Čínský drak se olizuje nad Evropou

Mám zájem o koupi 300 kilometrů čtverečních pozemků na vašem ostrově, vyslal realitní magnát Chuang Nu-po vzkaz islandským úřadům. Čínský milionář byl připraven za území, na němž chtěl vybudovat odpočinkové letovisko pro turisty, zaplatit miliardu islandských korun (zhruba 160 milionů českých korun). Pro Island, který po těžké bankovní krizi v roce 2008 de facto zbankrotoval, byla i tato relativně nevelká nabídka lákavá - do zruinované státní kasy se hodí každá koruna.

Přesto ministerstvo vnitra minulý pátek - i navzdory souhlasu jiných státních orgánů - Číňanovu nabídku odmítlo. Důvod? Chuang totiž v minulosti patřil do vysokých politických kruhů a Islanďané pochybují, zda za jeho zájmem stojí skutečně jen snaha o výstavbu turistického resortu. Obávají se, že spíše než o krásy země má zájem o "přiblížení" Číny k Arktidě a jejímu nerostnému bohatství. "Ať se na věc podíváme z kterékoli strany, neexistuje způsob, jak vyhovět," komentoval zamítnutí dohody islandský ministr vnitra Ögmundur Jónasson. Prodejem by se podle něho vytvořil precedent, který by mohl v budoucnu vést k rozprodeji země.

Čína neví, co s penězi

Tento případ realitního magnáta, který se vydal na nákupy z Dálného východu do Evropy, není v dnešní době ojedinělý. Dluhovou krizí zkoušená Evropa totiž poskytuje dostatek příležitostí, které jsou pro čínské investory díky příznivým cenám velmi zajímavé. Příkladem je třeba koupě tradiční švédské automobilky Volvo či investice do podniků působících ve strategických odvětvích: dopravě, telekomunikacích, moderních technologiích. Zároveň také ukazuje rozpolcenost evropských zemí: na jedné straně jim přijde vhod jakákoli finanční injekce, na straně druhé ale mají obavy z přílišného "počínštění" a růstu čínského vlivu na starém kontinentě.

V budoucnu nicméně budou podobné transakce ještě běžnější než dnes. Čína totiž díky obrovským devizovým rezervám ve výši 3,2 bilionu dolarů i díky velkým nakumulovaným úsporám firem hledá, kam peníze investovat. V oblasti přímých nefinančních investic se ze země stává významný globální hráč a situace, kdy investice směřovaly hlavně do Číny, se pomalu obrací. Podle studie americké společnosti Asia Society ještě v roce 2004 činily přímé zahraniční investice Číny pouhé dvě miliardy dolarů. Už o dva roky později se zdvojnásobily a v roce 2009 dosáhly téměř 50 miliard. Čína se tak stala číslem šest mezi zeměmi s největším objemem přímých zahraničních investic. Zaměřovala se přitom především na Asii, Afriku a Austrálii. Největší nárůsty nicméně realizuje ve Spojených státech a Evropě - objem investic se v obou případech loni zvýšil o více než 100 procent.

Studie odhaduje, že do roku 2020 by mohly vzrůst až na bilion dolarů. Čína přitom pomalu přesouvá pozornost od nerostných surovin a přírodních zdrojů, za nimiž se vydala do Afriky a Jižní Ameriky, právě na Evropu. "Čínské firmy musejí investovat a přesunovat kapacity blíže bohatým evropským zákazníkům a kvalifikované pracovní síle," tvrdí jeden z autorů studie Daniel Rosen. V případě Evropy se tak Číňané hodlají zaměřit především na know-how a technologie, které na starém kontinentě stále výrazně vedou před čínskými.

