Nové členské státy Evropské unie čeká "energetické zbrojení". Jen Česká republika do nových přenosových soustav, dostavby jaderné elektrárny Temelín či do projektů, které mají zajistit stabilní dodávky ropy a plynu, postupně investuje stovky miliard korun. Ministr průmyslu Martin Kuba už v souvislosti s chystaným navýšením strategických zásob ropy z 90 na 120 dní plánuje novou daň ve výši 140 korun na tunu ropných produktů.

Ministerstvo zároveň připravuje vůbec první koncepci Surovinové a energetické bezpečnosti. "Musíme například více využívat domácí zdroje. Nepředjímám, zda budou, nebo nebudou prolomeny limity těžby, a zdůrazňuji, že bez souhlasu vlastníků se těžit nebude," řekl už dříve k chystané koncepci, která by měla být hotova v polovině letošního roku, předseda vlády Petr Nečas.

Energetickou bezpečnost, investice do nových technologií, sítí, ropovodů, plynovodů či velkokapacitních zásobníků na skladování ropy a zemního plynu nyní řeší celá Evropa. Podle organizace Central Europe Energy Partners (CEEP, nezisková asociace se sídlem v Bruselu), která v pondělí uspořádala v Praze mezinárodní konferenci zaměřenou právě na energetickou bezpečnost, však na poli energetiky panuje v Evropě značná disproporce.

Cílem CEEP je proto koordinovat postup zemí střední a východní Evropy s ohledem na energetickou politiku celé Evropské unie. Netají se zároveň snahou o prosazování zájmů svých členů. Mezi zakladateli asociace jsou především těžební a energetické společnosti z Polska, ale například i společnost NWR finančníka Zdeňka Bakaly (je i majitelem vydavatelství Economia, pod nějž spadá i týdeník Ekonom).

Rozdíly v bohatství

Staré členské země, někdejší evropská patnáctka, mají nesrovnatelně vyšší spotřebu všech energií a surovin, jsou také v průměru méně závislé na dodávkách z Ruska (viz graf Závislost na ruském plynu). A zároveň podle CEEP neberou příliš ohled na odlišnou situaci zemí střední a východní Evropy. Proto asociace propaguje užší regionální spolupráci zemí takzvané "E-11", kam řadí Českou republiku, Chorvatsko, Estonsko, Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko, Litvu a Lotyšsko.

Tyto země mají leccos společného, ať už jde o historii, ekonomický vývoj, aktuální stav ekonomiky či společné výzvy v oblasti energetické bezpečnosti. Především přílišnou, u některých zemí dokonce až 100procentní závislost na Rusku v dodávkách ropy a zemního plynu. "Je jasné, že čelíme větším problémům než původní členské země Evropské unie," říká předseda představenstva CEEP, Polák Pawel Olechnowitz.

Evropská unie by podle něho i s ohledem na energetiku měla přihlížet k tomu, že rozdíly v bohatství, respektive HDP na hlavu, jsou mezi "starou a novou" Evropou stále hluboké.

"I když vítáme opatření, která ve vztahu k ochraně klimatu přijala Evropská unie, požadujeme, aby unie uznala nutnost odlišného přístupu ke střední Evropě jak v ekonomice a energetice, tak v oblasti životního prostředí. Dnes jsou emise CO2 ve střední Evropě hluboko pod průměrem EU-15, ale pokud má region střední Evropy ekonomicky dohnat zbylé země, je jasné, že musí dojít k nárůstu," říká Olechnowitz. Tlak na další snižování emisí CO2 by podle něho vedl jen k prohlubování rozdílů. "Pokud Evropa považuje uhelné elektrárny za špinavé, není řešení v jejich zavírání, ale v mnohem větší podpoře čistých technologií na zachycování emisí CO2," dodává.

Osmá nejdražší elektřina

Své argumenty CEEP podložila na pražské konferenci i obsáhlou 80stránkovou studií, kterou zpracovala společnost Ernst & Young. Země E-11 mají podle ní 60 procent zásob uhlí a lignitu celé EU, nejvíce je ho právě v Polsku, Česku a Maďarsku.

Brusel v rámci plánu do roku 2050 počítá s nízkouhlíkovou ekonomikou a Česká republika s tím i přes některé výhrady souhlasí. Podle CEEP je však rychlý přechod na nové technologie málo pravděpodobný. Proto je v zájmu EU podporovat tyto země ve vývoji a budování čistých uhelných technologií.

Více se o tématu dočtete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 26. dubna, nebo pod odkazem níže:

banner 2

Související