Daňové ráje bojují o klienty

Zkuste si do vyhledávače zadat spojení "založení firmy" a zaplaví vás nepřeberné množství nabídek. Na internetu své služby nabízejí stovky takzvaných zakládacích agentů: levně a diskrétně vám založí firmy, fondy či nadace. S minimálními starostmi (v některých případech také s minimální dokumentací) téměř kdekoli na světě. Stačí jen kliknout na požadovanou firmu. Za 349 liber si můžete koupit firmu na Seychelách, kde není třeba platit místní daně, zveřejňovat jména členů představenstva či akcionářů nebo předávat účetnictví ke kontrole příslušnému úřadu. Ceny mohou narůst až na 5000 liber u firem s propracovanější strukturou v místech, jako je Švýcarsko či Lucembursko.

Negativní publicity se mnozí v tomto odvětví bojí jako čert kříže. Téměř všichni poskytovatelé těchto služeb fungují jako soukromé společnosti a nejsou příliš ochotni sdělovat o svém podnikání podrobnosti. Nicméně z rozhovorů s několika velkými hráči (většinou pod příslibem anonymity) vyplývá, že dané odvětví sice musí odrážet regulatorní útoky, dokáže však také generovat nemalé zisky. Navíc se v něm projevují všeobecně známé hnací síly byznysu, například globalizace (růst vlivu asijské klientely) a konsolidace (za níž v některých případech stojí dravé a riskující fondy soukromého kapitálu, tzv. private equity společnosti).

Chybějí však statistické údaje. Už jen samotné zjištění celkového počtu všech poskytovatelů je obtížné. Podle odhadů Světové banky mají velká offshorová finanční centra zpravidla 80-120 "továren" na zakládání firem. Ve státě Delaware, který má v této oblasti v USA dominantní postavení, jich pak funguje tři sta.

Vrchol trhu tvoří zhruba dvanáctka gigantů, kteří produkují desítky tisíc firem ročně. Někteří z nich dokonce provozují nonstop telefonní centra. Pod nimi působí celá škála menších subjektů, od těch, které svůj byznys nabízejí legálně, až po ty, u nichž je opatrnost namístě.

Za dvěma třetinami všech firem ve státě Delaware stojí dvě společnosti: CT Corporation (součást korporace Wolters Kluwer sídlící v Nizozemsku) a CSC. Webové stránky obou firem o této skutečnosti téměř nehovoří; spíše zdůrazňují méně kontroverzní právní služby.

Mezi uchazeči o vůdčí postavení mezi offshorovými společnostmi je hongkongská společnost Offshore Incorporations Ltd (OIL). Těží z asijské slabosti pro firmy z Britských Panenských ostrovů (papírově jde o druhého největšího investora v Číně v roce 2010, hned po Hongkongu). Podle dostupných informací zakládá OIL pro asijské klienty na Britských Panenských ostrovech přes deset tisíc firem ročně. Čínští investoři dokonce jako synonymum pro offshorovou firmu používají zkratku BVI (z anglického názvu "British Virgin Islands").

Velkým hráčem je i firma OCRA Worldwide sídlící na ostrově Man, jejímuž představenstvu předsedá Lord St John z Bletso, právník a dědičný člen britské Sněmovny lordů. Na žádosti o rozhovor firma nereagovala. Z jejích webových stránek vyplývá, že jejích 350 zaměstnanců prodává přes 30 tisíc firem ročně, a to ve dvaceti různých lokalitách, mimo jiné na ostrově Mauricius a na Seychelách.

Zajistí i představenstvo

Ochranné hradby, které se tyčí kolem finančních účtů v popisovaném odvětví, jsou z velké části stejně neproniknutelné jako papírové firmy, s nimiž se zde obchoduje. Zisky z velké části závisejí na tom, zdali poskytovatel nabízí kromě samotného založení firmy také další služby. Díky nim zpravidla rostou marže, zároveň je však zapotřebí kvalifikovanější personál.

Většina poskytovatelů nabízí tzv. nominační služby, kdy namísto klientů, kteří si přejí zůstat v anonymitě, ve firmě v roli členů představenstva, právoplatných vlastníků či osob s podpisovým právem vystupují lidé poskytovatele.

Někteří také nabízejí mzdové účetnictví, fakturaci a další služby související s "firemní administrativou". Pokud tedy klient zaplatí například firmě OCRA ročně navíc 1300 dolarů, získá e-mailovou adresu na serveru na ostrově Man či přesměrování hovorů. Některé společnosti, například Orangefield z Nizozemska nebo Intertrust ze Švýcarska, se zaměřují primárně na trh s firemní administrativou.

Největší giganti v daném odvětví si podle odhadů mohou přijít na roční zisky ve výši 20-80 milionů dolarů. Jedním z atraktivních rysů této ekonomiky jsou příjmy na bázi roční renty, které plynou z prodlužování existence založené firmy. Poplatek, který klient uhradí předem, pokrývá pouze první rok. Náklady na prodloužení registrace firmy v každém následném roce zpravidla dosahují 80 procent této částky.