Nákupy v řeckých slevách

Právě tato potřeba stojí například za skutečností, že Čína plánuje otevřít v příštím roce v Evropě vůbec první továrnu na výrobu automobilů. To by ještě před několika lety byla nemyslitelná věc. "V únoru zprovozníme náš montážní závod v Bulharsku. Továrna je prakticky hotová," oznámil deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung marketingový ředitel automobilky Great Wall Wang Š'-chuej. Číňané prozatím neplánují konkurovat špičkovým automobilkám například v Německu či Francii. Chtějí se zaměřit především na východoevropský trh. Kvalita jejich automobilů se nicméně rychle zlepšuje. "Některé (čínské) firmy vyrábějí již dnes proklatě dobrá auta," uvědomuje si rizika nové konkurence ředitel francouzské automobilky PSA Peugeot Citroën Jean-Marc Gales.

Při hledání vhodných příležitostí pro investování vysokých rezerv a úspor se Čína v Evropě zaměřuje také na problémové země ohrožené bankrotem. Ty totiž své dluhy často řeší privatizací státních firem, často klíčových strategických podniků. Vytvářejí tak relativně levné, a přitom velmi atraktivní příležitosti, díky nimž Čína může zvyšovat svůj vliv.

Typickým příkladem je Řecko, které plánuje výnosy z privatizace použít jako jednu ze "záplat" na děravé veřejné rozpočty. Loni si čínští investoři situaci v Řecku mapovali a utratili v zemi zhruba 100 milionů eur. Jednou z největších investic byla dohoda na pětimiliardovou zakázku na přestavbu jednoho z hlavních řeckých přístavů Pireus, rozložená do 35 let. Čínská státní společnost Cosco výměnou za investici získá na stejnou dobu kontrolu nad částí přístavu. Ten by měl sloužit jako jakási "vstupní brána" pro čínské firmy do Evropy.

Důvody rozsáhlého zájmu jsou jasné a potvrzuje je i řecká strana. "Příležitosti jsou daleko větší v zemi s finančními problémy než ve zdravém státě," konstatuje Aristomenis Syngros, šéf řecké agentury pro zahraniční investice Invest In Greece. Dodává přitom, že zájem ze strany Číny letos ještě vzrostl, a to především v oblasti logistiky, železnic, telekomunikací, turismu, obnovitelných energií i v potravinářství. O kolik se objem čínských investic za letošek zvýší, ovšem Syngros neupřesnil.

Podobný zájem jako o Řecko projevují Číňané také o Portugalsko, Španělsko či Itálii. Například v Portugalsku uzavřela čínská společnost Huawei s tamním operátorem Portugal Telekom smlouvu o vybudování optické telekomunikační sítě. Ve Španělsku smlouvy v oblasti bankovnictví a energetiky dosahují zhruba sedmi miliard. V Itálii už v roce 2010 Čína oznámila 10 velkých investic v souhrnné hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Patří mezi ně například smlouvy v oblasti solární energie i dohoda výše zmiňované čínské státní firmy Cosco na rozšíření přístavu v Neapoli - opět výměnou za jeho využívání čínskými společnostmi mířícími do Evropy. Vzhledem k tomu, že čínské rezervy se neztenčují a evropská krize nezlepšuje, je v podstatě jisté, že čínská expanze do Evropy bude pokračovat i v příštích letech. Čína svoji moc ale zvyšuje i jinak.

Ekonomické i politické dopady

Rostoucí nákupy čínských investorů, které často probíhají částečně skrytě přes firmy sídlící v offshorových zónách typu Hongkongu, mohou mít do budoucna pro Evropu neblahé následky. Otvíráním dveří na starý kontinent se například zjednoduší přísun čínského zboží a levný import zkomplikuje život evropským firmám. Také export technologií a know-how může mít na evropské výrobce negativní dopad. Ztratí totiž náskok před čínskými podniky, a budou se potýkat se silnější konkurencí.

Dopady mohou být ale i politické. Varují před nimi i čínští disidenti. "Když od někoho přijímáte pomoc, táhnete za kratší konec provazu," varuje například Wu'er Kaixi. Upozorňuje, že Evropa zavázaná Číně půjčkami, bude jen těžko moci tlačit na zlepšení ochrany lidských práv v této asijské zemi. Svými dluhovými problémy si zadělává i na další potíže - ztrátu části vlivu v globálním světě.