Dluhová eurokrize: Svoboda špatné volby

Evropská dluhová krize naplno dorazila do Česka. A to v podobě žádosti o solidární platbu ve výši 90 miliard korun. Eufemicky se ona suma nazývá půjčkou, krutou pravdou je, že ty peníze se už Česku nejspíše nikdy nevrátí. Stejně krutou pravdou je, že ani po celé Evropě sesbíraných 200 miliard eur (oněch 90 miliard korun je český příspěvek) krizi nejen nevyřeší, nýbrž ani nezpomalí její postup.

Evropští lídři už promrhali více než rok a razantní řešení stále nepřichází. Jen se přihazuje stále více a více peněz do bezedné díry s poukazem na nutnou solidaritu zemí Evropské unie. V situaci, kdy má být rádcem chladný mozek, rozhoduje horoucí proevropské a proeurovské srdce. Nic proti tomu. Jestli je někdo skálopevně přesvědčen, že euro musí být zachráněno za jakoukoli cenu, má na to bezpochyby právo. Nelichotivé nálepky rozdávané oponentům jsou však ranou pod pás a tím posledním, co nemocná Evropa potřebuje.

Za problémy současnosti nemůže ani rozhodně odmítavý David Cameron či vyčkávavě kličkující Petr Nečas. Je-li ostrovní premiér přesvědčen, že něco není výhodné pro Británii, je logické, že se pod to nepodepsal. Chce-li český ministerský předseda přesně vědět, k čemu vlastně svoji zemi zavazuje, nelze než souhlasit. Neznamená to, že si přejí pád eura. A neznamená to ani, že se nakonec nepřipojí k většině. (Nebo že většina neotočí.)

Dobře se rozhodnout, to je to, oč tu běží! Ideální řešení neexistuje. A rozdílný názor není zradou ve společné věci. Dosavadní evropská integrace ukázala své stinné stránky. Je lékem na neduhy ještě větší centralizace navrhovaná většinou?

Evropská unie je stále ještě dobrovolným sdružením suverénních států. A jejich obyvatelé mají mít šanci rozhodnout se, zda chtějí být „součástí tvrdého unijního jádra“, stát se „opuštěným ostrůvkem mezi Spojenými státy a Evropou“, případně stanout na „periferii Evropy“. Ani jedna z těch možností není sama o sobě špatná, či dobrá. Za každou z nich se bude platit a každá něco přinese.

Dění v eurozóně a možné dopady na Českou republiku pro vás v aktuálním vydání Ekonomu již tradičně analyzoval Jan Němec.

P.S.: Všem, kteří chtějí znát fundovanou předpověď věcí příštích, si dovoluji doporučit českou verzi ročenky týdeníku The Economist Svět 2012. Podílela se na ní redakce Ekonomu a je v prodeji za 129 korun.

Příjemné čtení přeje

Ondřej Neumann, šéfredaktor