V příštím čísle

Do příštího vydání týdeníku Ekonom připravujeme profil právníka a podnikatele Petra Sisáka

Bez fanfár, naopak v utajení před veřejností probíhá jedna z nejzajímavějších akvizic českého byznysu poslední doby: Na trh vstupuje největší světový obchodník s komoditami Glencore International. Kupuje několik firem bývalé společnosti Setuza, výrobce olejů a surovin pro bionaftu.

Pro Glencore, firmu s tržní hodnotou přes 60 miliard dolarů, je česká akvizice převyšující jednu miliardu korun jedním z kroků k průniku do střední Evropy.

Ještě zásadnější význam má však pro domácí politiku a byznys.

Firmy bývalé Setuzy zřejmě ovládá kontroverzní podnikatel Petr Sisák. Dostal se k nim přes společnost Via Chem Group. A právě kvůli investicím do už údajně bezcenných dluhopisů Via Chemu čelí tři pražské radnice i firma Sokolovská uhelná hrozbě stamilionových ztrát.

Bondy Via Chemu jim přitom nabídla společnost Key Investments, v níž má Sisák údajně také vliv (více viz Ekonom č. 22/2011).

Je možné, že by nyní část peněz od Glencore mohla natéci do Via Chemu a snížit ztráty radnic - jisté ale není nic. Sisák s médii nemluví. A Glencore jeho taktiku přebral.

»Po dohodě s Glencore nic nekomentujeme a nemyslím, že by to dělal i náš partner. Žádnou tiskovku nečekejte,« řekl týdeníku Ekonom Martin Procházka, jenž měl podle důvěryhodných zdrojů v Setuze podíl spolu se Sisákem.

Mrázek versus Pitr

Prodej bývalé Setuzy Glencore, na nějž jako první upozornila MF Dnes, již posuzuje antimonopolní úřad. Prodej potvrzují také »off record« vyjádření některých jeho účastníků. »Je to již jistý obchod. Setuza se tím dostává do nejlepších rukou,« uvedl pro týdeník Ekonom jeden z lidí, který je s transakcí zevrubně obeznámen.

Faktem přitom je, že ruce, jež Setuzu v posledních dvaceti letech ovládaly, nebyly vždy bez poskvrnky.

V 90. letech podnik s více než stopadesátiletou tradicí skrytě ovládla IPB, a to přes firmu Českomoravská finanční a leasingová. Za ní stál fotbalový boss Jan Gottwald, vyšetřovaný kvůli zpronevěře (případ se pak léta táhl a skončil v roce 2004 pouze pokutou).

Od Gottwalda kolem roku 2000 získali Setuzu - přes anonymní akcie - Tomáš Pitr a jeho kamarád, »kmotr podsvětí« František Mrázek.

Miliardář a majitel agrochemického gigantu Agrofert Andrej Babiš, jenž o Setuzu dlouho usiloval, před časem popsal své tehdejší vyjednávání následovně: »Mrázek byl ochoten Setuzu prodat, ale Pitr se postavil proti.«

Mimochodem, Babiš si později postavil vlastní podnik na výrobu surovin pro bionaftu, Preol. A v agrárních kuloárech se nyní stále silněji mluví o tom, že s nástupem Glencore přinejmenším přijde o dosavadní postavení lídra trhu.

»Nebojíme se,« tvrdí zatím Babiš.

Po Kellnerovi Sisák

Ale zpět k vlastnické historii těžce zkoušené Setuzy. Mrázek byl později zavražděn, Pitr odsouzen na šest let (i za podvod při ovládnutí Setuzy). Nyní ve Švýcarsku čeká, zda bude vydán do Prahy.

Mezitím, zhruba od roku 2005, procházela Setuza neskutečným martyriem. Tehdejší ministr zemědělství Jaroslav Palas například Pitrovi prodal více než třetinový balík akcií, které držel stát, aniž by to s chválila vláda.

Palas sice přišel o místo, ale Setuza se dostala v roce 2006 do exekuce. Zájem o ni přitom měla například J&T nebo firma Agropol.

Nakonec podnik vytáhla z bryndy (z exekuce) až PPF Petra Kellnera.

Kellner ovšem z podniku posléze zase vycouval. A někdy po roce 2007 Setuzu ovládl přes Via Chem (jenž vlastní také ústeckou chemičku Spolchemii) právník Petr Sisák.

