Na papíře i na počítačových simulacích ten projekt vypadá slibně: úzký letoun, o něco delší než současné raketoplány, se vznese z ranveje a stoupá vzhůru. Pohání ho hybridní motor, který využívá kapalný vodík uložený v nádržích v trupu a atmosférický kyslík.

Když se dostane tak vysoko, že je atmosféra příliš řídká a kyslíku nedostatek, přepnou se motory do raketového módu a místo kyslíku ze vzduchu do něj začne proudit kapalný kyslík jako do klasických raket.

Tímto rafinovaným způsobem by se podle inženýrů z britské společnosti Reaction Engines Limited, která kosmoplán vyvíjí, mělo ušetřit až 80 procent paliva ve srovnání s běžnými raketami, a vynášení nákladů i astronautů na oběžnou dráhu by se tak mohlo výrazně zlevnit.

Náklaďák i autobus

Kosmoplán bude měřit 82 metrů, rozpětí křídel bude mít 25 metrů a unese 12 tun užitečného nákladu. V atmosféře dokáže pětapůlkrát překročit rychlost zvuku, na oběžné dráze pak dosáhne až 25 machů. Maximální výška, do které se dostane, je 460 kilometrů.

Mohl by vozit náklad i astronauty na oběžnou dráhu, v turistickém módu pojme až čtyřicet pasažérů. Samotný letoun přitom bude bezpilotní, start i přistání budou řídit počítače. Oproti raketoplánům i ruským Sojuzům se tak ušetří místo profesionálního pilota.

Jednou z hlavních výhod kosmoplánu má být to, že nepotřebuje žádné externí nádrže. Veškeré palivo si totiž poveze ve svých útrobách - nebo si ho vypůjčí ze vzduchu. Díky tomu by měly odpadnout problémy, se kterými se neustále potýkaly americké raketoplány.

Ty startují ze Země jako rakety kolmo vzhůru, přilepené břichem k externí nádrži s kapalným palivem, po stranách jim pomáhají ještě dva úzké vzletové raketové stupně na tuhé palivo.

Především nádrž s kapalným palivem nadělala v minulosti při předstartovních přípravách technikům hodně vrásek, protože se na ní tvořila námraza, která mohla při startu opadávat, a ohrozit keramické izolační desky samotného raketoplánu. Kus izolační hmoty uvolněné z nádrže podle vyšetřování způsobil havárii Columbie v roce 2003 právě tím, že poškodil izolaci letounu. Po vstupu do atmosféry pak raketoplán začal hořet.

Původní myšlenkou, která stála za vznikem raketoplánů, byla přitom lákavá vize strojů na více použití, které měly snížit cenu jednotlivých startů.

Kvůli bezpečnostním opatřením a nutnosti pečlivé revize a údržby tepelného štítu po každém startu byla přitom cena nakonec srovnatelná s klasickými raketami.

»Flotila Skylonů by mohla čítat až sedmdesát kusů, každý z nich by mohl absolvovat až dvě stě startů,« slibuje ředitel společnosti Reaction Engines Alan Bond.

Rekordman mezi raketoplány - Discovery se přitom do kosmu podíval jen devětatřicetkrát.

Kosmoplány mají startovat z pět a půl kilometrů dlouhé ranveje, která se nebude příliš lišit od drah pro letadla, jenom musí být lépe vyztužena.

Během návratu do atmosféry by se díky svému tvaru rozžhavily méně než raketoplány, takže nároky na tepelný štít nebudou tak vysoké. A především nehrozí, že je při startu poškodí úlomky z externí nádrže.

Kdo to zaplatí

V čem je tedy problém? Na projektu se pracuje už poměrně dlouhou dobu a do dokončení má pořád daleko. Pohon je založen na principu takzvaného náporového motoru. S ním se experimentovalo i v Sovětském svazu a ve Spojených státech, zatím se ale v praxi neprosadil.

Ve Velké Británii ho vyvíjela společnost British Aerospace spolu s firmou Rolls Royce již od roku 1985 v rámci projektu HOTOL. Britská vláda do něj investovala zhruba dva miliony liber, ale o tři roky později další přísun peněz pozastavila. U vývoje stál od začátku Alan Bond, který spolu se dvěma inženýry z Rolls Royce založil dnešní společnost Reaction Engines.

