Daňová kontrola: Kdy se manažerské rady prodraží

Od letošního roku platí nový daňový řád, který změnil nebo upravil i některé dlouhé roky zavedené »kontrolní« pořádky. Místo přiznání například vyplňujete tvrzení.

Pokutu za jeho pozdní podání dostanete až při zpoždění, které překročí pět pracovních dnů od řádného termínu. Naproti tomu se ale lhůta pro doměření daně prodloužila ze tří let na tři a čtvrt roku. Řídí se termínem pro odevzdání přiznání, zatímco v uplynulých letech se řídila koncem zdaňovacího období.

Procesních novinek je sice hodně, ale vaší pozornosti by rozhodně neměly uniknout ani oblasti, na které se při kontrolách berní úředníci začínají zaměřovat.

Průlomový rozsudek Nejvyššího správního soudu připraví zajímavé čtení především manažerům dceřinek nadnárodních firem.

Ani svědek nestačí

Finanční úřad před časem zpochybnil daňovou uznatelnost nákladů na poradenské služby, které společnosti BCS Business Center Šumava poskytovala její německá mateřská společnost.

Argumentoval tím, že česká firma neprokázala, jak fakturované služby využila pro svoji činnost a byly-li vůbec tyto služby skutečně provedeny.

Aby společnost BCS obhájila daňovou uznatelnost nákladů, předložila správci daně smlouvu o managementu a o poradenské činnosti, kterou má uzavřenou s mateřskou společností.

Dalším důkazem, který bernímu úřadu dodala, byl přehled výkonů provedených německou mateřskou společností. U každé »poradenské konzultace« byla uvedena doba, po kterou byla poskytována.

Firma dokonce předložila písemné vyjádření člověka, který zpochybňované poradenské služby poskytoval.

Aby doložila skutečný obsah těchto služeb, navrhla předvolání svědka, který se na poskytnutí poradenské služby také podílel.

U finančního úřadu však neuspěla. Úřad zamítl výslech svědka, jelikož se podle jeho názoru mohl pouze vyjádřit k poskytování poradenské činnosti, nikoli k souvislosti vynaložených nákladů s dosaženými příjmy.

Navíc by prý byl výslech svědka z Německa v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

Předložené důkazní materiály pak podle správce daně pouze obecně popisovaly poradenské služby jako controlling, supervize, korekce smluv, archivace, poradenské služby při plánování rozpočtu, rentability či strategie. Neříkaly ale nic o vazbě těchto činností k předmětu podnikání české firmy.

Soud zpřesnil pravidla

Spor skončil u Nejvyššího správního soudu. Ten potvrdil postup finančního úřadu. Zapamatujte si proto, že nestačí pouze předložit přehled vykonaných úkonů bez toho, že byste správci daně prokázali jejich vztah k očekávaným příjmům.

Jak dále vyplývá z rozsudku, česká dceřinka se zprvu soustředila především na prokázání finanční výhodnosti podmínek, za kterých byly poradenské služby poskytnuty. Měla ale místo toho prokázat, že danou službu obdržela a využila pro svoji ekonomickou činnost.

Obecně totiž platí, že náklady na vnitropodnikové služby mohou být daňově uznatelné pouze tehdy, jsou-li skutečně nutné.

Jinak řečeno, kdyby si je firma neopatřila od mateřské či jiné firmy ze skupiny, musela by si je koupit od externího poskytovatele nebo zajistit ve vlastní režii.

Stěžejní pro daňovou uznatelnost nákladů na vnitropodnikové služby, které získáte od své zahraniční mateřské společnosti, tedy bude posouzení, zda měly deklarovaný a doložitelný efekt pro vaši firmu. Jak jste například na základě controllingové konzultace změnili tvorbu firemního rozpočtu.

Mějte kromě toho zároveň na paměti, že pokud zahrnete náklady na vnitropodnikové služby do svých daňových nákladů, musíte také finančnímu úřadu prokázat, že cena za tyto služby je na úrovni ceny, kterou by sjednaly nezávislé subjekty na trhu.

Nespravedlivý alokační klíč

Jak už je zřejmé z předchozího textu, nejčastěji budou pracovníci berního úřadu hledat tento deklarovaný »přínos« při kontrole manažerských či poradenských služeb, které vaší firmě poskytují zahraniční mateřské společnosti. Podle našich zkušeností se speciálně zaměřují na situace, kdy »matka« účtuje poplatky za služby, aniž by své dceřince nabídla ekvivalentní protihodnotu.

Klasickým příkladem je manažerské poradenství poskytované ve prospěch dceřiných společností. Náklady na tyto služby se rozdělují na základě předem daného mechanismu (alokačního klíče). Je evidentní, že takové poradenství má zpravidla těžko identifikovatelný přínos pro jednotlivé dceřiné společnosti. Navíc rozvržení nákladů pomocí klíčů se často velmi liší od skutečného čerpání služeb.

Firma v jednom státě pak může nést náklady na službu, kterou neobdržela nebo ji obdržela její sesterská společnost v zahraničí.

Náklady na valnou hromadu

Brzy se možná objeví nový pokyn Generálního finančního ředitelství, který na popud Rady EU usměrní další »problémovou« oblast vztahů v rámci nadnárodních firem, zvanou akcionářské náklady.

Jde o náklady mateřské společnosti související s držbou podílů v dceřiných společnostech. Evergreenem jsou náklady na valnou hromadu mateřské společnosti včetně její propagace, náklady na emitování akcií či náklady na přípravu konsolidovaných výsledků hospodaření.

Dceřinky by je nést neměly, a pokud je nesou, měly by být daňově neuznatelné. Nezapomeňte, že česká legislativa tento druh nákladů již zná a považuje je za daňově neuznatelné.

Co to znamená prakticky? Musí-li česká dceřinka krom finančního účetnictví dle našich standardů vést ještě účetnictví dle pravidel IFRS či jiných předpisů pro potřeby mateřské společnosti, měla by s tím související náklady vyloučit z daňových nákladů.

Manažerské služby

Rozpis akcionářských aktivit připravený na popud Rady EU bohužel obsahuje také některé sporné body.

Za akcionářské náklady mají být považovány také »náklady na manažerské a kontrolní aktivity vztahující se ke správě a ochraně investic do obchodních podílů«.

Těmito aktivitami přitom mohou být i služby, které jsou běžně poskytovány mateřskými společnostmi jejich dcerkám.

Převážná část zahraničních matek fakturuje svým dcerkám náklady na své zaměstnance a manažery, kteří řídí obchodní aktivity skupiny jako celku.

Jelikož tyto činnosti vykonávané zaměstnanci mateřské společnosti mají přínos také pro dceřiné společnosti, je dle našeho názoru oprávněné, aby tyto náklady byly fakturovány na vrub české dceřinky.

Obvykle jsou fakturovány jako poradenské či manažerské služby. Obloukem se tedy vracíme k brněnskému judikátu Nejvyššího správního soudu a případu společnosti BCS Business Center Šumava.

Stejně jako ona se mohou do sporů s finančními úřady dostat i jiné firmy kvůli fakturaci platů manažerů z mateřských společností. I zde hrozí riziko, že je někteří správci daně budou považovat za daňově neuznatelné.

Opět lze jen doporučit, abyste si v případě, kdy platíte svým mateřským či jinak nadřízeným společnostem za manažerské, podpůrné či jiné obdobné služby, vytvářeli dokumentaci prokazující ekonomickou podstatu těchto služeb. Prostudujte si doporučení zakotvená ve zmíněném dokumentě zvaném Usměrnění EU.

Michal Jelínek
daňový manažer, poradenská společnost BDO Tax