Ani on se po vzoru řady svých předchůdců k vlastnictví oficiálně nehlásí. Přejmenoval podnik na STZ. A snažil se mu pomoci ze svízelné finanční situace. Podnik už tehdy dlužil dodavatelům hlavní suroviny - řepky - stamiliony korun.

V roce 2009 měla Setuzu spasit Sisákova dohoda s tehdejším ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem (ODS). Ten se již chystal posvětit plán, aby stát zaplatil za firmu jejím dodavatelům kolem tří set milionů korun. Když na záměr upozornily Hospodářské noviny, tehdejší ministr a současný velvyslanec ve Spojených státech si ho již netroufl uskutečnit.

Budoucí bezdomovci?

Bylo stále jasnější, že STZ může zachránit jen prodej firmě, která nemá problém s financováním jejího provozu. Ani majitelé STZ ovšem nechtěli přijít zkrátka. Sisákem ovládaná a těžce zadlužená STZ tedy nejprve zkrachovala. Vyčlenily se z ní ovšem například společnosti Lukana Oil (vlastní především ochranné známky olejů), Lisovna Ústí nad Labem (lisuje olej) nebo STZ Development (vlastní nemovitosti).

Právě tyto firmy nyní kupuje Glencore. Jména Sisák nebo Procházka v nich ovšem nefigurují. Například u Lisovny je jako jediný akcionář zapsán Ivo Hala, Sisákův »dvorní právník«.

I Hala přitom zachovává základní pravidlo omerty - mlčenlivost. Uvedl, že si k odpovědím pro týdeník Ekonom musí vyžádat svolení klientů - a už se neozval.

Transakce s Glencore by podle víry Sisáka a spol. měla být bez potíží, prodávané firmy jsou údajně bez starých dluhů. Samotní Sisák s Procházkou přitom před zákonem vypadají málem jako budoucí bezdomovci, například na jejich domy je vypsána exekuce. Jinak řečeno, věřitel si na nich nic nevezme.

Přece však prodej bývalé Setuzy nemusí proběhnout zcela hladce. Někteří dodavatelé řepky se nechtějí svých nároků u STZ vzdát bez boje.

»Zařekli jsme se, že na tuhle hru STZ - nadělat dluhy a pak se k nim nehlásit - už nepřistoupíme,« říká například Petr Brambora, manažer společnosti Zemka. Ta obchoduje se zemědělskými komoditami a STZ jí údajně dluží ještě přes dvacet milionů korun. Zemka se o peníze soudí.

Rich dal ruce pryč, ale...

Komplikací pro Glencore může být také spor jednoho z »otců zakladatelů« Via Chem Group, Miroslava Babeje-Kmece, s Procházkou a Sisákem.

Babej-Kmec se soudí se Sisákem o podíl ve Via Chem Group. Jeho dva kolegové mu totiž jeho původně čtvrtinové vlastnictví před několika lety »rozředili«. A Babej-Kmec nyní napadá například prodej firmy STZ Development, která byla dosud stoprocentně vlastněna samotnou Via Chem Group.

»Výtěžek obchodu s Glencore by mohl být vyveden mimo dosah věřitelů nebo akcionářů Via Chemu,« prohlásil Babej-Kmec v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Nicméně zatím se zdá, že bývalá Setuza nakonec u Glencore skončí. Zlí jazykové však přitom naznačují, že nikdo jiný než Glencore si vlastně českou firmu s takovou pověstí ani koupit nemůže.

Glencore totiž sice koncem května oslnil historicky největším úpisem primárních akcií na londýnské burze. Jenže svět byznysu také nezapomíná, že firmu založil v roce 1974 podnikatel Marc Rich.

Ten byl pak obviněn z vyděračství, daňových úniků a musel z Evropy prchnout do USA, kde mu udělil prezident Bill Clinton v roce 2001 milost. I když Rich už v roce 1993 Glencore prodal managementu, firma se jeho cejchu nezbavila.

Martin Mařík

Pro Glencore, firmu s tržní hodnotou 60 miliard dolarů, je akvizice Setuzy průnikem do střední Evropy.

1,1 miliardy korun
má Glencore zaplatit za bývalou Setuzu.

Dodavatelé řepky se svých nároků u STZ nechtějí vzdát bez boje - firma Zemka se už soudí.

SETUZA: historie a nástupci

.

Související