Aktuální účet za letouny CASA

- 3,578 miliardy korun: podle smlouvy pořizovací cena tří letounů CASA.
- 5 x 200 milionů korun: 5 letadel L-159 armáda vyměnila za čtvrtý letoun CASA. Jejich zůstatková hodnota nebyla nikde započtena, podle starších odhadů může jeden z nich stát kolem 200 milionů.
- 222 milionů korun: tolik stála přestavba dvojice jednomístných letounů L-159 na dvojmístnou verzi, kterou armáda musela nahradit část strojů vyměněných za letoun Casa.
- 982 milionů korun: cena za servisní podporu letadel nasmlouvanou do prosince 2013.
- Neznámá položka: náklady na servis letadel od prosince 2013.
- Neznámá položka: náklady na služby advokátní kanceláře White & Case, kterou si ministerstvo obrany najalo kvůli případným právním krokům proti Omnipolu.
- Neznámá položka: náklady na právníky českého státu ve sporu s Evropskou komisí, která ministerstvo loni zažalovala kvůli obcházení unijních pravidel o volné soutěži při nákupu letounů CASA.

Je tomu rok, co Nečasova vláda vyrazila do boje s úzkou skupinkou obchodníků se zbraněmi, kteří prý jen »parazitují« na státní kase. Terčem jejího tažení se stala zejména společnost Omnipol, přes kterou si armáda nakoupila čtyři španělské dopravní letouny Casa.

»Ministerstvo obrany již nesmí být dojnou krávou pro privilegované firmy, které mu zprostředkovávají nákupy,« nešetřil silnými prohlášeními premiér Petr Nečas.

Jenomže právě Omnipol se podle zjištění týdeníku Ekonom o »dojení« veřejných peněž bát nemusí. Alespoň prozatím.

Je totiž možné, že armádě v příštích letech nezbude nic jiného než Omnipolu vyplácet za letouny Casa další minimálně stovky milionů. Přesněji řečeno, za poskytování jejich dalšího servisu, dodávek náhradních dílů a údržby.

Přitom stát již nyní přijde každé ze čtyř letadel od Omnipolu na více než miliardu korun, což je více než dvojnásobek toho, kolik podle lidí z ministerstva obrany dříve požadoval samotný španělský výrobce.

Miliardový servis

Omnipol, a na něho napojené firmy, inkasoval jen za posledních pět let na státních zakázkách zhruba sedm miliard korun. Tato společnost, za níž stojí rodina zbrojaře Richarda Hávy, přítele ministra financí Miroslava Kalouska, zajišťovala armádě třeba nákup švédských raketometů nebo dodávku výcvikových zařízení pro podzvuková letadla L-159.

Obchodem desetiletí se však pro Omnipol stal až kontrakt na čtyři dopravní letouny CASA. Ten mu bez soutěže přiklepla v dubnu 2009 končící Topolánkova vláda.

V ní mimochodem vedle Kalouska seděli také nynější kritici kontraktu - premiér Nečas i ministr obrany Alexandr Vondra.

Omnipol z této zakázky profitoval hned dvakrát. Ministerstvo obrany s ním nejdříve podepsalo smlouvu na samotný nákup letadel za 3,6 miliardy korun a po necelém roce také smlouvu na jejich servis za další miliardu.

Hlavním problémem však je, že tuto smlouvu o servisní podpoře uzavřel resort pod vedením Martina Bartáka pouze na tři roky. Vyprší tedy již v průběhu roku 2013.

Co bude dál, zatím ministerstvo neví.

»Servis po vypršení stávající smlouvy se bude teprve řešit,« říká mluvčí resortu Jan Pejšek.

Ministerští kontroloři, kteří zkoumali nákupy uplynulých let, ovšem nedávno přiznali, že Omnipol drží armádu prakticky »v hrsti«.

»Není nijak ošetřeno, jak zabezpečit servis letounů CASA po uplynutí tří let. Státu to velmi ztěžuje vyjednávací pozici. V drtivé většině je nucen podepsat servisní smlouvu se stávajícím dodavatelem a bez možnosti stlačit jím diktovanou cenu,« uvádí kontrolní zpráva, kterou má týdeník Ekonom k dispozici.

Bez zajištěného servisu jsou přitom letadla vojákům k ničemu.

»Postup, který ministerstvo tehdy zvolilo, byla hloupost. Servis se musí dojednat spolu s nákupem letadel, kdy ještě máte možnost jednat o ceně,« říká Tomáš Soušek z časopisu Letectví a kosmonautika.

Proč tedy ministerstvo řešilo servis odděleně?