Nabídka všech kategorií

Díky uvedeným příjmům je daný byznys atraktivní pro private equity společnosti, i když některým se z investic do firem s někdy pochybnou pověstí dělá poněkud nevolno. Ti, kteří se do tohoto boje rozhodli vstoupit, si ale pochvalují, že si lze přijít na velmi zajímavé zisky.

K raným investorům patřil například americký gigant Carlyle Group. V roce 2004 koupil firmu OIL a loni ji prodal skandinávské private equity společnosti IK Investment Partners zhruba za 250-300 milionů dolarů. Podle mnohých na transakci značně vydělal. Nizozemská private equity skupina Waterland pak v roce 2009 koupila od nizozemské vlády společnost Intertrust, požadovanou cenu 350 milionů dolarů se jí ovšem podařilo výrazně snížit. Vláda firmu získala při znárodnění její mateřské společnosti Fortis. Subjektu, který vydělává na tom, že bohatým pomáhá minimalizovat daně, se chtěla co nejrychleji zbavit.

Z fúzí, za nimiž stojí soukromý kapitál, mohou vzniknout větší a efektivnější skupiny. Rostoucí náklady na právní služby při zajišťování souladu s příslušnými normami či technologie řízení dokumentace znamenají pro malé poskytovatele vyšší zátěž. Větší společnosti jsou schopny lépe reagovat na požadavky klientů typu právních a účetních firem, které při nákupu papírových společností ve velkých objemech vyžadují slevy.

Regulátoři také mohou dojednat nucené sňatky. Například komise finančních služeb na Britských Panenských ostrovech volí u neseriózních poskytovatelů raději toto řešení než rušení licencí, které by mohlo vyvolat nežádoucí pozornost.

I když větší zájem ze strany regulátorů může vést k poklesu poptávky v některých částech bohatého světa, odvětví vykazuje rostoucí zájem klientů z Asie, Latinské Ameriky a Středního východu. Žádají (mimo jiné) nižší daně, ochranu majetku a právně pevné struktury vhodné pro mezinárodní obchod a investice. Společnost OIL již na svém hongkongském sídle vydělává. O expanzi v Asii ale usiluje také její konkurence. Devět ze 44 kanceláří Mossacku se nyní nachází v Číně. Podle Roberta Mathaviouse, hlavního finančního regulátora Britských Panenských ostrovů, byla značná poptávka z Dálného východu jedním z hlavních faktorů oživení Britských Panenských ostrovů v roce 2010.

Ovšem na východ se spolu s klientelou přesouvá také samotné zakládání firem. Novým významným trendem je tzv. midshorové finanční centrum, které spojuje prvky onshoru a offshoru. Typickými příklady jsou Hongkong a Singapur. Obě místa vykazují rysy offshoru (nízké daně, diskrétnost), mohou se však také opřít o silný právní systém a řadu smluv o zamezení dvojího zdanění. Tyto skutečnosti pomohly zejména Singapuru získat klienty, kteří odešli z Normandských ostrovů a dalších evropských jurisdikcí.

Státy, které by na daný trh chtěly vstoupit, navíc zjišťují, že překážky vstupu jsou snadno překonatelné. Legislativu lze snadno okopírovat. Britským Panenským ostrovům například celá polovina příjmů plyne ze zakládání firem a souvisejících služeb, takže státy, které jim snadno vydělané peníze záviděly, téměř slovo od slova opsaly jejich zákony (v případě Baham i s pravopisnými chybami).

Malá offshorová centra navíc v důsledku obratně vedeného vnějšího nátlaku bojují proti sobě. Když například Bahamy zvýšily poplatky, OIL a další přesvědčily Samou, aby během tří týdnů přepsala své zákony a usnadnila tak přesídlení bahamských firem.

Některé firmy se na sponzorování nových členů klubu specializují. V určitých případech se dokonce nabídnou, že pomohou se sepsáním nutné legislativy, a garantují, že například pro prvních tisíc firem najdou kupce. Přesně takto začínaly kupříkladu Seychely a za ručičku je vedla společnost OCRA. Mossack pak prý podporoval snahu Anguilly stát se dalšími Britskými Panenskými ostrovy: mimo jiné zemi pomohl změnit příslušné systémy tak, aby bylo možné zaregistrovat firmu za jeden den, nebo se nově prezentovat jako Britská Anguilla - absurdní je, že smyslem daného označení je vyvolat zdání poctivosti.

The Economist

© 2012 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Překlad tohoto článku zajistila jazyková agentura Channel Crossings. www.chc.cz

349 liber
Za tolik je možné koupit firmu na Seychelách, kde není třeba platit místní daně.