Je tomu přesně rok, kdy dva nejbohatší lidé světa Bill Gates a Warren Buffett zahájili kampaň s názvem The Giving Pledge. Vyzvali americké multimilionáře, aby se vzdali alespoň poloviny svého majetku a věnovali jej charitě.

Jejich krok našel reálnou odezvu i v Česku - generální ředitel ČEZ Martin Roman na stránkách týdeníku Ekonom oznámil, že část svého majetku hodlá ještě za svého života rozdat.

Jeho rozhodnutí však vzbudilo spíš zášť než následování. Týdeník Ekonom proto oslovil tři experty s žádostí, aby popsali svůj pohled na novodobé mecenášství.

Dobročinnost jako forma PR

Od určité velikosti majetku se již peníze nevydělávají proto, aby měl člověk rezervu na stará kolena, nýbrž proto, že činnost s tím spojená je uspokojující. Pak se staví otázka, co s rostoucím majetkem?

Vzhledem k tomu, že se v západních společnostech v rukou malé skupiny koncentruje rostoucí podíl bohatství společnosti, tak se tato otázka týká i sociálního míru a stability.

Jisté je, že dobročinnost není nezištná; může sloužit jako forma PR, snaha postavit si pomník a podobně. Rozhodující je ale vždy výsledek a nikoli motiv chování.

Z celé palety možností superbohatých, jak s majetkem naložit, je dobročinnost ta nejlepší. Je to projev ochoty lidí, kteří byli v životě úspěšní, udělat něco pro svoji zemi.

Před dvěma lety vyzvalo 44 německých milionářů vládu, aby více zdanila velké majetky. Chtěli tak přispět k ekonomickému rozvoji země. Tato iniciativa je cennější než to, co dělají Buffett a Gates. Zdanění milionáři by totiž posloužili celku a zůstali bezejmenní.

Petr Robejšek, nezávislý poradce pro strategické otázky

 

O melounech a kapřících

Skutečně úspěšní lidé pracují ne proto, aby uživili rodinu a zaplatili účty, ale proto, že mají v sobě kompas a motivaci vytvářet hodnoty, řešit problémy a překonávat překážky. Jejich obrovské majetky jsou vedlejšími produkty jejich činnosti, ne cílem životního snažení.

Warren Buffett a Bill Gates jsou známi na celém světě stejně jako jejich proslulá dobročinnost. Ale přesně tak se chovají tisíce dalších úspěšných Američanů.

John D. Rockefeller, J. P. Morgan, Andrew W. Mellon a mnoho dalších v téže kategorii bylo pohádkově bohatých. Ale svůj majetek získali proto, že vytvářeli hodnoty pro ostatní občany: železnice, školy, banky, univerzity, nemocnice a veřejné knihovny. Jejich nadace dál používají dobře investované peníze k dobročinnosti.

Oligarchové v Rusku svůj majetek získali krádeží. Z taxikářů a komsomolců se během dvou tří let stali superboháči, kteří ale nic nevytvořili. Jelcin nechal nelegálně přepsat majetek Sovětského svazu na nějakých patnáct »přicmrdávačů«, a hle, oligarchové byli na světě! (Putin mimochodem začínal jako psíček těch přicmrdávačů.) Přesto ale ruští Oligarchové jedno dokázali: v roce 1996 zabránili návratu komunistů k moci.

V Česku bezpochyby existují velmi bohatí lidé, o kterých je málo slyšet a kteří snad zbohatli vytvářením hodnot pro ostatní.

Bohužel ti, kteří si staví zoufale nevkusné »zámečky« okolo Prahy, jsou většinou napojeni na navrtaný státní penězovod, z něhož kradou »melouny« a »české kapříky«, které pak převážejí v papírových pytlích v autě (třeba Karel Srba). Nezůstanou po nich silnice, školy nebo nemocnice, nic pozitivního po nich ale nezůstane ani v politice.

Charitativním plánům pana Martina Romana uvěřím, až je uvidím, nebo uvidím-li je uvedené v život.

Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University

 

Mecenášství? Náhradní kanály přerozdělování

Miliardáři Warren Buffett a Bill Gates začínají rozdávat většinu svého majetku na dobročinné účely a vyzývají k tomu i ostatní bohatce. Kdybych měl hodnotit jejich iniciativu, zdůrazním, že přinejmenším u zmíněných dvou pánů jsem si jist, že jejich motivy jsou hlubší.

Vyplývají podle mne z jejich vnitřního nesouhlasu s tím, co zažívají na vlastní kůži: jak nespravedlivý může být trh tam, kde někomu poskytne příležitost k rychlému, až zázračnému zbohatnutí, zatímco jiného na místě ožebračí.

Tuto vlastnost regulace zprostředkované trhem znají všichni, kdo někdy hráli hru byznys: jakmile se hromádka peněz a majetku začne hromadit u jednoho z hráčů, tak nepřestane růst, dokud nejsou všichni ostatní na mizině.

V teorii se tomu říká centrifugální a centripetální efekt tržní regulace - zatímco bohaté táhne ještě více ke středu, chudší nezadržitelně odstřeďuje na samotný okraj.

Civilizované země dokázaly v historii tento efekt tržní regulace relativně účinně omezovat prostřednictvím daní a veřejných rozpočtů - státním přerozdělováním.

Rovnovážného stavu mezi regulační silou trhu a národního státu dosáhly například západoevropské země ve »zlatých« 60. a 70. letech minulého století. Pak ale nastoupila globalizace a s ní svázaná neoliberální doktrína.

Důsledky zažíváme v národním i globálním kontextu: nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají, hospodářská nejistota širokých vrstev vede k politickým turbulencím a nejistotám.

Buffett a Gates si uvědomili, že tato vývojová trajektorie není udržitelná. Globální vládnutí neexistuje, národní státy jsou v době ekonomické globalizace stále bezmocnější a jejich svědomí jim nedalo, rozhodli se alespoň za sebe samotné vytvořit náhradní kanály přerozdělování. Budiž jim za to vzdán hold.

Nicméně problém tím jen zadržují, ale neodstraní. Jak napsal již před deseti lety ve své knize, jedné z posledních zpráv Římského klubu »Kapacity vládnutí«, izraelský profesor veřejné politiky Yehezkel Dror: Buď se lidstvo naučí ovládnout trh a vládnout si globálně, nebo utone v sérii krizí, proti nimž byly ty, které jsme zažívali v minulém století, spíše nedělní promenádou.

Bohužel, Drorův odhad kapacit lidstva svědčí více ve prospěch té druhé - »krizové« alternativy...

Martin Potůček, profesor veřejné a sociální politiky na ISS a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK

Související
Zobrazit