Martin Barták ve své reakci pro týdeník Ekonom - v níž se odvolává na stanovisko expertů sekce vyzbrojování - jako důvod uvedl, že servis se hradí z jiných zdrojů než nákup. Na servis prý jdou peníze z běžných výdajů určených na provoz armádní techniky, zatímco letadla resort kupoval z výdajů investičních.

Mluvčí ministerstva Pejšek zase postup vysvětluje argumentem, že náklady na servis se již nevešly do peněz, které se vyčlenily na nákup letadel, proto se musel domluvit dodatečně.

Za zmínku přitom stojí výsledek letošní kontroly NKÚ. Ta potvrdila, že ještě v roce 2008 plánovala Topolánkova vláda pořizovat letouny CASA »pouze« za něco málo přes dvě miliardy - tedy za dvakrát menší částku, než jsou nyní známé náklady.

Týdeník Respekt navíc loni přišel s informací, že 900 milionů z nákupu skončilo u Omnipolu. Zástupci firmy to však popřeli.

Začarovaný kruh

Možností, jak řešit další servis letounů, moc není. Ministerstvo obrany by se sice mohlo pokusit Omnipol »odstavit« a domluvit servis přímo u výrobce letadel, evropského konsorcia EADS, jenomže to se dnes nejeví příliš reálně.

»EADS se podle všeho nebude chtít moc bavit a odkáže nás na svého českého prostředníka, tedy na Omnipol, s nímž má zřejmě domluvenou spolupráci na dlouho dopředu,« vysvětluje Jaroslav Štefec z Úřadu pro dohled nad akvizicemi při ministerstvu obrany.

Ministerstvo tak dnes drží zdánlivě pouze jediný trumf. Omnipol prozatím nedokázal dodat funkční zařízení, které má chránit letouny CASA před útoky pozemních raket. A lhůta mu vyprší s koncem července.

»Ministerstvo obrany ve spolupráci s externí právní firmou nyní zkoumá kroky, které lze učinit, pokud nebude systém k tomuto datu funkční,« tvrdí mluvčí Jan Pejšek.

Je tedy možné, že se resort pokusí využít tyto potíže, aby přiměl Omnipol k přijatelné formě spolupráce.

»Snažíme se hledat nějaký kompromis, jehož součástí může být právě i přeformulování podmínek servisu,« dodává Štefec.

Otázka, kolik nakonec bude stát servis již tak drahých letadel, ale zůstává otevřená. Ministerstvo zatím žádné odhady nemá a zástupci Omnipolu na dotazy Ekonomu, kolik peněz budou po armádě chtít, neodpověděli.

Jelikož ale jen současný tříletý servis vychází na miliardu korun, není vyloučeno, že ve hře jsou další stovky milionů, pokud ne rovnou miliardy.

Armáda totiž bude potřebovat mít zajištěn servis po celou dobu služby španělských letadel, což by podle nynějších plánů mělo být celkem pětadvacet let.

Jiná cesta

Zajímavé je v této souvislosti připomenout čerstvý příklad ze Slovenska, který dokládá, že nakupovat vojenské letouny přes domácího prostředníka vůbec není nutné.

Tamní ministerstvo obrany také zvažuje nákup dopravních letadel, a to italských strojů Spartan, které v tendru před třemi lety porazily konkurenční španělské stroje CasA.

Vedení resortu se ovšem na případném kontraktu domlouvá přímo s výrobcem, zatímco servis chce řešit přes státní podnik Letecké opravovne Trenčín.

»Naším cílem je, aby z nákupů pro slovenskou armádu vypadly veškeré zprostředkovatelské firmy,« říká šéf tiskového odboru slovenského ministerstva Lukáš Milan.

Tato praxe má nicméně začít také v Česku. Parlamentem minulý týden prošla novela, která ruší dosavadní povinnost státu nakupovat zahraniční zbraně přes vybrané domácí firmy, kterým tradičně vévodil právě Omnipol.

Vladimír Šnídl

Armádě v příštích letech možná nezbude nic jiného než Omnipolu vyplácet další stovky milionů korun.

Nespolehlivé stroje? Jen letos musela armáda dvakrát zastavit provoz miliardových letounů Casa kvůli potížím s naváděním a s autopilotem. Foto: ČTK

Miliardovou smlouvu na servis letadel Casa podepsali zástupci Omnipolu s ministerstvem obrany, jemuž tehdy šéfoval vicepremiér Martin Barták, v lednu 2010. Vedle samotného servisu se týká i dodávek náhradních dílů, údržby či školení personálu. Omnipol se k ní dostal bez soutěže. Co bude po jejím vypršení, se neví. Foto: Archiv

Související