Konkurenceschopnost nezajistí jen vyhlášky

Slovo konkurenceschopnost se v poslední době skloňuje ve všech pádech. V září roku 2011 vláda schválila "Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti" předloženou ministerstvem průmyslu, a "Inovační strategii" ministerstva školství. Kabinet rovněž přijal "Principy pro přípravu národních priorit výzkumu, experimentálního vývoje a inovací".

Je chvályhodné, že se ministři začali těmito problémy zabývat. Zároveň bychom si ale měli uvědomit, že kýžený stav přinesou pouze výrobky, které budou mít úroveň srovnatelnou se světovou špičkou. A to nelze zajistit jen vládními vyhláškami. Inovace jsou výsledkem kvalitního výzkumu a vývoje, vláda jim tedy může pomoci jen účinnou podporou této činnosti.

Pro rok 2012 se na podporu výzkumu, vývoje a inovací předpokládá vynaložit 26,5 miliardy korun, se započtením peněz ze strukturálních fondů pak 38,7 miliardy. To jsou nemalé prostředky. Otázkou ovšem zůstává jejich rozdělení. U nás se vedou neustálé diskuse, zda je potřebnější základní či aplikovaný výzkum. Důležité jsou oba. Výsledky základního výzkumu se promítnou do inovací v delším časovém horizontu, výstupy aplikovaného výzkumu a vývoje prakticky ihned.

Základnímu výzkumu stát pomáhá institucionální podporou, která hradí prakticky 100 procent nákladů výzkumné organizace. Naopak aplikovanému výzkumu a vývoji napomáhá účelovou podporou, jež vyžaduje spoluúčast. V západní Evropě je obvykle poměr institucionální a účelové podpory 1:2 ve prospěch účelové. Naproti tomu u nás činila v roce 2011 institucionální podpora asi 52 procent.

Optimální relace (abychom se přiblížili vyspělým zemím) by byla 40:60 ve prospěch účelové podpory. Lze si proto jen přát, aby v budoucnu nezůstalo u pouhých proklamací a aby se podpora vývoje a inovací stala skutečnou a trvalou vládní prioritou.

Miroslav Václavík, generální ředitel společnosti VÚTS Liberec