Rozhovor týdne: Mí zaměstnanci musejí být chytřejší než já

Když chce někdo Vassiliho le Moigne představit, řekne jednoduše, že je to manžel šéfky českého Googlu Táni le Moigne. Jeho žena je samozřejmě mediálně viditelnější, ale Vassili rozhodně není jenom manžel známé osobnosti.

Původem Francouz pracoval pro Microsoft v USA, Německu nebo Velké Británii. Nakonec zakotvil v České republice. Před čtyřmi lety opustil dobře placené místo v Microsoftu a pustil se do vlastního podnikání.

Nejdříve rozjel projekt lokálního vyhledávání Lokola a poté nákupní klub BigBrands, který nabízí zboží luxusních značek s výraznou slevou. Na něm se během jednoho roku zaregistrovaly statisíce lidí a z malé firmy tří zakladatelů se stal podnik zaměstnávající desítky lidí.

Před pár lety jste opustil manažerskou pozici v Microsoftu a šel na volnou nohu. Co vás k tomu vlastně vedlo?

Byl jsem tam patnáct let a už jsem toho měl dost.

Když jsem v roce 1994 nastupoval, pracovalo v celém Microsoftu devět tisíc lidí. Tehdy jsem byl v Seattlu a oni potřebovali někoho, kdo by uměl francouzsky a vystudoval MBA. Já jsem byl jediný vhodný kandidát, tak jsem se tam dostal.

V té době bylo ve firmě znát nadšení a spousta energie, pracovat tam bylo opravdu skvělé. Postupem času se společnost změnila. Z devíti tisíc lidí bylo najednou devadesát tisíc. Byl to jiný způsob inovací, jiný kreativní proces. Firma najednou mnohem více připomínala velký stroj. Přitom to stále byla dobrá společnost, ale práce najednou nebyla tak vzrušující. Už jsem se nic nového neučil.

Dnes už mi vzpomínky na Microsoft přijdou hodně vzdálené.

Jak s odstupem času Microsoft vnímáte? Máte ho stále rád?

Já jsem za zkušenost v Microsoftu vděčný, protože jsem se hodně naučil. Ale firma podle mě propásla možnosti na internetu i v mobilech, zaspala dobu. Já z toho nemám negativní, nebo pozitivní pocity, pouze frustraci, že firma propásla příležitost. Ale co dnes dělá Bill Gates, je skvělé.

Je úžasné, že dá 99 procent svých peněz na charitu. I když je to jen jeden člověk, hodně to znamená.

Setkával jste se s Billem?

Ano. Potkali jsme se, protože on každý rok dělal návštěvu všech poboček. Je to velmi chytrý člověk, zná podrobně všechna čísla, vy se mu musíte přizpůsobit. Ale takový je i současný šéf Steve Balmer, který byl v té době číslo dvě.

Ve Francii jsou lidé velmi negativní

Jak jste se vlastně dostal do Česka?

Cherchez la femme, za vším hledej ženu. Když jsem pracoval pro Microsoft v Mnichově, nastoupila tam také moje současná žena Táňa. Spolu jsme pak odjeli pracovat do Londýna, kde se nám narodil syn.

Jednoho dne Táňa řekla: »Jedeme do Prahy.« Tak jsem šel za svým šéfem a zařídil to. Nechtěli jsme, aby náš syn vyrůstal ve třetí kultuře. Já se sice do Francie rád vracím, ale bydlet tam nechci.

Co se vám na Francii nelíbí? Pro spoustu Čechů je to ideální země...

Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal ve Versailles, což je krásné město, ale prostředí tam bylo velmi konzervativní. Okolí na vás vyvíjí sociální tlaky, co máte dělat, a co naopak dělat nemáte.

Se svým jménem jsme nebyli dostatečně vysoko na společenském žebříčku. Ve Francii jsou stále některá příjmení noblesnější než jiná. Ta s »de« mají skvělý zvuk, což já s »le« prostě nemám. V moderním světě je to směšné, ale v jejich světě je to důležité.

Taky je třeba normální vykat rodičům. Ostatně dodnes jim vykám, beru to jako výraz respektu. Není totiž možné rodičům nadávat a zároveň vykat. Můj syn mi sice tyká, ale dodnes dávám pozor, aby také přemýšlel nad silou slov.

A co Češi a Česko? Jací jsme očima Francouze my?

Tady se říká, že Češi nejsou spokojeni s tím, co mají, a neustále si stěžují. Ale když člověk cestuje, tak vidí, že lidé tu mají opravdu štěstí. Je tu krásná krajina, ekonomika na tom není úplně špatně, jsou tu historické památky i inovativní prostředí.

