Oproti Asiatům jsme požitkáři

Asijské země poznala v diplomatických službách a nyní jako byznysmenka. Čtyři roky působila Monika White ve funkci konzulky ve Vietnamu, přes šest let vlastní společnost Le Patio Lifestyle obchodující s nábytkem, bytovými doplňky ale i textilem a šperky hlavně z Indie, ale také z Filipín, Itálie, Francie a Belgie.

Jejím podnikatelským »majstrštychem« byla akce pro National Geografic. Indickým nábytkem zařizovala první obchod tohoto magazínu v Londýně, později i v Singapuru.

Všeobecně o Asiatech doktorka práv White tvrdí, že jsou hrdí a velmi nesentimentální. »Na to by měl myslet každý, kdo tam chce něco prodat,« míní White.

Hlavně nikoho neurazit

Značným pragmatismem se určitě vyznačují Vietnamci. Právě z těchto důvodů vycházejí více s Američany bez ohledu na válečné zkušenosti. Naopak kontakty s Francií, jejíž bývali kolonií, vůbec neoživují.

»Nespoléhala bych ve Vietnamu na nostalgii vztahů s Československem, že jsme tam vyváželi autobusy, že u nás studovali či mají rádi naše pivo,« tvrdí White.

U Indů zase vyzdvihuje jako charakteristickou vlastnost hrdost. Vzpomíná na událost, kterou zažila ještě před krizí, když stouply ceny potravin. I v Česku se zvýšení cen mléčných výrobků vysvětlovalo tím, že Asiaté se naučili pít mléko. A prezident George Bush se dokonce nechal slyšet, že začali Indové a Číňané moc jíst.

»Velmi se jich to dotklo. Na přední straně jednoho z největších indických deníků byla fotka Bushe, jak se cpe někde na recepci, se statistickým srovnáním, kolik sní ročně v průměru Američan a kolik Ind,« vzpomíná White.

Českým podnikatelům radí, aby se ani vzdáleně nedotkli asijské hrdosti. Partner jim to s největší pravděpodobností hned nedá najevo, ale obchod tak mohou pohřbít.

Holub přednější byznysu

Stravovací návyky Asiatů jsou vůbec samostatnou kapitolou. Hlavně Indové, kteří dodržují kvůli náboženství striktní životosprávu, raději ani necestují, nebo jen na několik dnů, než jim dojde jídlo, které si vezou s sebou.

Vedle hlavního náboženství hinduismu existují v Indii i mnohem exotičtější. Například vyznavači džinismu jedí jenom zeleninu a ne všechnu. Rozlišují ji podle toho, zda roste pod, či nad zemí. Mnozí si zametají cestu smetáčkem, aby nezašlápli sebenepatrnějšího tvora, a nosí roušky, aby náhodou nevdechli mouchu.

Obecně platí, že Asiaté velice milují zvířata. Nemocnice určené právě jim jsou běžným jevem.

»Jednou při cestě taxíkem na letiště, najednou řidič zabrzdil uprostřed nejrušnější křižovatky. Řekl mi, madam pardon, já musím zastavit. Domnívala jsem se, že má poruchu vozu. Ale on vyndal pytel zrní a začal krmit holuby. V tu chvíli to bylo důležitější, než že mně letí letadlo,« vypráví White zážitek, který patří k asijské kultuře a náboženství.

Náboženství se prolíná kulturou Indie i Vietnamu a výrazně ovlivňuje národní identitu a samozřejmě i byznys.

Bohům plagiátorství nevadí

Například většina Vietnamců je pod vlivem čínského typu buddhismu, což s sebou přináší pracovitost spojenou s velkými ambicemi.

»Vietnamci neoddělují soukromý a pracovní život, mají to propojené. Babičky, dědové spí v byznysech a děti tam s nimi žijí. Moje kuchařka, když večer přišla z práce, ještě se učila anglicky. Když jsem tam přijela, úplně jsem se styděla, jak my Evropané přemýšlíme jen o požitcích, dovolené, jak si užít volno,« míní White.

Je zcela běžné, že Vietnamci mají dvě až tři zaměstnání. Jsou si vědomi důležitosti vzdělání, a jak se snaží dohnat svět, bez problémů kopírují výrobky. Plagiátorství nepovažuje za něco špatného celá Asie. Blížit se k dokonalosti je vlastně nabádá jejich náboženství.

Koncem 20. století se vyznačovali hlavně Vietnamci krátkodobým pohledem na byznys. Chtěli získat výhodné podmínky pro jeden jediný obchod, příslib následujících je nezajímal. »Snad pomalu začínají chápat, že tak se byznys nedělá,« dodává.

Česko? Země vedle Německa

Vietnamci i Indové se snaží především obchodovat s Amerikou. Angličtina je také v obou zemích jazykem byznysu, ale v Indii na mnohem vyšší úrovni. Zatímco Vietnamci mají určité povědomí o »Československu«, vědí, kde leží, a když ne osobně, tak z vyprávění znají Prahu, pro Indy jsme příliš malá země, aby ji nějak řešili.

»Říkám jim, že jsem z Evropy blízko Německa. Neměla bych jako Čech přehnané národní sebevědomí, běžný Ind Česko nezná,« doplňuje White. Na rozdíl od Vietnamu má Indie trochu složitější prostředí pro ženy. Zatímco vietnamské ženy jsou úžasné byznysmenky, v Indii je vše podřízeno mužům. I když nebrání dívkám studovat, automaticky se předpokládá, že se posléze vdají a zůstanou v domácnosti.

»V málokteré firmě se potkáte se ženou jako partnerem. V Indii je jednodušší dělat obchod jako muž, nebo být alespoň doprovázena mužem,« vypráví česká byznysmenka.

Asiatům roste sebevědomí

Srovná-li Monika White Asii před 20 lety a nyní, nabývají podle ní tamní lidé většího sebevědomí. Ekonomická krize se jich téměř nedotkla, protože nejsou závislí na exportu. Jak se rozrůstá střední vrstva, jsou asijské trhy téměř bezedné. Společnost bohatne a přibývá i super bohatá vrstva.

Kupují si nejnovější auta jako jaguary, telefony, prestižní západní symboly. Ale sympatické je, že neopouštějí své tradice, včetně třeba sárí, které doplní módní kabelkou či botami.

»Byla jsem svědkem pro nás úsměvných okamžiků, kdy si majitel indické firmy vybíral před zaměstnanci na internetu hodinky jen podle ceny. Hledal ty nejdražší,« vzpomíná White na to, jak na rozdíl od Česka jsou asijští pracovníci pyšní na to, že jejich zaměstnavatel může mít tak drahé hodinky. Přestože oni pracují za pár desítek dolarů.

»Přirovnala bych to k 19. století v Evropě. Vznikají tu zakladatelé nových průmyslových dynastií,« míní česká obchodnice.

Marcela Honsová

Monika White (43)
- Majitelka Le Patio Lifestyle.
- Dováží nábytek, bytové a textilní doplňky, šperky z Indie, Filipín, Itálie, Francie a Belgie.
- Spolupracuje i s českými firmami, které jsou schopné vyrobit originální věci.
- Exportuje českou keramiku, kov, sklo.
- Pro National Geografic zařizovala indickým nábytkem dva obchody.
- Roční obrat se pohybuje kolem dvaceti milionů korun, indický nábytek dělá zhruba třetinu, šperky asi deset procent.

Asiaté nepovažují plagiátorství za špatnost. Blížit se k dokonalosti je nabádá jejich náboženství.

Více než šest let obchoduje Monika White s Indy. Foto: Jan Rasch