Stavební spoření je i po změnách jeden z nejvýhodnějších finančních produktů

Otázku, kam kráčí stavební spoření, si vzhledem k chystaným změnám v oblíbeném bankovním produktu klade stát, spořitelny i jejich klienti.

Pro stát se regulace stavebního spoření stává významným nástrojem v rozpočtové politice - snížení státního příspěvku na maximálně dva tisíce korun má přinést rozpočtové úspory ve výši až šesti miliard. Pro stavební spořitelny zase novinky znamenají zásah do jejich hlavního byznysu.

Na klienty se ovšem v diskusi o budoucnosti stavebního spoření někdy neprávem zapomíná. Jde přitom o tradiční finanční produkt, který využívá bezmála polovina české populace.

Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 miliard korun. To představovalo zhruba 18 procent z celkových finančních aktiv českých domácností.

Připravované reformy postupně ohlodávají stávající model stavebního spoření až téměř na kost. Přesto i s nižším státním příspěvkem je stavební spoření stále jedním z nejvýhodnějších a hlavně nejjistějších finančních produktů.

Například v porovnání se spořicím účtem přináší stavební spoření i po změnách střadateli při měsíčním ukládání tisíce korun až o dva procentní body vyšší výnos.

Jak ukazuje případ Slovenska, které změny ve stavebním spoření zavedlo na začátku tisíciletí, regulace může snížit důvěru klientů ve finanční produkt, který se více než který jiný »těší« pozornosti reformních snah vlády.

Podpora bydlení je koncepční dlouhodobou záležitostí. Právě proto jí nesvědčí časté a dílčí úpravy, jako se tomu děje nyní v případě stavebního spoření v tuzemsku.

Vyšší byrokracie

Aby změn nebylo málo, po snížení státního příspěvku z 15 na 10 procent naspořené roční částky, tedy maximálně 2000 korun, schváleném na začátku září poslaneckou sněmovnou by dle návrhu ministerstva financí měla následovat novela zákona o stavebním spoření.

Ta má přinést zavedení účelovosti pro využití státního příspěvku na účely bydlení a také zrušení specializace pro poskytování stavebního spoření finančními institucemi.

Návrh novely, která má zamezit využívání státního příspěvku na jiné účely než bydlení, předložilo ministerstvo financí už koncem července.

Podle ní budou lidé využívající stavební spoření muset prokazovat, že státní příspěvek využili na bydlení. Řeč tedy není o částce, kterou si sami naspořili, ale jen o účelovém vynakládání státního příspěvku. Ten v současné době v maximální výši činí 2 000 korun ročně.

Prokazování »účelovosti« ale pravděpodobně zvýší byrokracii kolem stavebního spoření. Bude totiž třeba dokládat další dokumenty, což zvýší nároky jak na klienty, tak na banky.

Nerovné podmínky

V důsledku toho, že novela předložená ministerstvem financí umožní vstup běžných bank do »stavebního« sektoru, se také zruší současný princip specializace finančních institucí na poskytování stavebního spoření.

To může stavební spořitelny do budoucna znevýhodnit. Přitom stavební spořitelny u nás i v zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou odolnost vůči negativním šokům během globální krize.

Dokázaly to díky konzervativnímu modelu fungování a investování a také úspěšnou aplikací robustních modelů pro řízení rizik.

Ve srovnání s jinými finančními institucemi totiž stavební spořitelny podléhají mnoha omezením, pokud jde o možnost shromážděné prostředky investovat, a tím vytvořit další zdroje pro poskytování úvěrů.

Přijetí návrhu na zrušení specializace ale povede k tomu, že na trhu stavebního spoření budou fungovat dva typy subjektů s různými právy a povinnostmi - stavební spořitelny a spolu s nimi banky.

Těm druhým díky tomu, že na ně tato omezení nebudou platit, vznikne konkurenční výhoda.

Vyvolává to otázky nejen ekonomické, ale i právní. Různý přístup k poskytovatelům stavebního spoření by totiž narušoval princip rovnosti.

Na stáří i vzdělání

Stát by místo další regulace mohl naopak využít fungující stavební spořitelny i pro jiné oblasti, než je jen bydlení.

Příkladem může být penzijní reforma. Pro její úspěch je kritická důvěra klientů, kterou spořitelny na rozdíl od nově zakládaných fondů mají. V budoucnu by se proto pojetí systému stavebního spoření mohlo rozšířit.

Stavební spořitelny by se mohly stát účelovými spořitelnami pro specifické životní události - například spoření na stáří, na nadstandardní zdravotní služby, na studium nebo na období nezaměstnanosti.

Za prvé, spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, respektive stárnutím obyvatelstva.

Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří.

Podle Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo cca 60 procent obyvatelstva v České republice.

Stavební spoření může proto v budoucnu znamenat vhodný zdroj úspor na důchod, podobně jako tomu je v Německu v rámci takzvané Riesterovy reformy.

Za druhé, produkt stavebního spoření by mohl být dále použit k financování vzdělání, podobně jako je tomu v Rakousku. Navzdory tomu, že v České republice není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou zátěž pro nízkopříjmové skupiny obyvatel.

V případě rozšíření užití naspořených prostředků na úvěry na vzdělání by mohlo umožnit studovat lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek peněz.

Za třetí, úspory u stavební spořitelny by bylo možné využít také na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání. Svým způsobem by to znamenalo pojištění dočasného zachování úrovně příjmů během nezaměstnanosti.

Kultura spoření

Stavebnímu spoření nikdo neupře zásluhy na tom, že díky němu řada Čechů začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt.

Jak ukazují nejrůznější průzkumy veřejného mínění, finančně negramotná populace, která se snadno nechá vlákat do nejrůznějších dluhových pastí, tu má jeden stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy.

To je slušná motivace, aby si lidé bez ohledu na vzdělání a příjmy stavební spoření uzavírali a začali spořit. I díky státní podpoře u nich zvítězila chuť vytvářet rezervy nad okamžitou spotřebou.

Převážná většina klientů investuje peníze ze stavebního spoření do bydlení.

Z výzkumu agentury AVE Marketing vyplývá, že celé dvě třetiny lidí využívají naspořené prostředky na bytové účely.

Těmito penězi platí převážně rekonstrukce bytů a rodinných domů. Pouze jedna třetina oslovených uvedla jiné využití. Vedle jiného na další spoření, na zajištění na stáří nebo odpověděli, že ještě nevědí, na co prostředky použijí.

Varování ze Slovenska

Jak je patrné, spíše než špatné ekonomické podmínky mohou stabilitu stavebních spořitelen narušit systémové změny v stavebním spoření šité horkou jehlou.

Varovným příkladem se stalo počátkem tohoto tisíciletí Slovensko.

Zavedení účelovosti u našich východních sousedů snížilo počet nově uzavíraných smluv až o polovinu a opatření musela být nakonec zrušena.

Český finanční sektor je v současné době relativně stabilní.

Je nutné ale brát na zřetel, že operuje v prostředí zvýšené nejistoty světových finančních trhů.

Je třeba tedy dávat pozor na neuvážené zásahy do fungujícího systému.

Roman Horváth
zástupce ředitele Institutu ekonomických studií FSV UK Praha

Petr Teplý
odborný asistent na Univerzitě Karlově a VŠE Praha

I s nižším státním příspěvkem je stavební spoření stále jedním z nejvýhodnějších finančních produktů.

Podle průzkumu v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo zhruba 60 procent Čechů.