Peníze uložené na zdi aneb Proč investovat do uměleckých fotografií

Před třemi lety koupila Iva Nesvadbová, ředitelka festivalu Prague Photo a galeristka, dílo od nadějné fotografky Terezy Vlčkové za pět tisíc korun. »Do dnešního dne se snímek coby investice zhodnotil na částku 75 tisíc,« říká.

Její zkušenost je důkazem, že vedle starožitných děl, obrazů či známek se tak vyplatí i investice do fotografií.

»Příkladem dobře uložených peněz může být zakoupení fotografie mladého umělce, ovšem není to sázka na jistotu. Primárně by si člověk měl vybírat podle toho, jestli se mu dílo líbí a jestli ho nějakým způsobem oslovuje. Když vám dílo něco říká, tak je to správná volba a rozhodně se neztratí,« říká podnikatel a viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura.

»V České republice v současnosti sledujeme dva extrémy ohledně investování do umění. V tom prvním směru se toho lidé obávají, považují to za příliš drahé. A druhý extrém nastává u bohatých sběratelů, ti již do umění investují dlouho a jsou v podstatě saturovaní,« tvrdí galeristka Iva Nesvadbová.

Na základě své zkušenosti sleduje, že už i v Česku se vytvořila skupina mladší generace, přibližně třicátníků, kteří právě fotografie nakupují. Rozšiřují tak řady cizinců, kteří umělecké fotografie vnímají jako dobrou investici již delší dobu.

Fotografie jako ozdoba

Největší oblibě se podle Ivy Nesvadbové těší střední generace fotografů, do které spadají známí Tono Stano, Gábina Fárová, Ivan Pinkava, Pavel Baňka, Miroslav Tichý. V případě těchto jmen jsou to investice takzvaně na jistotu, je to špička české scény.

Tato celosvětově věhlasná jména fotografů se prodávají za ceny v řádech tisíců až desetitisíců eur. Jsou etablovaní v mezinárodním povědomí, jejich značkou je jejich jméno.

»Mnohdy zahraniční sběratelé nevědí, že jsou z Česka, znají je pouze jako světově uznávané autory a že je výhodné do nich investovat,« tvrdí Nesvadbová.

V jejich případě je ovšem třeba počítat s tím, že ceny děl se tvoří víceméně podle kupní síly cizinců.

Vedle střední generace fotografů se vyplatí i starší tvůrci. Ostatně právě z Česka pochází mnoho slavných jmen světové fotografie - Josef Sudek, František Drtikol, Alexandr Hackenschmied, Jan Saudek, Antonín Kratochvíl, Jiří Koudelka.

Fotografie také sehrála významnou roli ve výtvarných projevech české avantgardy 30. let, která je mezi sběrateli velmi oceňovaná.

Ceny za snímky legendárních fotografů však mohou přesáhnout i milionovou částku.

Naopak vsadit na jména mladých, talentovaných fotografů se vyplatí především proto, že jejich díla jsou relativně levná.

»Kvalitní fotografii začínajícího umělce obvykle pořídíte za rozumnou cenu,« říká Iva Nesvadbová. Platí to ovšem jen pro ty tvůrce, kteří ještě nezískali ve světě jméno. To už se například nedá říci o mladých fotografkách Tereze Vlčkové nebo Tereze z Davle.

Největší přehlídkou fotografie ve střední Evropě je již několik let za sebou veletrh fotografií Prague Photo. Díky němu se u nás vytvořila veliká platforma pro fotografy, kteří se zde mohou prezentovat nejnovějšími fotkami i archivními pracemi. Zároveň je tato akce přínosem i příležitostí pro galeristy.

V neposlední řadě je to obrovská přehlídka kvalitních uměleckých děl pro samotné zájemce a potenciální investory.

V zahraničí se pak vyplatí vyjet například na prestižní veletrh Paris Photo, který se letos uskuteční ve francouzské metropoli od 10. do 13. listopadu 2011 v Grand Palais. Na tuto přehlídku se sjíždějí světoví obchodníci s fotografií, galeristé, vydavatelé uměleckých časopisů, kurátoři, umělci a vůbec ctitelé fotografie.

Dalšími akcemi zaměřenými na fotografii jsou například Rencontres ve francouzském Arles, které má již čtyřicetiletou historii a každé léto probíhá na 30 místech po celém městě.

V podstatě každá země má obdobnou fotografickou přehlídku - Velká Británie, Německo, Polsko, Španělsko, Maďarsko a další. Ve Spojených státech je pak nejzavedenější událostí AIPAD pořádaný v New Yorku.

Světové veletrhy ovšem fungují na trochu jiném principu než v České republice - důležití zákazníci si vybírají díla ještě před zahájením výstavy.

»V zahraničí fungují tyto preview show pro VIP zákazníky, kteří si vybírají obrazy předem nebo díla rovnou kupují. Provozovat takový systém v Česku bohužel není možné, zákazníků je zatím málo,« vysvětluje Iva Nesvadbová

»Tento vzor jsme zkusili aplikovat pouze jednou, zhruba před pěti lety. Dočkali jsme se však bohužel spíše negativních reakcí, lidé nám vyčítali, že právě oni nebyli mezi těmi VIP. V podstatě rok jsme tímto pokusem trpěli, a proto jsme od něj odstoupili,« dodává.

Investice s citem

Při koupi se vždy vyplatí přemýšlet v první řadě o fotografii jako o výzdobě interiéru. Vždy by tedy měla svého kupce oslovit, aby se s ní mohl »chlubit« na zdi.

»Pokud si nejste jisti tím, co vlastně domů chcete a do jaké fotografie investovat, poraďte se s galeristy. Mohou vám doporučit i něco zcela jiného, než uvidíte ve výstavním prostoru. Já sám většinou dbám na doporučení odborníků,« tvrdí Tomio Okamura.

»Nejen poradenství galeristů určuje kvalitu uměleckého díla. Doporučuji si prověřit na internetu, zda daný fotograf opakovaně vystavoval v západních renomovaných galeriích. Mně se to vyplatilo,« radí.

Podle něho však není dobré jen koukat na finanční stránku. »Osobně sbírám umění mnoho let a všechna díla se mi dobou zhodnotila. Je dobré nechat ve výběru působit cit,« uzavírá.

Naďa Ghani
spolupracovnice redakce

Jaromír Funke: Oko. Ceny Funkeho snímků se pohybují mezi 100 tisíci až jedním milionem korun. Foto: Archiv

Ivan Pinkava: Ecco la Luce! Cena 95 tisíc korun. Foto: Ivan Pinkava

Tereza Vlčková: A Perfect Day, Elise! Cena 30 tisíc korun. Foto: Tereza Vlčková