The Economist: Lidí je již sedm miliard, ale není důvod k panice

Kdyby se v roce 1950 všichni obyvatelé Země postavili těsně vedle sebe (bylo jich 2,5 miliardy), vešli by se na ostrov Isle of Wight, skalnatý útvar jižně od Anglie o ploše 381 čtverečních kilometrů. V roce 1968 poznamenal britský spisovatel John Brunner, že obyvatelé Země by potřebovali 572 čtverečních kilometrů velký ostrov Isle of Man v Irském moři, aby na každého zbylo místo k stání - už jich tehdy bylo 3,5 miliardy.

Brunner předpovídal, že do roku 2010 dosáhne světová populace sedmi miliard a bude potřebovat ještě větší ostrov. Proto dal v roce 1968 svému románu na téma přelidnění název Postav se na Zanzibar (leží na východ od Afriky a má 1554 čtverečních kilometrů).

Brunner se ve své předpovědi zmýlil o rok. Populační divize OSN nyní uvádí, že svět bude mít sedm miliard obyvatel 31. října 2011 (americký Úřad pro sčítání lidu počítá až s březnem 2012). OSN dokonce označí někoho, kdo se v tento den narodí, za sedmimiliardtého žijícího obyvatele Země. Šestimiliardtý člověk Adnan Nević se narodil 12. října 1999 v bosenském Sarajevu.

V roce 2050 bude podle OSN na světě 9,3 miliardy lidí. Kdyby si měli všichni stoupnout vedle sebe, museli by se vypravit na ostrov o rozloze Tenerife. Růst světové populace ale zpomaluje. Vrcholu dosáhl koncem 60. let 20. století, kdy se počet obyvatel zvyšoval téměř o dvě procenta ročně. Nyní je růst poloviční. Podle OSN proto potrvá 14 let, než přibude další miliarda - a bude to poprvé, kdy na sebe nechá čekat déle než ta předchozí (viz graf Růst populace).

Dokáže svět v roce 2050 uživit devět miliard krků? Neničí tolik lidí životní prostředí? A budou mezi sebou tyto miliardy častěji válčit? Ač je to překvapivé, větší zpomalení růstu, než k jakému už dochází, by ani v jednom z těchto ohledů zřejmě neznamenalo velký rozdíl.

Začneme u spojitosti mezi počtem obyvatel a násilím. Zdálo by se, že čím více je na světě mladých mužů, tím pravděpodobnější je, že spolu budou bojovat. Platí to zvláště tehdy, když jednotlivé skupiny soupeří o vzácné zdroje. Někteří lidé tvrdí, že genocidní konflikt v Dárfúru v západním Súdánu byl částečně důsledkem populačního růstu, který vedl k neudržitelnému zemědělství a sporům o půdu a vodu. Nedostatek půdy ovlivnil také rwandskou genocidu v roce 1994. Tehdy se migranti v jedné z nejhustěji obydlených zemí světa přesunuli za živobytím do již osídlených oblastí. Následky byly katastrofální.

Mezi místními konflikty a tím, co se děje v globálním měřítku, je však rozdíl. Počet suverénních států sice za posledního půl století narůstal téměř stejně dramaticky jako světová populace, ale počet válek mezi státy se v průběhu tohoto období neustále snižoval. Počet občanských válek stoupl a poté zase klesl. Počet mrtvých, kteří zahynuli v bojích, klesl zhruba o tři čtvrtiny.

Více lidí - více škody?

Lidská činnost způsobila dalekosáhlé změny klimatu, kyselosti oceánů a množství skleníkových plynů v atmosféře. Ale větší počet lidí neznamená automaticky větší škodu. V roce 2007 připadlo na každého Američana a Australana téměř 20 tun emisí oxidu uhličitého. Více než 60 zemí včetně většiny zemí afrických oproti tomu vypustilo do ovzduší jen necelou tunu na osobu.

Populační růst má ovšem výrazný vliv na potraviny. Pokud se nic nezmění, nakrmit sedm miliard bude těžší než nasytit jich šest. Podle Světové banky bude muset zemědělská produktivita od roku 2005 do roku 2055 stoupnout o dvě třetiny, aby udržela krok s rostoucí populací a měnícími se stravovacími návyky. Kdyby počet obyvatel zůstal na stejné úrovni jako v roce 2005, zemědělství by podle Světové banky muselo být produktivnější pouze o jednu čtvrtinu. Budoucí poptávka má tedy ve větší míře původ v růstu populace než ve stoupající spotřebě na osobu.

