Nový návrh na legalizaci prostituce: Už žádný bordel, jen solidní nevěstince

Je po sedmé večer, děvčata přicházejí s kabelkami v ruce na noční šichtu. Přesně tak jsme si jejich pracoviště představovali – potemnělé prostory, neony, červené pohovky, tlumená hudba, dlouhý bar a malé pódium s tanečnicí u tyče. „Do you speak English?“ ptá se spoře oděná bruneta. Představí se jako Eva a nabízí, že pro tenhle večer bude naší společnicí. S radostí přijímáme.

„A co kdybychom si jen povídali?“ nadneseme otázku, která se v těchto prostorách jeví jako kacířská. Eva se znuděně ušklíbne. O svůj životní příběh se dělit nechce, zvlášť když z toho nekápne ani koruna. „Většina těch holek, které tady vidíte, má doma neschopné chlapy, kteří je nedokážou uživit,“ zhodnotí rodinnou a sociální situaci svých kolegyň-­prostitutek. „Já mám dluhy, že by to vydalo na dva baráky. Až to splatím, tak s tím seknu,“ maluje si naše společnice zpětnou cestu z tohoto veřejného domu umístěného nedaleko pražského Václavského náměstí.

Přesně takových zařízení, v nichž je sex předmětem byznysu, je jen v hlavním městě podle odhadů magistrátu už zhruba 70 (na území Prahy 1 celá dvacítka). Prostitutka Eva je jednou z tisíců žen i mužů, které se „nejstaršímu řemeslu“ v Česku věnují. Český statistický úřad, který i prostituci zahrnuje do národních účtů (ve stejné skupině, jako je obchod s drogami, krádeže motorových vozidel, pašování tabákových výrobků, alkoholu, paliv a porušování autorských práv), v posledních odhadech za rok 2010 uvádí, že své tělo prodává 7373 podnikatelek. Jde ale o takzvané přepočtené osoby, kdy statistici převádějí práci prostitutek na plné úvazky.

Miliardový obrat

I proto Občanské sdružení Rozkoš bez rizika, jež se zabývá zdravotní prevencí žen v sexbyznysu, prezentuje vyšší počty. „Podle našich zkoumání a kvalifikovaných odhadů, do nichž jsou zahrnuty i priváty, je v Česku denně ochotno poskytnout sexuální služby za peníze 10 až 13 tisíc dívek. Používáme toto číslo právě proto, že některá z děvčat se této činnosti věnují pravidelně, jiná třeba jen jedenkrát za půl roku,“ říká předsedkyně občanského sdružení Hana Malinová. Český stát tento byznys zatím jen tiše toleruje – nepovoluje ho, ovšem ani nepostihuje, pokud se neuskutečňuje v blízkosti škol a není spjat s kuplířstvím či šířením pohlavních chorob.

A tak i roční výdělky prostitutek, které činí v celkovém součtu už řadu let několik miliard korun, zůstávají nezdaněny. ČSÚ pomyslný vrchol z hlediska takzvané tržní produkce zaznamenal v roce 2007 na hranici devíti miliard korun – a poté už čísla jen padala. Výrazně se v tom odráží pokles cen sexuálních služeb. „Dnes na parkovišti u Rudné nabízejí holky veškeré služby za 20 eur, dříve to bylo 30 až 50,“ vykresluje aktuální tržní situaci Malinová.

Podobné zkušenosti prezentuje i Taťána Böhmová, manažerka pražského nočního klubu Neon, která se v sexbyznysu pohybuje už 20 let. Říká, že zhoršující se sociální situace a tlak exekutorů nutí k prodeji těla stále více žen, které pak srážejí i ceny. Přispívají k tomu i priváty, kde se děvčata spokojí s pětistovkou na hodinu. „Zájemkyň o práci máme tolik, že je musíme odmítat,“ uvádí Böhmová v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Více se o tématu legalizace prostituce dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 26. dubna, nebo pod odkazem níže: