Rozhovor týdne: Diktátu Bruselu se Česko nepodvolí, říká ministr průmyslu

Dostavba Jaderné elektrárny Temelín a podpora českého exportu - to jsou hlavní priority ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby. Jihočeský politik ODS, který loni v listopadu nečekaně vystřídal ve vládě svého stranického kolegu Martina Kocourka, s týdeníkem Ekonom hovořil i o dalších tématech: třeba jak těžké je zbavit se nálepky údajného "kmotra". Poprvé také komentuje kauzu pivovaru Budějovický Budvar.

V minulých dnech se objevila zpráva, že i vedoucí pracovníci společnosti ČEZ začínají mít pochybnosti, zda se další bloky v Temelíně postaví. Jak je tedy váš cíl rozšířit elektrárnu reálný?

Jsme ve fázi výběrového řízení. Pokládám za nutné, aby se třetí a čtvrtý blok v Temelíně dobudovaly a aby podíl jaderné energie na českém energetickém mixu vzrostl nad padesát procent. Jsem přesvědčen, že jaderné zdroje mohou poskytovat energii relativně dostupnou, stabilní a čistou. Pro český energetický mix je to velmi důležitý zdroj. Důležité je také prodloužení provozu jaderné elektrárny Dukovany z roku 2025 až do roku 2035 s případným vybudováním dalšího bloku v tamní lokalitě.

Na jakém principu stavíte celou energetickou koncepci?

Způsob, jakým energii získáváme, rozhoduje o její konečné ceně. Současný evropský příklon k obnovitelným zdrojům velmi zvýšil cenu energie. My bychom proto měli mix nastavit tak, abychom vysokými cenami nezatížili český průmysl a domácnosti. Konkrétní cíle musejí být stanoveny na zhruba 25 let s nějakým dalším výhledem.

Jakou však může mít taková koncepce životnost? Vždyť ministr Kocourek připravoval koncepci, která počítala s tím, že by se mohlo stavět až 18 jaderných bloků. A volby jsou na dohled, může se změnit vláda...

Musíme v této chvíli definovat, jakou energetiku máme, jaké jsou trendy a na jakých základech může naše energetika v budoucnu stát. Naší výhodou je, že dosahujeme přebytků ve výrobě elektrické energie a zatím máme dostatečnou přenosovou síť. Ale situace se mění, řada států se přesouvá z pozice vývozců mezi importéry. Pro stát ležící v srdci Evropy může dobře připravený energetický mix s dobře vybudovanou energetickou sítí znamenat v budoucnu to, čím je pro jiné země ropa. Musíme tedy vyřešit jádro a dále nás čeká diskuse o podílu uhlí.

ČESKÁ CESTA V ENERGETICE

Jak to s uhlím bude? Prolomíte limity?

Nedovedu si v tuto chvíli představit, že by český energetický mix mohl být bez uhlí. Sám bych v energetické koncepci mnohem raději vyřešil efektivní využití ložisek před limity. Tam jsou pořád ještě zásoby uhlí a my se musíme bavit o tom, jak je budeme spotřebovávat, což je důležité hlavně pro centrální vytápění, na kterém závisí 1,5 milionu rodin. Musíme si položit otázku, zda budeme nadále podporovat výrobu kondenzací (takové elektrárny produkují jen elektřinu, a teplo se ztrácí - pozn. red.), kde je účinnost mnohem nižší než u kogenerace, tedy souběžné výroby tepla a elektřiny. Stát to v rámci energetické koncepce může ovlivňovat určitými bonusy, jimiž podpoří zvýšení efektivity.

A obnovitelné zdroje? Šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková prohlásila, že Česko by mělo pozastavit podporu nových obnovitelných zdrojů od roku 2014. Jste pro takové radikální řešení?

Nevím, zda bych je nazval radikálním. Evropská unie se dostala do potíží, které si před deseti lety nikdo neuměl představit. V dnešní ekonomické situaci je velmi relevantní diskuse o tom, zda se vyplatí podporovat nějaké zdroje a zatěžovat tím veřejné rozpočty, zda má Evropská unie na to, aby investovala veřejné prostředky neefektivně a navíc tím energii zdražovala. Pro mne neplatí mantry nějakých procent podílu obnovitelných zdrojů. Umím si představit jakékoli řešení, pokud povede k efektivitě.

Opravdu ubráníte stanovisko, že Evropská komise nemá jednotlivým státům co mluvit do energetického mixu?

S tímto stanoviskem jsem vystupoval v Paříži na setkání ministrů zemí, které využívají jadernou energii. A u žádného z kolegů jsem nezaznamenal, že by měl jiný názor. Jsem přesvědčen, že v energetice si musí každý stát najít svůj mix.

Umíte si představit, že bychom například závazek dosáhnout do roku 2020 oněch 13,5 procenta z obnovitelných zdrojů nesplnili? A že bychom si jádro prosadili, ať už by si o něm v Německu či Bruselu mysleli cokoli?

Kritéria se mají hodnotit v roce 2020. To je, jako bychom se před osmi lety bavili o tom, zda si umíme představit, že za osm let bude některým zemím hrozit odchod z eurozóny. Já si umím představit úplně všechno. Evropská unie se v této chvíli ocitá v situaci, kdy některá paradigmata neplatí. My se v této chvíli musíme starat hlavně o to, aby český energetický mix byl nastaven dobře, a ne aby v něm bylo 13,5 procenta, protože to někdo před 10 lety vymyslel. Pokud chceme splnit tuto podmínku, tak to bude znamenat enormní zátěž pro české veřejné rozpočty.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 15. března, nebo pod odkazem níže: