Tak jako si někteří podnikatelé budují své kontakty na golfových hřištích, představoval pro Libora Votrubu, šéfa firmy Taiko, vztahovou základnu lyžařský svah a snow park. Přes dřevěná prkénka se rodák z Liberce dostal až mezi nejvýznamnější postavy pražské politiky a byznysu.

Kdy jste začal vydělávat první peníze?

První větší peníze jsem si vydělal v Americe v letech 1991 až 1993. Bylo to poté, co jsem zanechal studií na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu. V USA jsem se dva roky živil tím, že jsem v zimě pracoval jako instruktor lyžování a snowboardingu u jezera Tahoe, což je v pohoří Sierra Nevada, na hranicích Kalifornie a Nevady. V letních měsících jsem pak kuchal lososy v jedné továrně na Aljašce.

Jak na tu dobu vzpomínáte?

Práce na Aljašce byla dost šílená, dala by se o tom napsat i kniha. Žil jsem tam sám Čech mezi Američany, často různými zločineckými typy, spali jsme v takovém stanovém ghettu. Byl to spíše otrokářský systém. Záleželo, jak zrovna přivezli ryby. Někdy jsme dělali jen sedm hodin denně, ale také jsem jednou kuchal 35 hodin v kuse. Člověk se tam ale naučil tvrdě makat, zdokonalil se v angličtině a vydělal si. Týdně tisíc dolarů, což při tehdejším kurzu 40 korun za dolar byly velmi slušné peníze. Část těch peněz jsem posléze využil na cestování po světě.

Nebál jste se v té aljašské vlčí smečce?

Kdysi jsem dělal karate, byl jsem i v juniorské reprezentaci, takže jsem věděl, jak se případně bránit. Ale ono stačilo těm lidem dát najevo, že se nebojíte. Oni to vycítí, troufnou si jen na slabé.

Svůj český byznys jste nezačal v Praze, ale ve Špindlerově mlýně. Proč tam?

Pustil jsme se do toho, co jsem nejlépe uměl, tam, kde byla největší poptávka. Ve Špindlu jsem založil snowboardovou školu s půjčovnou. Byli jsme jedni z prvních, kteří s tím v Česku začali. Původně to byla jen taková pidiškola, dělali jsme to ve dvou a měli deset snowboardů. V tom největším boomu jsme měli už 30 instruktorů a 500 snowboardů. Organizovali jsme i světové poháry v akrobatickém lyžování či snowboardové závody. Tenhle byznys ale po pár letech začal upadat, tak jak po celé republice přibývala nová zimní střediska a snowboardové školy.

Přesto jste si asi právě tam vytvořil kontakty, které jste později využil.

Nepochybně. Do Špindlu už tehdy jezdila řada významných lidí, kteří buď sami začali se snowboardingem, nebo do školy přihlašovali své děti.

Koho jste na prkně učil jezdit?

Neprozradím asi nic tajného, když řeknu, že třeba téměř celé tehdejší vedení PPF - Petr Kellner, Milan Maděrič či Petr Dvořák (nynější šéf České televize, pozn. red.) - se vrhlo na snowboarding a já měl možnost s některými z nich jezdit.

Jezdil tehdy do Špindlu i Pavel Bém či Roman Janoušek, s nimiž jste byl poslední léta hodně spojován?

Roman Janoušek ano, ale Pavla Béma jsem tehdy ještě vůbec neznal.

Proč jste se v roce 2004 rozhodl přesunout těžiště podnikání do hlavního města?

Právě proto, že ten snowboardový byznys kvůli daleko silnější konkurenci začal upadat a tušil jsem, že už to nikdy lepší nebude.

Když jste v Praze zakládal firmu Taiko, byly zde zřejmé vazby na firmu Erpet. V pražském Erpet centru máte dodnes oficiální sídlo. I to souvisí se Špindlerovým mlýnem?

Ve Špindlu jsme celá léta sousedé. Erpet tam má svůj Audi ski bar a také pronajaté stravovadlo pod sjezdovkami. Je pochopitelné, že se známe odtud. Jak říkám, ve Špindlu jsem se takto poznal se všemi význačnými lidmi. Stačí si přečíst noviny, a víte, kdo tam jezdí.

Nakolik vás dnes snowboarding živí?

Školu ve Špindlerově mlýně stále ještě máme, ale je to spíše už taková nostalgie. Já sám už tam tolik nejezdím, byť Špindl je dnes ještě větším lákadlem pro byznysmeny a politiky než dříve. Nejsem ale takový společenský typ, abych se ukazoval na všech akcích.

Co říkáte názoru prezidenta Václava Klause, že je snowboarding levicový sport?

Beru to jen jako žert. Tento sport dělá i řada ryzích pravičáků.

I prezident už byl hostem ve vašich Žlutých lázních. Hovořili jste spolu na toto téma?

Ne, o tom jsme se fakt nebavili (smích), ale chápu konzervativní postoje části českých lyžařů.

Proč jste svoji firmu pojmenoval Taiko?

To byla přezdívka jednoho z japonských vojevůdců, původním jménem Hidejoši Tojotomi. Byl to syn zchudlého samuraje, který se vypracoval až na obávaného válečníka. Knížka o něm a především jeho osud se mi velmi líbil, proto jsem tak pojmenoval i firmu.

Hodně se zajímám o historii, všichni přátelé to o mně vědí, proto dostávám ty dárky (ukazuje na orientální sošky a samurajské meče ve své kanceláři - pozn. red.).

Donedávna jsem váhal, zda bych historii ještě neměl jít studovat. Nikoli kvůli titulu, ten k ničemu nepotřebuji, ale kvůli sobě. Na školu ale nemám čas, tak alespoň vedu pravidelné konzultace s jedním profesorem. Zrovna dnes mě čeká další lekce.

Libor Votruba (39)

Je majoritním akcionářem firmy Taiko a provozuje lyžařskou školu ve Špindlerově mlýně. S kamarádem Petrem Najmanem má firmu Snowparkdesign na výstavbu snow parků. Firma Public Private Engineering, kde je šéfem představenstva, se zaměřuje na vyřizování úředních povolení a poradenství. Firma Cognac Gallery Praha disponuje sbírkou francouzských koňaků.

Související