztahu k právnímu řádu?

Řešení je v určité ukázněnosti při reformních snahách každé vlády. Vláda by neměla přistupovat k příliš mnoha změnám v jednom volebním období. Příkladem je přístup současné vlády k daňovým sazbám, kde je skutečně velký zmatek a malá předvídatelnost. Byli bychom velmi rádi, kdybychom už v prvním roce naší vlády představili jasnou koncepci, jak budou vypadat daně pro celé funkční období, abychom garantovali stabilitu a předvídatelnost.

Jenže pak třeba přijde krize, a ta vás donutí daně změnit. V prvním roce něco představíte, ale ve třetím roce přijde problém, který jinak než změnou daní nebudete umět vyřešit...

Samozřejmě, že nemůžeme vědět, jaké turbulence budou provázet českou a světovou ekonomiku v příštím období. Ale vycházíme z toho, že by v Evropě mělo dojít po současné dluhové krizi k určité stabilizaci, byť náznaky jsou zatím opatrné.

Situace jistě nebude jednoduchá a prognóza tempa hospodářského růstu v příštích letech musí být opatrná. V rámci našeho programu si proto nemůžeme dovolit nějaké velkorysé sliby ve smyslu plošného zvyšování sociálních dávek či dramatického růstu platů ve veřejném sektoru. Musíme zohledňovat realitu v Evropě. I když jsou zároveň oblasti, kde je růst možný, například u minimální mzdy, jejíž výše se nezměnila pět let. Růst o několik set korun ročně by byl na místě a zvýšil by motivaci pracovat.

To vypadá jako poučení z vlastní minulosti. Asi byste z pozice premiéra nerad opakoval svá slova z roku 2002, že "sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí".

Ta věta tehdy byla na místě. Neměl jsem ani tak na mysli sliby dané ve volebním programu jako sliby, které na to v euforii nabalili někteří naši kandidáti. Jeden z našich tehdejších představitelů třeba slíbil, že léky budou pro lidi nad 70 let zdarma, aniž to mělo oporu v jakémkoli programovém dokumentu. Takové kutilství v podobě nereálných dodatečných volebních slibů si sociální demokracie nemůže dovolit.

Mluvíte o odpovědném přístupu k hospodaření, sociálním státu bez dluhů. Ale je to věrohodné? Vždy budete mít na talíři fakt, že když jste byl ministrem financí a české ekonomice se tehdy nadmíru dařilo, tak v součtu vznikly rozpočtové schodky za 406 miliard korun...

Veřejný dluh se za období vlád ČSSD 2002 až 2006 zvýšil o zhruba 300 miliard korun. Měli jsme v té době priority postavené na vstupu země do Evropské unie, podpoře zaměstnanosti a hospodářského růstu. Což se vládě povedlo. Růst kolem šesti procent nebyl dán jen vnějšími vlivy, ale i masivními investicemi vlády například do infrastruktury, dopravy a bydlení.

Samozřejmě bylo možné peníze dát na snížení dluhu, ale v té době byla prioritou podpora hospodářského růstu. Kdybychom v té době měli za sebou zkušenost fiskální krize, vláda by asi postupovala opatrněji.

SOCIÁLNÍ STÁT JE POD TLAKEM

Nedělá za vás současná vláda špinavou práci? Prosazuje nepopulární opatření, ale objektivně s cílem snížit státní dluh...

Otázka je, jestli kroky vlády skutečně povedou k očekávanému výsledku. My tam vidíme jistá rizika, zejména pokud jde o důchodovou reformu. Schodek na důchodovém účtu byl loni 40 miliard korun, letos to nevypadá lépe a je riskantní vytvářet další pilíř. Některé kroky vlády směrem ke státním zaměstnancům či důchodcům se v důsledku projeví nižším výběrem daní. Ne vše, co dělá vláda, povede ke snižování rozpočtového schodku.

Čeká podle vás Evropu, evropskou politiku, opět obrat doleva, jehož součástí byste měli být i vy?

Myslím, že to tak je. Obrat není nijak radikální, je pozvolný. Prvním signálem byl výsledek dánských voleb. Robert Fico pak vyhrál opravdu přesvědčivě. Ve Francii zvítězil Francois Hollande, a jak vycházejí ty volební termíny, myslím, že součástí tohoto procesu bude i úspěch ČSSD. V našich prognózách počítáme i s tím, že se vládní stranou v Německu stane SPD.

Je to tedy tak - jsme na začátku určitého obratu v Evropě směrem doleva a lidé budou očekávat, že si sociální demokraté lépe poradí s důsledky dluhové krize.

Finanční a dluhová krize se přitom bere za potvrzení toho, že sociální stát v Evropě selhal...

Všechny typy sociálního státu jsou v Evropě pod velkým tlakem. Pokud teď bude v Evropě u vlády více sociálně demokratických stran, bude větší příležitost se s tím vypořádat.

Mluvím teď o otázce daňových rájů, zdanění a regulaci finančních transakcí, odliv kapitálu, pokračujících tendencích přesouvat výroby do zemí s levnou pracovní silou, destrukci průmyslových kapacit ve vyspělých státech...

Daňová základna, která pomáhala financovat sociální stát, je nyní ohrožena. A musíme hledat modely, jak na jedné straně sociální stát zefektivnit a jak pro něj na straně druhé zajistit dostatečné finanční příjmy.

Robert Břešťan

Bohuslav Sobotka (40)

Vzdělání:
Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Kariéra:
Profesionálním politikem je od skončení studií, od roku 1996, kdy byl poprvé zvolen poslancem za ČSSD.
V letech 2002 až 2006 byl ministrem financí ve vládách ČSSD.
Od roku 2005 do 2011 byl statutárním místopředsedou strany, od března 2011 předsedou.

Soukromí:
Je ženatý, manželka Olga, synové David a Martin.
Mezi jeho koníčky patří historie (zejména domácí dějiny 15. až 17. století), literatura (česká a světová sci-fi, detektivky), cestování, film a synové.

Dnes již historické foto z doby (rok 2007) , kdy panovalo všeobecné přesvědčení o tom, že jméno příštího českého premiéra zní Jiří Paroubek. Nyní je podobné očekávání spojené s Bohuslavem Sobotkou. Foto Jan Rasch, František Vlček.

Související