Z olympijské vesnice v Londýně má být po hrách moderní část města

Olympijská vesnice je už zavedený pojem. V případě londýnské olympiády, která vypukne na konci července, však vyznívá poněkud nepatřičně. V donedávna zanedbané čtvrti Stratford, oblasti na východě Londýna, kterou hyzdily staré průmyslové stavby a opuštěná skladiště, totiž nevyrostla žádná vesnice, ale kompletně nová čtvrť obytných domů, které mají po olympiádě doplnit nové obchody, školy či poliklinika.

Opodál již funguje největší nákupní středisko v Evropě Westfield Centre, v Olympijském parku, jehož je "vesnice" součástí, na svou chvíli slávy čekají nová moderní sportoviště. To vše na ploše odpovídající rozloze 357 fotbalových stadionů.

I když olympijská vesnice zabírá jen menší část areálu, na necelý měsíc se stane pupkem světového sportu. Vždyť právě zde bude společně nocovat na 17 tisíc sportovců ze všech koutů světa.

Řecká koule na noze

Pro projekt Stratford City je to ale jen drobná dva týdny trvající epizoda. I když právě díky ní někdejší typický brownfield dostal šanci, na niž by za normálních okolností čekal nejméně celé čtvrstoletí. Proměna průmyslem zpustošené oblasti může být dobrým příkladem i pro Česko. I bez nutnosti pořádat olympiádu.

"Plán pro přestavbu Stratfordu je staršího data, počítal ale s proměnou téhle oblasti v moderní čtvrť v horizontu dvaceti až třiceti let. Olympiáda vše urychlila, podařilo se to za nějakých pět let. Byla to příležitost, která se neopakuje," říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom britský architekt Jonathan Kendall, ředitel pro urbanismus společnosti Fletcher Priest Architects, která se podílela na návrzích regenerace území celého Olympijského parku.

"Zrovna před pár dny jsem stál uprostřed hlavní ulice olympijské vesnice, rozhlížel se kolem sebe a říkal si, jak fantastické je vidět to, co jsme měli před pár lety jen nakreslené, skutečně postavené. To, co se podařilo v tak krátkém čase udělat, je skutečně neuvěřitelné," vypráví Kendall nadšeně.

"Snažili jsme se hledat u předchozích olympiád pozitivní příklady, i to, čeho bychom se měli vyvarovat. Určitě nechceme veřejnosti jako dědictví olympiády předat nějaký danajský dar. Jsme si jisti, že olympijská vesnice se po hrách změní v živou oblast. Proto pro nás hrami nic nekončí," říká Paul Hartmann, projektový manažer britské Olympic Delivery Authority odpovědný právě za projekt olympijské vesnice.

Kolegiálně se při tom vyhýbá konkrétnímu poukazu na olympiádu v řeckých Aténách v roce 2004.

Řekové tehdy olympijskou vesničku umístili dvacet kilometrů západně od Atén, na úpatí hory Parnitha. A to, co se mělo změnit v pulzující moderní obec na dohled od hlavního města, se stalo koulí na noze. Ubytování pro deset tisíc lidí je z poloviny prázdné. Ti, kdo byty a domy v lokalitě zakoupili, toho hořce litují. V místě nefunguje žádná škola ani lékař, za prací se musí dojíždět, obchody, které se na čas otevřely, zase rychle zmizely, někdejší parky jsou zpustlé a zarostlé.

Až se rehek vyklube

Diplomaticky oba muži přistupují i k dotazu, zda by si město velikosti Prahy mohlo dovolit tak náročný a rozsáhlý projekt, jakým pořádání letních olympijských her bezesporu je. Praha v roce 2007, tehdy pod vedením primátora Pavla Béma, začala propagovat myšlenku, že by olympiáda v roce 2016 nebo 2020 mohla být právě v českém hlavním městě. A nápad podpořila zhruba sumou sto milionů korun, které spolkl provoz účelově vytvořené společnosti Praha olympijská a nejrůznější externí studie a analýzy.

"Myslím, že tento cíl může mít v zásadě jakékoli město. Zásadní je politická podpora, kontinuita, ochota soukromého sektoru podílet se na tom a zapojení a zájem široké veřejnosti. Pak je možné všechno. Ale bez odhodlání a kvalitního leadershipu to možné není," říká Paul Hartmann.

Jaké nakonec olympijské hry byly, se ukáže až po jejich skončení, po letošním 12. srpnu. Celá londýnská olympiáda o sobě tvrdí, že bude tou nejzelenější a nejekologičtější v historii. Svědčí o tom i drobná historka ze života: stavba jednoho z domů byla o deset měsíců pozdržena jen proto, že v místě zrovna hnízdil vzácný rehek obecný. Stavět se začalo až poté, co vyvedl mladé.

Pokračování článku najdete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 29. března, nebo pod odkazem níže: