Architekt Daniel Libeskind (65)

- rodák z polské Lodže, žil v USA, od roku 1989 žije v Berlíně.
- je autorem projektu Židovského muzea v Berlíně.
- byl hlavním architektem pro přestavbu Ground Zero v New Yorku.
- věnuje se scénografii a užitkovému designu.

O vojenském muzeu

 - Moderní novostavba je propojena s pozdně klasicistní zbrojnicí.
- Nabízí 20 000 metrů čtverečních výstavní plochy.
- Obsahuje 9000 exponátů.
- Chronologicky a tematicky mapuje německou vojenskou historii.
- Zabírá etapy od středověku až po současnost.
- Řadí se mezi tři nejvýznamnější národněhistorická muzea země, k Domu dějin v Bonnu a Německému historickému muzeu v Berlíně.

Omlazené Vojensko-historické muzeum otevřelo brány návštěvníkům 15. října. Ti, kteří muzeum v severní části města zvané Albertstadt s historickou sbírkou zbraní znají z dřívějška, nebudou věřit vlastním očím a ocitnou se v jiném, novém světě. Ten jako kdyby potvrzoval 200 let starou pravdu pruského vojenského historika Carla von Clausewitze "Válka nikdy není izolovaný akt".

Muzeum, které prošlo téměř desetiletou rekonstrukcí, totiž vypráví dějiny násilí člověka na člověku v širokém kulturně-společenském kontextu. "Chceme ukázat člověka jako pachatele, oběť i diváka přihlížejícího násilí. Člověka s jeho strachy, nadějemi, vášněmi, odvahou, zoufalstvím i brutalitou", řekl o ojedinělém konceptu hlavní kurátor výstavy Gorch Pieken. Válku a její děsivé dopady nejenom na člověka, ale také na zvířata lze v muzeu vnímat téměř všemi smysly, nejenom zrakem, ale i sluchem, ba dokonce čichem.

Mezi exponáty najdeme například střepiny granátu vytažené z těla německého vojáka zraněného v Afghánistánu, železnou ruku rytíře, vedle které je protéza kluka, oběti miny z Kambodže, vycpaného koně s plynovou maskou či třínohou ovci, nedobrovolného detektora min ve válce o Falklandy.

Visí zde roztržená uniforma mladičkého oficíra těžce raněného v bitvě v roce 1761, po které mu museli amputovat ruku, i oblek bývalého šéfa německé diplomacie Joschky Fischera se stopami od pytlíků naplněných barvou. Ty po něm před lety hodil protiválečný aktivista na znak nesouhlasu s nasazením vojáků Bundeswehru v Kosovu.

Nechybí první ponorka z roku 1850 nebo agregát A4 čili neslavně proslulá osmimetrová černobílá balistická raketa V-2 zvaná "zbraň odplaty". "Zvažovali jsme, zda je zodpovědné ukázat návštěvníkům všechno. Dospěli jsme k tomu, že by bylo nezodpovědné něco zamlčet. Chceme přilákat každého. I rodiny s dětmi. Ostatně válka se mnohdy rodí už v pokojíčcích, kde si děti hrají na vojáčky", uvedl plukovník Matthias Rogg, ředitel muzea.

Stometrový šíp

Odvážný projekt věhlasného amerického architekta Daniela Libeskinda propojil staré s novým, velkolepou historickou budovu z roku 1873, ve které kdysi sídlilo muzeum armády NDR, protnul 100 metrů dlouhou železobetonovou konstrukcí ve tvaru šípu. Vytvořil tak nové prostory pro tematickou část expozice a 11 okruhů o tom, co válka s lidmi udělala, jak se například podepsala na módě, hudbě či odívání.

Špička střepu z ocele a skla se tyčí až do výše 30 metrů nad zemí. Hrot míří na místo, které bylo prvním cílem kobercových náletů spojenců v noci ze 13. na 14. února 1945, které změnily město v hořící zkázu a ruiny. "Z novostavby lze vidět, jak Drážďany doslova povstaly z popela, a to je pozitivní signál pro budoucnost", řekl Daniel Libeskind při slavnostním otevření muzea, které si již během prvních dvou dnů prohlédlo přes 11 tisíc návštěvníků.

FOTOGALERIE: Vojenské muzeum v Drážďanech

 

Fotogalerie

Prohlédnout fotogalerii

Související
Zobrazit