Ta začala pracovat na motorech s názvem SABRE (Synergistic Air-Breathing Rocket Engine neboli Synergický vzduchový a raketový motor), které má kosmoplán využívat. Před dvěma lety firma získala grant v hodnotě milionu eur od Evropské kosmické agentury (ESA), jehož cílem bylo demonstrovat a v praxi ověřit klíčovou technologii motoru. Vyvrcholení této etapy má nastat právě v nejbližších dnech.

Nicméně i v případě, že se test povede, zůstává otázka, kdo zaplatí vývoj samotného letounu.

Podle odhadů potrvá ještě deset let a vyžádá si celkem 12 miliard dolarů. To je sice poměrně velká částka, na druhou stranu je ale srovnatelná například s vývojem Airbusu. Ovšem Evropská kosmická agentura, která test motorů iniciovala, evidentně s vlastní pilotovanou kosmickou lodí nepočítá.

»Pokud budou na nové pilotované lodi pracovat ve Spojených státech nebo v Rusku, není důvod, abychom se o totéž pokoušeli v Evropě,« uvedl loni v Praze ředitel ESA Jean-Jacques Dordain.

Rusové zatím mají své staré dobré Sojuzy a nedávno oznámili, že chtějí vyvinout supertěžkou raketu, která je donese ke vzdálenějším cílům, třeba i k Marsu. Američané oprášili již téměř odepsaný projekt Orion, v rámci něhož začali před několika lety vyvíjet novou kosmickou loď.

Vedle toho NASA vybídla soukromé firmy, aby začaly na nových dopravních prostředcích pro oběžnou dráhu pracovat také. Nejdále je zatím společnost SpaceX se svojí raketou Falcon a plánovanou pilotovanou kabinou Dragon.

Naděje vesmírné turistiky

Pokud se tedy v dohledné době něco zásadně nezmění, nebude se Evropa snažit oběma silnějším kosmickým velmocem v tomto směru konkurovat.

Kromě toho se v oficiálních tiskových materiálech sice mluví o zásobování Mezinárodní kosmické stanice, pokud ale vývoj letounu skutečně potrvá deset let (a když vezmeme v úvahu, jak to v kosmonautice obvykle chodí, bude to spíše ještě déle), bude v době jeho dokončení stanice na sklonku své životnosti, ne-li za ní.

Reálnější je využití Skylonu pro turisty. Start jednoho letounu vyjde zhruba na deset milionů dolarů. »Cena letenky by se mohla pohybovat kolem půl milionu dolarů,« slibuje Alan Bond.

Vzhledem k tomu, že dnes se cena letenky k Mezinárodní kosmické stanici v ruském Sojuzu pohybuje řádově v desítkách milionů dolarů, dá se předpokládat, že by o takovou cestu byl zájem.

Na rozdíl od projektu SpaceShipTwo, který je sice o několik kroků dál, už prodává letenky a komerční provozy chce zahájit v nejbližších letech, by Skylon turistům nabídl skutečný vesmír - oblety Země na její oběžné dráze, nikoli jen několikaminutové balistické »skoky« na hranici kosmického prostoru.

Motory SABRE by ale mohly najít využití nejen v kosmonautice. Před časem představila společnost Reaction Engines také návrh nového typu letadla pro tři stovky pasažérů, které její zástupci odvážně označili za nástupce Concordu. Údajně by se mohl zkrátit let z Evropy do Austrálie na čtyři a půl hodiny.

»Pokud by startoval dejme tomu z Bruselu, letěl by tiše podzvukovou rychlostí nad severní Atlantik. Tam by dosáhl rychlosti pěti machů, kterou by přeletěl přes severní pól a Pacifik do Austrálie,« tvrdí Alan Bond.

Opět stačí »jen« najít investora, který se rozhodne tento projekt dotáhnout do konce.

Eva Vlčková
redaktorka Lidových novin

Kosmoplán se blíží

460 km
Až takové výšky by měl dosáhnout bezpilotní kosmoplán.

Jednou z výhod kosmoplánů je, že nepotřebuje žádné externí nádrže. Palivo si poveze s sebou nebo si ho vypůjčí ze vzduchu.

Související
Zobrazit