Marx měl pravdu v teorii o sebezničení kapitalismu, tvrdí ekonom Roubini

Letos zažíváme celosvětovou vlnu sociálních a politických nepokojů a nestability, kdy se do skutečných i virtuálních ulic hrnou masy lidí: arabské jaro, londýnské bouře, ničení drahých aut "zazobanců" v Německu, indické hnutí proti korupci, narůstající nespokojenost s korupcí a nerovností v Číně či hnutí "Obsaďte Wall Street".

Ač tyto protesty nemají jednotné téma, různým způsobem vyjadřují vážné znepokojení pracujících a středních tříd ve světě nad jejich vyhlídkami tváří v tvář sílící koncentraci moci v rukou ekonomických, finančních a politických elit. Příčiny jejich neklidu jsou dost zřetelné: vysoká nezaměstnanost a podzaměstnanost ve vyspělých i rozvíjejících se zemích, nedostatečné dovednosti a vzdělání mladých lidí i pracujících pro soupeření s konkurencí v globalizovaném světě, rozhořčení z korupce a strmý vzestup příjmové i majetkové nerovnosti ve vyspělých a v rychle rostoucích rozvíjejících se ekonomikách.

Samozřejmě že neduhy, jež dnes pociťuje tolik lidí, nelze redukovat na jediný faktor. Tak třeba vzestup nerovnosti má řadu příčin: vstup 2,3 miliardy Číňanů a Indů do globálních pracovních sil snižující ve vyspělých zemích počet pracovních míst a mzdy nekvalifikovaných dělníků, dále technologické změny upřednostňující dovednosti, efekt "vítěz bere vše", brzký nástup příjmových a majetkových nerovností v prudce rostoucích někdejších nízkopříjmových ekonomikách a méně progresivní zdanění.

Prodloužení dluhové páky soukromého i veřejného sektoru a související bubliny aktiv a úvěrů jsou zčásti důsledkem nerovnosti. Nevalný růst příjmů pro všechny kromě bohatých v posledních několika desetiletích rozevřel propast mezi příjmy a výdajovými aspiracemi. Anglosaské země na to reagovaly demokratizací úvěrů, a to prostřednictvím finanční liberalizace. Tím daly impulz k růstu soukromého dluhu, neboť domácnosti si půjčovaly, aby si rozdíl vynahradily. V Evropě mezeru vyplnily veřejné služby, například bezplatné školství a zdravotnictví, které se plně nehradily z daní, což vyvolávalo veřejné schodky a dluh. V obou případech nakonec začaly být hladiny zadlužení neudržitelné.

Trhy nevytváří poptávku

Firmy ve vyspělých ekonomikách teď v důsledku nedostatečné koncové poptávky škrtají pracovní místa, a to vyústilo v převis kapacit a nejistotu ohledně budoucí poptávky. Omezování počtu pracovních míst ale dále oslabuje koncovou poptávku, protože snižuje příjmy pracujících. Jelikož mzdové náklady podniku představují pro někoho jiného mzdové příjmy a poptávku, platí, že co je pro konkrétní firmu racionální, je pro celek destruktivní.

Ve výsledku volné trhy nevytvářejí dostatečnou koncovou poptávku. Například v USA osekání mzdových nákladů prudce snížilo podíl příjmů pracujících na HDP. Za situace, kdy se vyčerpaly úvěry, dopady desítek let přerozdělování příjmů a bohatství - od pracovních sil ke kapitálu, od mezd k ziskům, od chudých k bohatým a od domácností k obchodním firmám - na agregátní poptávku se vyostřily, jelikož firmy, majitelé kapitálu a bohaté domácnosti mají nižší mezní sklon utrácet.

Rovnováha trhu a státu

Nejde o nový problém. Karel Marx přecenil socialismus, ale měl pravdu, když tvrdil, že globalizace, nespoutaný finanční kapitalismus a přerozdělování příjmu a bohatství od pracujících ke kapitálu by mohly vyústit v sebezničení kapitalismu. Argumentoval tím, že neregulovaný kapitalismus může vést k pravidelným návalům přebytečných kapacit a nedostatečné spotřeby a k opakovaným pustošivým finančním krizím vyvolávaným úvěrovými bublinami a vzmachy a poklesy cen aktiv.

Stabilizace tržně orientovaných ekonomik vyžaduje návrat ke správné rovnováze mezi trhy a zajišťováním veřejných statků. To znamená odvrátit se jak od anglosaského modelu neregulovaných trhů, tak od modelu kontinentální Evropy založeného na deficitně hrazeném sociálním státě. Ani alternativní "asijský" růstový model - pokud skutečně existuje - nezabránil vzestupu nerovnosti v Číně, Indii a dalších zemích.

Každý ekonomický model, který se vhodně nevypořádá s nerovností, bude nakonec čelit krizi legitimity. Pokud neuvedeme do rovnováhy relativní ekonomické úlohy trhu a státu, protesty zaznamenané v roce 2011 zesílí a sociální a politická nestabilita nakonec poškodí dlouhodobý hospodářský růst a blahobyt.

© Project Syndicate 2011
www.project-syndicate.org

Nouriel Roubini
profesor ekonomie na Newyorské univerzitě