Na vyhrazeném pozemku ve vlastnictví agrární či potravinářské komory stojí řada nákladních aut, z nichž lidé nakupují potraviny. Doklad posádka vypisuje ručně. Po vyprodání zboží prodej končí. Tak by to vypadalo, pokud by se prosadil zemědělci a potravináři požadovaný minimální rozdíl mezi cenou do obchodů dodávaných a následně prodávaných potravin, tedy takzvaná marže.
Marže přitom není totéž, co zisk. Údiv nad tím, jak je možné, že si maloobchod "pouze za to, že dovezené zboží prodá zákazníkovi", účtuje desítky procent marže, považuje Svaz obchodu a cestovního ruchu za účelovou manipulaci. Z rozdílu cen nakupovaného a prodávaného zboží musí totiž obchodník platit zaměstnance, pronájem obchodních prostor, hradit vodné a stočné, svítit, topit, vybavit prodejny terminály a podobně. Skutečný zisk obchodníků tak není rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, ale rozdíl mezi těmito cenami po odečtení všech nákladů. Nejvíce se rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou projeví u nejlevnějšího zboží, například u pečiva. Fixní náklady na prodej rohlíku jsou totiž zhruba stejné, jako třeba u prodeje televizoru. Skutečný zisk se u potravin ve velkých tuzemských obchodech již dlouhodobě pohybuje do jednoho procenta.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později