Ekonomové Pikora & Šichtařová: Bankrot čekejte už za sedmnáct let

Penzijní reforma a jednotná evropská měna mají mnohé společné. Jde o projekty, které byly veřejnosti předkládány jako jediná možná cesta, přičemž oba mohou skončit pořádným výbuchem. "Rozbuškou je dluhová krize," domnívají se Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová.

Ve své knize Všechno je jinak dále varují, že pokud budou vlády České republiky nadále hospodařit tak, jako posledních deset let, už za sedmnáct let budeme zralí na bankrot.

A ještě jednou a srozumitelněji pro politiky: "Ještě sedmnáct let si můžete hrát s ekonomikou jako kluci na písečku s bábovičkami, a pak už si nebudete mít s čím hrát, protože vám nejspíš zbankrotuje." Tento citát vystihuje tón celé knihy. Autoři píšou srozumitelně, úsečně a přímočaře. Jejich názory jdou často proti proudu.

Hlavním cílem bylo ukázat, že penzijní reforma založená na fondovém systému je nebezpečným experimentem, obdobně jako je rizikem zadlužování zemí a používání společné měny v naprosto rozdílných ekonomikách.

Bořiči novodobých pověr

Oba ekonomové vědí, že s jejich názory budou mnozí nesouhlasit. Hned na začátku si proto budují obranu: Kdo se postaví dobové pověře, je div ne kriminalizován. V nejlepším případě je jím opovrhováno jako předpotopním zpátečníkem.

A jaké ty pověry jsou? Kojit je špatné. Svět je placatý. Jíst instantní pokrmy je zdravé. "Tvrzení, že na důchod si musíme spořit ve fondech, splňuje všechny znaky této legendy, která vždy čas od času přijde, aby se k ní později společnost s posměšky otočila zády," uvádějí autoři. A připomínají, že průběžný systém bude na rozdíl od jiných fungovat vždy, jen je možné, že v nejhorším případě bude vyplácet velice nízké důchody. U jiných systémů však mohou být nulové. Maďarsko, které ze středoevropských zemí prošlo reformou jako první, nakonec zjistilo, že výnos fondů byl nižší než inflace.

Při pohledu na finanční trhy vidí Pikora jeden podvod za druhým. Podnikové finanční výkazy se fixlují (viz kauza energetického koncernu Enron). Statistiky na státní úrovni se fixlují také (viz Řecko). Investiční banky občas podvádějí klienty. Není tedy záruka, že penzijní fond nezkrachuje. Pro devadesátá léta bylo typické tunelování a podvody v privatizacích. Později bylo doprivatizováno, a tak se podvody přesunuly k veřejným zakázkám. Po krizi jsou ovšem jejich rozpočty omezené. Kam tedy podvodníci zamíří nyní? Penzijní fondy jsou prý pro ně ideální. Naštěstí ale existují možnosti, jak se o sebe každý může postarat sám.

Kdo v roce 2000 prohlásil, že přijetí eura je nesmysl, byl považován za extremistu. Dnes je proti euru většina společnosti. Veřejné mínění udělalo čelem vzad a obdobně k tomu může dojít i v případě penzijních fondů. Řecká regulace říká, že minimálně 77 procent aktiv musejí fondy investovat do domácích státních dluhopisů a zbytek mohou investovat rizikově. "Jenže co je dnes rizikovější než řecké dluhopisy?" tážou se jízlivě autoři. A přitom platí, že čím více peněz ve fondech, tím méně v průběžném systému, a tím chudší jsou stávající důchodci.

Kdo dluží, je poslušný

Šichtařová s Pikorou pak přecházejí k soukromým i k veřejným dluhům. Výstižná je například poznámka, že firmy už neshánějí coby nejperspektivnějšího pracovníka čerstvého absolventa s červeným diplomem. Hledají otce rodiny, který splácí obrovskou hypotéku. Takový člověk má o práci strach: hypotéky nadělaly ze zaměstnanců poslušné a vystresované ovečky.

Problém s dluhy vyhrotila finanční krize, která přišla z USA. Státní rozpočty mnoha zemí krvácely, aby nezbankrotovaly banky. Jenže jde o bludný kruh. Když se státy zadluží, kvůli vyššímu dluhu jim klesne rating. Tím se znehodnotí jejich dluhopisy. Banky, které vlastní tyto dluhopisy, pak opět vykážou ztráty a bude je třeba znovu zachránit. "Toto perpetuum mobile nemůže donekonečna fungovat," varují autoři. Podle nich se Evropa ještě chvíli může stavět na zadní a situaci ještě zhoršovat. Pokud však bude vůle dál se zadlužovat přílišná, eurozóna se prostě jen o to dříve a s větším třeskem rozpadne.

Pikora se Šichtařovou ukazují různé scénáře dalšího vývoje, hlavní naději přitom vidí v tom, že lidé se podřídí přirozenému řádu, který si nakonec vždy najde cestu, jak lidstvo "umravnit".

Autorům se zdá pravděpodobné, že tlak na euro povede k rozpadu eurozóny. Německo a jemu podobné země, například Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko a Finsko, by přešly na nějaké "supereuro". Jako přiznaná provokace působí návrh Šichtařové, ať Slovensko v takovém případě přijme českou korunu.

Kniha je napsána tak, aby se i laikům dobře četla. Někdy ale působí trochu podivně, když se autoři, kteří jsou manželé, v textu škádlí a přitom ukazují, jak skvěle studovali, jak bydlí či jak vychovaného mají psa. Starší čtenáře možná zarazí i název. Známý spisovatel Ondřej Neff totiž napsal knihu Všechno je jinak už v 80. letech; popisovala dějiny světové sci-fi a měla velký ohlas.

Petr Korbel

Po zhroucení eurozóny by se Slováci měli vrátit k české koruně.

Všechno je jinak. Kniha se zabývá současnou krizí a čtenářům navrhuje, jak se o svou budoucnost mají sami postarat. Foto: Jan Rasch