Za druhé světové války proniklo do anglického jazyka nové označení pro jeden ze způsobů zneužívání moci. Když se o někom řeklo, že je "malý Hitler", znamenalo to, že jde o podřadného úředníčka, který využívá veškerý svůj vliv k tomu, aby pro vlastní potěšení trápil a deptal ostatní. Takových malých Hitlerů je po světě spousta - od vyhazovačů v nočních klubech až po americké vojáky v irácké věznici Abú Ghrajb, kteří mučili své zajatce čistě pro radost. Doposud se ale tomuto fenoménu nevěnovala žádná vědecká studie.

Nathanael Fast z Jihokalifornské univerzity zjistil, že v minulosti se uskutečnilo mnoho psychologických pokusů o vlivu společenského postavení a moci. Nicméně jen velmi málo z těchto experimentů se týkalo obou oblastí zároveň. Nathanael Fast a jeho kolegové Nir Halevy ze Stanfordovy univerzity a Adam Galinsky ze Severozápadní univerzity v Chicagu se proto rozhodli tento nedostatek napravit. Především chtěli objasnit, zda dělají z lidí "malé Hitlery" okolnosti, nebo zda jsou lidé tohoto typu prostě přitahováni pracovními místy, na nichž mohou působit zlo.

Ve Fastově pokusu byla 213 účastníkům náhodně přiřazena jedna ze čtyř situací, v nichž šlo o postavení a vliv. Všem bylo sděleno, že se podílejí na studii o virtuálních společnostech. Poté byla všem přiřazena role. Buď "tvůrce nápadů", tedy pozice vyžadující tvůrčí činnost a práci s důležitými nápady, anebo "pracovníka", jehož náplní byly podřadné úkoly jako oprava překlepů.

Dotazník vyplněný po ukončení pokusu podle původních předpokladů ukázal, že všichni testovaní si role "tvůrce nápadů" vážili a obdivovali ji. Stejně tak nikoho nepřekvapilo, že na roli "pracovníka" pohlíželi s despektem.

Aby mohli účastníci svoji moc uplatnit, dozvěděli se, že na konci studie proběhne slosování o výhru 50 dolarů. Bylo jim sděleno, že podmínkou pro jejich zařazení do slosování bude splnění úkolů, které svému partnerovi bude moci nařídit každý bez ohledu na svoji roli v experimentu.

Úkol: "Třikrát zaštěkejte"

Těm, jimž chtěl Fast vštípit pocit moci, bylo řečeno, že jejich úloha spočívá mimo jiné v tom, že svým partnerům přikážou, jakými "zkouškami" budou muset projít, aby do slosování postoupili.

Na nich rovněž závisí, jak velké úsilí bude muset jejich partner vynaložit, aby řečených 50 dolarů vyhrál. Dozvěděli se také, že jejich protějšky nad nimi tak velkou moc nemají. Lidé, jimž byla přidělena role s malým vlivem, dostali jiné informace. Přestože mohou svému protějšku určit, které úkoly musí splnit, větší moc má nakonec jejich kolega. Když se mu totiž vybrané úkoly nebudou líbit, může jméno účastníka s malým vlivem ze slosování vyřadit. Účastníci poté obdrželi seznam deseti úkolů. Z nich měli pro svého partnera vybrat tolik úkolů, kolik uznali za vhodné. Nejméně však jeden.

Aniž by o tom lidé zařazení do experimentu věděli, vědci Nir Halevy s Adamem Galinskym předtím provedli nezávislý test. Osmapadesát lidí, kteří se hlavní studie neúčastnili, vyhodnotilo, zda a nakolik je každá z deseti možných činností ponižující, pokořující, degradující, ztrapňující a nepříjemná. Pět z nich bylo označeno za "velmi ponižující".

Šlo o úkoly jako říci pětkrát "jsem odporný" a "třikrát zaštěkejte". Zbylých pět za mimořádně ponižující ovšem považováno nebylo. Mezi nimi byly například tyto úlohy: "povězte výzkumníkovi vtip" anebo "padesátkrát zatleskejte".

Lidé, jimž bylo přisouzeno vysoké postavení i velký vliv, své partnery příliš neponížili. Vybrali pro ně v průměru
0,67 ponižujícího úkolu. Podobné chování vykázali i účastníci s nízkým postavením a malým vlivem a vedle nich pak i ti, kteří měli nízký vliv a vysoké postavení.

Jejich partneři museli splnit v průměru 0,67 a 0,85 velmi ponižujícího úkolu. Avšak účastníci, kteří měli nízké postavení a velký vliv - což je klasická kombinace pro "malého Hitlera" - vybrali v průměru 1,12 velmi ponižujícího úkolu. Ze statistického hlediska se tedy jednalo o velký rozdíl.

I normální podlehnou

Samozřejmě, ne všichni ze skupiny, jíž bylo přisouzeno nízké postavení a velký vliv, vykázali tyto projevy špatného chování. Svoji úlohu podle všeho stále hraje osobnost samotného jedince. Výsledky Fastova pokusu však svědčí o tom, že pokud jsou tomu okolnosti nakloněny, velký počet celkem normálních lidí jim podlehne a začne se chovat zle.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Přehlídka nacistických vojsk za druhé světové války. Vědci se nyní snažili zjistit, zda dělají z lidí "malé Hitlery" okolnosti, nebo zda jsou lidé tohoto typu přitahováni místy, na nichž mohou působit zlo. Foto: ČTK

Související