Zvuky bubnů dozněly, na louce se rozhostilo ticho. Tmu ruší jen rudě žhnoucí pás. Ze skupinky bosých lidí se oddělí první muž. Rozhodně vstoupí na uhlíky a pomalu přes ně přejde.

Tohle není scénka vytržená ze šamanského rituálu a po rozžhaveném uhlí si nevyšlapuje čaroděj. Je to top manažer na teambuildingové akci.

Pryč jsou časy motokár a paintballu, oblíbené to radovánky teambuildingů. Firmy hledají další netradiční možnosti rozptýlení. Do módy se dostává tisíce let starý rituál - chůze po rozžhavených uhlících (firewalking).

V rámci různých teambuildingů či motivačních seminářů procházejí ohněm jak řadoví zaměstnanci, tak top manažeři.

Nic není nemožné

K čemu je člověku dobré projít ohněm? »Je to velmi silný, euforický zážitek. Myslím, že to může pomoci překonat zažité stereotypy. Řekl bych, že mi to zvýšilo sebevědomí,« odpovídá ředitel úseku firemních center Slovenské spořitelny Miloš Toman.

»Někoho ta zkušenost nijak zvlášť nezasáhne, ale pro mnohé se stává velmi dobře zapamatovatelným symbolem toho, že mohou dokázat mnohem více, než si myslí,« konstatuje specialista na takzvaný firemní firewalking Jiří Vokáč Čmolík z firmy Inner Winner.

Na jeho akcích přešly přes žhavé uhlí již stovky lidí. Mezi nimi najdeme i šéfku českého Google Taťánu le Moigne, ředitelku Euro RSCG Prague Kateřinu Wheeler či početný tým zaměstnanců společnosti Telefónica O2.

Přechod přes uhlíky podle Vokáče funguje jako podobenství. Přejít přes několikametrový pás uhlíků rozžhavených na pět set stupňů celsia a nespálit se většině smrtelníků připadá nemožné.

»Člověku to do těla zapíše velmi užitečný vzorec: dosáhnout něčeho, co se zdá nedosažitelné, je možné,« shrnuje další zkušený »převaděč«, jednatel firmy Hampson CS Pavel Sudík, která se zabývá jazykovými kurzy.

K tomuto poznání se podle něho váže ještě užitečné vědomí, že klíč k úspěchu je v naší hlavě.

»Tato zkušenost rozvíjí schopnost překonávat zaběhlé stereotypy, což je pro život užitečné,« vysvětluje Sudík.

Jen se správně nažhavit

Mnohému přitom člověka naučí i samotný proces přípravy na přechod.

Co se vlastně na firewalkingových seminářích děje? Zpěv, bubnování, hudba, tanec, speciální cviky či meditace - to všechno jsou způsoby, kterými lektoři účastníky připravují na jejich cestu ohněm.

»Zlepší se schopnost koncentrovat se na konkrétní cíl, dát do něj skutečně všechnu energii. Lidé se učí oprostit se od vnitřního napětí,« doplňuje lektor »přechodových« kurzů společnosti A-Z Schola Jiří Dvořák.

K jeho stálým klientům patří třeba ostravská Flexi Reality, jejíž majitel Marek Macura přešel přes oheň poprvé před asi deseti lety.

»Naše firma přechází jednou do roka. A všichni se na to vždycky velmi těší,« pochvaluje si Macura. Za hlavní přínos »zkoušky ohněm« pro celofiremní tým považuje prohloubení vnitřní soudržnosti.

Kdo uvěří, neshoří

Princip, jak připravit člověka na přechod přes rozžhavené uhlíky, je jednoduchý. Jde o to, dostat ho do takového stavu vědomí, v němž jeho mozek zapomene, že uhlíky pálí.

»Lidská vůle je silnější než známé fyzikální zákony,« shrnuje firewalkingový lektor Ivo Janeček, který ohněm provedl třeba skupinu finančních poradců společnosti Partners.

Ne všichni s ním však souhlasí. Kupříkladu členové Českého klubu skeptiků Sisyfos vysvětlují fakt, že se člověk při přechodu přes uhlí nespálí, pomocí takzvaného Leidenforstova jevu.

Podle něho se na chodidlech při styku se žhavou hmotou utvoří tenká vrstva páry, která zabrání popálení.

»Moje osobní zkušenost to ale vyvrací. Čím vlhčí nohy máte, tím větší je riziko popálení,« odporuje Janeček.

Spálit se tedy lze. Nezáleží přitom jen na psychologické přípravě, ale i na technické. »Důležitý je i typ dřeva. Třeba jehličnany jsou nevhodné, protože jejich dřevo obsahuje mnoho pryskyřice. Na výrobu uhlíků je ideální březové a jilmové dřevo,« prozrazuje své know-how Čmolík.

Hodného nepálí?