Ve Francii se mi žít nechce, je to jiná mentalita. Všechno tam trvá a když je nějaký problém, všichni se obracejí na stát.

Vy si myslíte, že jsou Češi jiní?

Samozřejmě si dost stěžují, ale ve Francii je to doslova součást kultury. Nemám práci, dejte mi peníze - proč bych pracoval, když mi všechno dají. Podporují tam lidi bez práce, místo aby je motivovali, aby něco dělali. Podle mě tam jsou lidé velmi negativní. Tady lidi nevědí, že se mají skvěle. Samozřejmě jsou tady problémy, ale je to tady fajn.

Jsme exkluzivní a nechceme to měnit

Nyní máte vlastní byznys. Ve vašem e-shopu BigBrands prodáváte módní zboží známých firem za dostupné ceny. Jaké značky máte rád vy sám?

Je to trochu paradoxní, ale já nejsem člověk zaměřený na značky. Vlastně mám rád pouze dvě. Z historických důvodů kvůli mému dědečkovi jsou to hodinky Patek Philippe a potom boty Bally. Ani jedna značka však není v Česku známá, proto je sem nebudeme vozit.

Když jsme se loni potkali pár týdnů po spuštění, měli jste stovku uživatelů. Kolik jich máte dnes?

Velmi rychle rosteme, momentálně máme 450 tisíc členů, kteří dostávají nabídky e-mailem nebo přes Facebook.

Loni touto dobou jsme byli tři zakladatelé, kteří uvažovali o najmutí prvních zaměstnanců a také, jak přežít další den.

Nyní máme desítky zaměstnanců a plány na prodej značek na měsíc a půl dopředu, denně nabízíme zboží dvou až tří značek. Soustavně máme v nabídce asi padesát výrobků. Jsme teď firma střední velikosti.

Kolik z tohoto množství uživatelů jsou pravidelní nakupující?

To nesdělujeme, ale odpovím vám jinak.

Jsme už dokonce tak velcí, že si můžeme dovolit dělat propagaci talentovaným českým designérům. Nedávno jsme pořádali Týden českých designérů. Vybrali jsme práce lidí, které se nám zamlouvají, a rozhodli jsme se je propagovat. Po týdnu jsme vyhlásili nejúspěšnější tvůrce. Tuto akci chceme časem opakovat.

Překvapil vás úspěch BigBrands v Česku, nebo vám to přišlo přirozené?

Samozřejmě jsme věděli, že koncept chytrých cen je správný, ale i tak nás to překvapilo. A překvapuje nás to neustále.

Ale je na tom stále dost práce, protože pořád děláme chyby. Například nedokážeme zákazníkům dostatečně rychle odpovídat na e-maily. Tomu se teď snažíme více věnovat, je to pro nás priorita.

Váš nákupní portál je pouze pro registrované uživatele. Neotevřete ho časem pro všechny?

My nejsme elektronický obchod, proto nebudeme nikdy otevřeni pro všechny. Někdo vás musí pozvat, abyste viděli celou nabídku. Naše prodeje trvají vždy pouze pár dní a nabídka je omezená. U některého zboží platí, že když nejste na stránkách brzo ráno, může být vyprodáno. Jsme exkluzivní a nechceme to měnit.

Na začátku jste sám jezdil do světa a nakupoval zboží. Děláte to ještě?

Ne, už na to máme nákupní tým, protože nyní hledáme výhodné nabídky a nakupujeme po celém světě. Sám jsem to dělal dost dlouho, dál už nechci.

Důležité je zachovat si ducha a vydělávat

Chystáte nějaký nový projekt, nebo vás plně vytíží BigBrands?

Většinu času trávím na BigBrands, protože je to skutečně inspirativní a hodně se na tom učím. Líbí se mi, že je každý den něco nového. Kdybych se nemohl stále učit, nedělal bych to.

Není to jako otevřít další slevomat. Těch jsou v Česku dvě stovky, ale všechno jsou kopie. BigBrands jsou jedinečné.

Když už jste na to narazil, jak se vám daří v konkurenci slevomatů? Ty taky mimo jiné nabízejí slevy na módní zboží.

Na to se mě pořád někdo ptá, jak můžeme konkurovat, když slevomaty obsáhnou mnohem větší trh. Pro mě je to zcela jiný druh podnikání. My máme zákazníky i z malých vesnic, pracujeme s fyzickým zbožím, které lidem posíláme. Je to složitější, protože je k tomu třeba infrastruktura.

Když dnes chcete jít večer do restaurace, vůbec nepřemýšlíte o restauraci, ale o slevě, kterou můžete získat. To není dlouhodobě udržitelné.

