Když zajdete do temného průchodu jednoho z domů v pražské Jungmannově ulici, spatříte staré dřevěné dveře. Na zvonku vedle nich není žádné jméno, ale obrázek houslí. V přízemní dílně totiž již téměř sto let vyrábějí příslušníci rodu Špidlenů světově proslulé a uznávané smyčcové nástroje. Tradici neporušil ani čtyřiačtyřicetiletý Jan Baptista Špidlen, již čtvrtý člen pokolení.

O kvalitě výtvorů, které mu vznikají pod rukama, nejvýmluvněji svědčí zájem o jeho nástroje - nyní má domluvené zakázky asi na dva roky dopředu při frekvenci výroby jedněch houslí za tři měsíce. Jejich cenu nechce prozradit, podle odhadů se jedná o statisíce korun. Nástroje s jeho vinětou míří do celého světa. "Viola, kterou právě dělám, jde do Slovinska, další dvoje housle dělám do Litvy, předchozí byly do Ameriky, předtím do Švýcarska," vyjmenovává Špidlen.

Spolu s rody Pilařů, Pötzlů nebo Vávrů patří mezi nejvýznamnější houslaře, jejich "Mekkou" jsou Luby u Chebu, kde již téměř 150 let funguje houslařská škola. Výrazně nepocítili ani dopady hospodářské krize. Naopak od obchodníků přicházejí zprávy, že špičkové nástroje stoupají v ceně, protože lidé obdobně jako při nákupu uměleckých obrazů hledají "něco reálného", do čeho investovat.

Naopak tovární výroba houslí se již několik let potýká s levným dovozem z Číny. "Stlačila ceny neuvěřitelným způsobem. Ty nástroje stojí za houby, ale jsou tak neskutečně levné, že stejně ničí tradiční sériovou výrobu," stýská si houslař.

Tajemný Stradivari

Za nejkvalitnější a nejvzácnější jsou považovány housle postavené Antoniem Stradivarim na přelomu 17. a 18. století. Byl to právě tento mistr ze severoitalského města Cremona, který položil standardy kvality platné s minimálními změnami dodnes. Podle jedné z teorií ovlivnilo barvu tónu stradivárek nezvyklé studené klima, které v tehdejší době panovalo v Evropě a zpomalilo růst stromů. Přesný recept na výrobu legendárních houslí dodnes zůstává záhadou.

Světově známý houslista Isaac Stern přesto označil příslušníky rodu Špidlenů za nástupce slavného Stradivariho. Jedním z klíčových faktorů pro výrobu smyčcových nástrojů je již zmíněná kvalita dřeva. I zde se již po staletí využívají osvědčené postupy - vrchní deska houslí se vydlabává ze smrků z jižních Alp, nejlepší dřevo pro výrobu spodků, lubů a hlavic pochází z Bosny.

Začínající houslaři jsou při nákupu materiálu značně znevýhodněni, nelze totiž použít dřevo z čerstvě pokáceného stromu, ale musí po desetiletí přirozeně vysychat. "Archivní" dřevo se prodává s patřičnou cenovou přirážkou. Jan Špidlen tak nyní pracuje se zásobami, které nakoupil ještě jeho dědeček s otcem, a zároveň pořizuje do fortelu materiál pro své vnuky. K řemeslu již vychovává i syna Františka, toho času studenta řezbářství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Umělecké řemeslo i Řemeslné umění

Nejpodstatnější pro výsledný tón nástroje je podle Viléma Kužela, příslušníka další známé houslařské rodiny, vypracování obou hlavních resonančních desek. Druhým dechem ale dodává, že svoji roli hraje vše. "Chyba v kterékoli části stavby na čemkoli se projeví ve finále," uvedl. Odpovědi na otázku, zda považují svoji práci více za řemeslo, nebo umění, se u oslovených houslařů liší.

Prostor pro osobité expresivní vyjádření je při výrobě nástrojů velmi omezený - rozměry houslí i náležitosti všech dílů jsou po staletí neměnné. "Umění se odvíjí v detailu - podle hran, dřeva a laku, který běžný člověk nepozná," myslí si Špidlen. Výsledná hodnota houslí se však neposuzuje pouze podle kvality zpracování, záleží i na původu houslí, kdo na ně hrál, je-li s nimi spojená nějaká legenda.

Nejvzácnější kusy na světě se prodávají až za desítky milionů korun, proto se na trhu často objevují falzifikáty. Když si muzikant vybírá nový nástroj, zvažuje také, jak mu housle ladí. Podobně jako člověk mluví každý jinou řečí, tak i housle prý "zpívají" pokaždé jinak. "To je velice intimní vztah. Houslisté shánějí vysněný nástroj po celém světě a málokdy ho najdou. Je to podobné, jako když si hledáte životního partnera," myslí si Špidlen. Přiznává, že se sám do každého nového nástroje při výrobě zamiluje: "Nechci je dát z ruky, ale to se nedá nic dělat."

FOTOGALERIE: Houslařská dílna Jana Špidlena

Fotogalerie

Prohlédnout fotogalerii

Související
Zobrazit