Záchrana eura nebyla tématem posledního summitu Evropské unie. Euro totiž nebylo ohroženo ani na okamžik. Ani nebude. Rozpad eurozóny nebo zánik společné měny je neuskutečnitelný scénář.

Za prvé, členské země eurozóny nelze vylučovat. Za druhé, žádná z nich nechce vystoupit dobrovolně - ne snad, že by se euro tak skvěle osvědčilo, ale proto, že zavedení staronové národní měny (například řecké drachmy) by vedlo k těžké bankovní krizi v dané zemi. Vystoupení Německa je extrémně nepravděpodobné: země by si instantně vyrobila bankovní krizi vznikem oceňovacích rozdílů vzhledem k "nové marce". Vystoupení slabších států je nemožné ze stejných důvodů.

A dokonce, i kdyby některá z členských zemí eurozóny přistoupila k tomuto zoufalému kroku v důsledku například totálního rozkladu své ekonomiky, stále by to neohrozilo existenci eura v jiných zemích. Euro je jen nástroj směny a uchování hodnoty; není institucí samo o sobě a nemůže proto zkrachovat, zaniknout, ani "se rozpadnout".

Skutečná hrozba je v bankách

Eurozóna je ve skutečnosti mnohem pevnější, než si většina populace myslí. "Záchrana eura" je tedy jen kouřovou clonou pro jiné úmysly. Ale co je za clonou? Bankovní krize. To je skutečná hrozba. Evropa je předlužená nejen na úrovni států, ale ještě více na úrovni bank. To je skutečné těžiště problémů.

Politici možná mají vůli, ale chybějí jim nástroje k vyléčení tohoto typu krize. Rozpočtová unie nic neřeší, právě naopak: státy se společnou měnou potřebují individuální daňové a výdajové systémy, aby mohly přizpůsobit své ekonomiky rozdílným podmínkám, které jsou vytvořeny společnou měnovou politikou.

ECB nakonec bude nucena přikročit k akci, neboť neexistuje alternativa. Bude nakonec nucena stát se věřitelem poslední instance. Jakkoli se to nelíbí Němcům.

Pavel Kohout, ekonom společnosti Partners

"Eurozóna je mnohem pevnější, než si většina lidí myslí."

Související
Zobrazit