Přechod přes žhavé uhlíky je podle lektorů z hlediska fyzikálních zákonů jaksi na hraně. Můžete se spálit, a nemusíte. Tím, co mezi těmito dvěma možnostmi rozhodne, je pravděpodobně stav vaší mysli.

»Po zhruba půldenní přípravě je většina lidí schopná přejít čtyřmetrový pás žhavých uhlíků. Po týdenním výcviku pak zvládnou i dvanáct metrů. Přes plát žhavého železa bych ale přejít nezkoušel ani já, protože je mi jasné, že bych se spálil,« popisuje své zkušenosti Čmolík.

Slova převaděčů přes oheň potvrzuje i psycholog Milan Kinkor.

»Pro úspěšný přechod přes žhavé uhlíky je podstatná nejen jejich teplota, ale i stav mysli. Lze říci, že člověk uhlí přechází ve změněném stavu vědomí,« konstatuje Kinkor.

Doma to nezkoušejte

Ne všem se však podaří dostat se do žádoucího stavu a uhlí přejít.

»V průměru se to ale povede tak devadesáti procentům účastníků seminářů,« počítá Janeček. Mezi těmito lidmi se přitom najde i několik jedinců, kteří sice přešli, ale spálili se.

»Na mých seminářích se většinou nespálí nikdo, zřídka jeden či dva lidé ze skupiny třiceti. Nikdy jsem se ale nesetkal s vážnějším zraněním. Chvíli to sice bolí, ale druhý den zůstane maximálně malý puchýřek,« popisuje Janeček.

Před amatérskými pokusy nicméně varuje. »Riziko spálenin, a to i mnohem vážnějších, je v těchto případech vysoké,« říká.

Na akci se tudíž vyplatí najmout profesionála. A kolik to stojí? Některé z přechodů, které pořádá společnost Inner Winner, jsou otevřené veřejnosti, trvají zhruba půl dne a účast na nich přijde na 2500 korun.

»U firemních teambuildingových akcí dohodujeme cenu individuálně. Obvykle se pohybuje okolo čtyřiceti až padesáti tisíc korun,« doplňuje Čmolík.

Podoby seminářů i jejich ceny jsou různé. »Účast na našem dvoudenním kurzu vyjde člena týmu zhruba na 3000 korun,« říká Jiří Dvořák.

Ani ten nejlepší odborník však účastníkům semináře nezajistí, že se nespálí. Odpovědnost zůstává na tom, kdo po uhlí jde.

Nejrizikovějším faktorem je strach. Ti, kteří se spálili, většinou potvrzují, že věděli, že k tomu dojde, už když vykročili.

Lidé, kteří přešli bez spálenin a dokonce i bez nepříjemných pocitů, uvádějí, že neměli strach. Jednoduše si byli jisti tím, že to jde.

K dalším rizikům pak patří nekoncentrovanost. »Spálí se i ovce, která jde za stádem - nerespektuje totiž vlastní niterní rozhodnutí. I na firemní akci musí jít člověk za sebe a ne za firmu,« uzavírá Dvořák.

Petra Sýkorová

Anketa
(Ne)zapálení manažeři

Jaká je vaše zkušenost s přechodem přes žhavé uhlíky?

Petr Janák
ředitel lidských zdrojů Home Credit

Cítil jsem teplo, ale bolest se neobjevila. To hlavní, co mě firewalking naučil, je, že pokud se člověk rozhodne, má se vydat na cestu, i když ta cesta vypadá neschůdně.

Martina Lovčíková
obchodní ředitelka CCS České společnosti pro platební karty

Věřila jsem, že přejít je možné, a tak jsem prostě přešla. Z té zkušenosti podle mě člověk čerpá, aniž by si to uvědomoval.

Marek Macura
majitel společnosti Flexi Reality

Přechod přes oheň je moje srdeční záležitost. To uhlí člověku názorně předvede, že ho omezuje jen jeho vlastní mysl.

Roman Stupka
CEO Eta

Chtělo se mi létat a svět mi ležel u nohou. Problémy od té doby chápu ještě více jako výzvy pro hledání řešení. Jsem mnohem otevřenější podnětům z okolí a optimističtější.

Miloš Toman
ředitel úseku firemních center Slovenské spořitelny

Věděl jsem, že když budu koncentrovaný, zvládnu to. Pak se dostavil vítězný pocit. A tak jsem si to ještě dvakrát zopakoval.

Kateřina Wheeler
ředitelka Euro RSCG Prague

V okamžiku, kdy jsem se rozhodovala, jestli půjdu, nebo ne, jsem našla hodně pokory. Pocit, který přišel s rozhodnutím vykročit, byl potom nádherný. Oheň mě vůbec nepálil, přestože jsem šla pomalu.

(pvs)

Když chcete přejít přes žhavé uhlí, musíte mít respekt, ale nesmíte mít strach. Foto: Profimedia.cz

Související