Zvýšit produktivitu zemědělství o jednu čtvrtinu by samozřejmě bylo snazší než posílit ji o dvě třetiny. Nicméně ani dvoutřetinový nárůst není tak velký, jak by se mohlo zdát. V letech 1970-2010 nastal mnohem vyšší vzestup a zemědělská produktivita se zvýšila více než třiapůlnásobně. Hlavní problém zemědělství netkví v počtu lidí, které je třeba nasytit, ale v tom, že se zemědělská produktivita zřejmě začíná stabilizovat. Růst zemědělských výnosů podle všeho zpomaluje. K dispozici je minimum nové zemědělské půdy. Projevuje se chronický nedostatek vody a nadměrně se hnojí. Když se k tomu přidá snižování výnosů, ke kterému možná povedou klimatické změny, a plýtvání spojené s cestou potravin od výrobce na trh, je zřejmé, že nejpalčivější problémy nesouvisejí s poptávkou, ale s nabídkou.

Avšak největší dopad nemají absolutní počty obyvatel, nýbrž změny relativní, například větší růst jedné části populace ve srovnání s jinou nebo posuny v průměrném věku. Z těchto relativních změn je nejzásadnější klesající plodnost. Jedná se o ukazatel udávající, kolik dětí s největší pravděpodobností za svůj život porodí jedna žena. V tuto chvíli žije téměř polovina světové populace neboli 3,2 miliardy lidí v zemích s plodností 2,1 dítěte, či méně. Toto číslo, takzvaná prostá reprodukce, se považuje za hodnotu, při níž se zastaví růst populace.

Evropa nebude nejstarší

Celosvětový pokles plodnosti je nesmírně prudký. V roce 1970 byla celková míra plodnosti 4,45 a průměrná rodina měla čtyři, nebo pět dětí. Nyní je celosvětový průměr 2,45 a v některých zemích, kde bychom to nečekali, je plodnost dokonce ještě nižší. V Bangladéši se tento ukazatel za posledních 20 let snížil o polovinu na dnešních 2,16. V Íránu poklesl od roku 1984 do roku 2006 ze 7 na pouhých 1,9. Mezi země s plodností nižší, než je prostá reprodukce, patří Brazílie, Tunisko a Thajsko, které v představách běžného člověka praskají ve švech.

Země s nízkou plodností stojí před největšími demografickými problémy. Japonsko již dnes drží světový primát v procentu starších osob. V roce 2050 bude mít téměř stejný počet závislých osob jako dospělých v produktivním věku a polovina populace bude starší 52 let. Tím se Japonsko stane nejstarší populací, jakou kdy svět znal.

V Evropě to bude v bleděmodrém totéž. Dnes je zde počet závislých dětí a důchodců na úrovni přibližně poloviny produktivní populace. V roce 2050 budou vycházet tři závislé osoby na čtyři produktivní obyvatele, a tak Evropa ponese v důsledku stárnutí populace velké břemeno, které by neodlehčilo ani vytrvalé zvyšování plodnosti v příštích několika desetiletích. To bude mít znepokojivé důsledky pro státní politiku v oblasti důchodového zabezpečení a zdravotnictví, která spoléhá na průběžný přísun prostředků od pracující populace.

Uvedené země jsou naštěstí natolik bohaté, že si takovýto systém zabezpečení mohou dovolit. Jiné je to v Číně. Tam plodnost uměle přiškrtila politika jednoho dítěte, a tak čínská populace stárne bezprecedentní rychlostí. Již v roce 2020 bude starší než obyvatelstvo Ameriky a v roce 2030 překoná i Evropu. To v Číně způsobí nenadálý konec levné pracovní síly ve výrobě. Když se k tomu připočte nerovnováha mezi pohlavími (po desetiletích selektivních interrupcí bude v Číně roku 2025 celkem 96,5 milionu mužů ve věku od 20 do 30 let, ale jen 80,3 milionu mladých žen), může se stát nejzávažnějším problémem Číny právě demografie.

Demografie ovšem není spojena jen s ekonomií. Většina nově se rozvíjejících zemí dohání Západ z hlediska příjmů, velikosti průměrné rodiny a formování střední třídy. Vesměs všechny se nechávají slyšet, že nechtějí dovolit, aby jejich kulturu pošpinily některé další společenské trendy, které postihly západní země. Patří k nim například rozvody anebo děti zrozené z nemanželských vztahů. Nebudou to však mít snadné - soudě podle rostoucího počtu žen z asijských měst, které se nikdy neprovdaly.

Podíváme-li se na světovou populaci, naskytne se nám obraz klesající plodnosti, zpomalujícího růstu a postupného návratu na podobně neměnné hodnoty jako v 18. století. Ovšem pod povrchem to v řadě společností vře způsobem, který byl v mnohem statičtějším předprůmyslovém světě nevídaný. Obyvatelstvo Země možná nikdy nebude schopno zaplnit ostrov větší než Tenerife.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Vlak v indickém Biháru. Přestože některé země "praskají ve švech", i v nich dochází k poklesu plodnosti. Foto: Bloomberg