Ženy na vysokých manažerských postech jsou u nás i přes znatelné snahy o rovné příležitosti stále víceméně výjimkou. Příčin je jistě celá řada, ale zdá se, že nejsilnějším důvodem je sociokulturní dědictví. Tradiční role ženy je být matkou a pečovatelkou, zatímco role živitele domácnosti je připisována muži. Ženský pohled na řízení a strategii ale může být velmi odlišný od toho mužského a často právě díky této specifičnosti a větší míře emotivnosti obohacující.

V mnoha případech bohužel platí, že žena musí prokázat mnohem více znalostí a zkušeností než muž, aby si jí někdo všiml. Může za tím být vnímání ženy jako rodičky. Proto, chce-li uspět, musí skloubit roli matky s rolí manažerky, což je náročné. Češi jsou totiž obecně ve vnímání žen na mateřské stále trochu pozadu. Zkrácené úvazky, práce z domova či firemní školky jsou u nás téměř virtuální pojmy, zatímco v zahraničí jsou využívány jako běžná součást zaměstnaneckých benefitů.

S těmito podpůrnými nástroji by pak zcela jistě méně matek zůstávalo roky s dětmi doma, snadněji by se jim vracelo do zaměstnání a navazovalo na přerušenou kariéru. Důležité je být realistkou a nevytvářet si zbytečně nesmyslné cíle typu budu dokonalá matka, manželka i manažerka zároveň.

České manažerky ve srovnání s top manažerkami na západě to měly, mají a ještě nějakou dobu budou mít těžší, protože jdou po doposud nevyšlapané cestě. Zatímco zdejší ženy měly na prosazení pouze dvě dekády, ženy ve vyspělých demokratických státech už navazují na práci předchozí generace žen. Komunismus nám roli jakési včely dělnice určoval již od narození.

Není však důvod ke skepticismu, tyto doby jsou pryč. My, manažerky, pak kromě radosti z dobře vykonané práce můžeme mít dobrý pocit, že jsme vytvořily lepší podmínky další generaci ambiciózních žen.

Renata Mrázová
generální ředitelka ING Pojišťovny pro ČR a SR

Související