Líbí se mi koncept slevomatů, protože je to také finanční arbitráž, tedy podobný typ podnikání, jako děláme my. Ale slevové servery momentálně hodně ždímají své partnery, a to není dobré pro byznys. Na trhu slevových serverů musí nastat konsolidace.

Vedle Česka máte pobočku také na Slovensku. Je těžké u sousedů podnikat?

Ano. Například na Slovensko je drahá doprava, což je pro mě překvapivé, protože leží za rohem. Podobných drobností je více, ale je to zajímavá práce. Hodně se na tom učíme.

Jak těžké je pro vás najít vhodné zaměstnance?

Vybrat si dobré zaměstnance je to nejdůležitější, protože musíte vybírat lidi, kteří jsou chytřejší než vy. To je těžké zvláště, když nejste Microsoft a nemůžete nabídnout známou značku a balík benefitů.

Takže musíte hledat lidi, kteří touží dostat příležitost a chtějí se učit. Typově jsou to naši zákazníci, kteří znají značku a vědí, co mohou od nás čekat.

Nebojíte se, že BigBrands budou jednoho dne tak velké jako Microsoft?

Na jednu stranu bych rád měl tyto problémy, protože by to bylo velmi dobré znamení. Na druhou stranu zůstávám realista.

V Microsoftu jsem se naučil, jak zvládnout růst a jak pracovat s 25 tisíci zaměstnanci. Tak daleko nejsme. U nás je důležité zachovat si ducha a vydělávat.

Firma nemusí být velká, musí být chytrá

Váš druhý projekt Lokola pracuje s lokálním vyhledáváním na internetu. Když jste s Lokolou začínal, podobné služby ještě neexistovaly. Teprve časem přišel Foursquare a další. Jak vás to napadlo?

Všechny mé projekty začínají v Café Savoy.

Každé pondělí tam hrajeme karty, ale v Savoyi začalo být moc lidí, tak jsme zkusili hledat jiné místo. Ale na internetu se nám nedařilo nic zajímavého najít. Tak nás napadla Lokola, tedy vyhledávání praktických míst v okolí.

Podobných společností dnes existuje spousta, čím se Lokola odlišuje?

U hyperlokálních dat je nejdůležitější databáze. Samozřejmě dnes můžete koupit databázi libovolného typu firem, ale to je prakticky bezcenné. Koho zajímá sídlo společnosti nebo její majitelé?

Pro všechny jsou důležité telefon a otevírací doba. Uživatele zajímají restaurace a prodejny na daném místě a my zajišťujeme aktualizaci údajů. Tím trávíme hodně času.

Jak se na tom dají vydělat peníze, když je služba zdarma?

Reklamou. Nejsou to samozřejmě velké peníze, ale dá se na tom vydělávat.

Není třeba, aby firma byla velká, ale je třeba, aby to dělala chytře. BigBrands jsou dnes samozřejmě mnohem větší než Lokola.

Sto procent výherců v loterii riskuje

Lokola i BigBrands byly krokem do neznáma. Jak ten riskantní krok nesla vaše žena?

Podporovala mě. Nechala mi čas, abych se rozhodl, co budu dělat.

Jedna z nejlepších reklam, jaké jsem v životě viděl, byla na francouzskou loterii, která říkala, že »100 procent našich výherců riskuje«.

Oba projekty samozřejmě byly riskantní, ale o to více je to důvod dělat věci poctivě. Když projekt budujete poctivě po kouscích, tak i když budete riskovat, nic vážného se nestane, protože máte dobré základy. A to je důležité. Ale samozřejmě je to cesta, a já nevím, jestli jdeme správně.

Vaše žena šéfuje českému Googlu, vy jste pracoval v Microsoftu. Mluvíte spolu o práci?

Na to nikdy nebyl čas, a upřímně, koho to zajímá (smích). Oba hodně pracujeme, tak se doma o práci nebavíme. Snažíme se to oddělovat.

Teď třeba hodně diskutujeme, jak při výchově syna vybalancovat poměr mezi francouzskou a českou kulturou. Nyní je na francouzském lyceu, ale chceme ho dát do české školy, a o tom se hodně bavíme.

Nemáte někdy problémy s tím, že vaše žena je mocná? Někdy to muž špatně snáší.

Nemyslím si, že je Táňa mocná, protože ona nejde po moci, ale dělá dobře svou práci. Možná, že je známá, ale to mi nevadí. Jsem na ni naopak hrdý!

Zuzana Panczaková
Pavel Kočička

»Když mě máma čekala, byli rodiče na dovolené v Řecku. Sestře se tam zalíbilo jméno Vassili, proto mám řecké jméno,« říká le Moigne. Foto: Jan Rasch