Nezvyklé situace vyžadují nezvyklá řešení. Tímto mottem se očividně řídil maďarský parlament, když se minulý týden rozhodl drasticky seškrtat odstupné zaměstnancům firem vlastněných státem či samosprávou. A zdanění má v šuplíku i britská vláda.

Na druhou stranu vedoucím manažerům v soukromé sféře žádný daňový bič nehrozí.

V Německu tak například nyní Utz Claasen, bývalý manažer elektrárenské společnosti Solar Millennium, za 74 dní šéfování žádá vyplacení nástupního platu ve výši devíti milionů eur (asi 222 milionů korun)a odstupného ve výši 7,1 milionu eur.

Šetřit se musí kvůli krizi

Co se týče platů a takzvaných zlatých padáků u státních zaměstnanců, jsou pohnutky britské a maďarské vlády odlišné.

Britové argumentují především »ekonomickou situací«. Kvůli deficitu státního rozpočtu nejenže má během pěti let být propuštěno na 600 tisíc pracovníků státní správy, ale má se snížit i jejich odstupné.

Kdo odejde dobrovolně, má nárok maximálně na patnáct měsíčních mezd. Ten, kdo bude propuštěn, může nanejvýš dostat jeden roční plat.

Snížení odstupného je výrazné, původně měli propuštění dostávat až šest ročních platů. Nicméně vláda zákon ještě definitivně neschválila a odbory kvůli němu chtějí jít až k Evropskému soudu.

V Maďarsku naopak soud již příliš mnoho nezmůže. Parlament totiž minulý omezil pravomoci ústavního soudu, čímž zvrátil i jeho zamítnutí zákona o takzvaném trestném zdanění odstupného. To se bude danit ve výši 98 procent, a to i zpětně za období od 1. ledna 2005.

Daň se má týkat manažerů a vrcholných představitelů veřejné správy, kteří dostali odstupné vyšší než dva miliony forintů (asi 177 tisíc korun). Platit ji budou i obyčejní zaměstnanci, jejichž odstupné dosáhlo výše nejméně 3,5 milionu forintů (310 tisíc korun).

K tomuto opatření přivedl vládu i případ bývalé personální šéfky budapešťských dopravních podniků Eleonóry Szalai Szilágyiové. Ta vyinkasovala odstupné 100 milionů forintů, krátce nato ale opět byla zaměstnána.

Zlato padá z ČEZ i Lesů

V Česku se státní zaměstnanci ničeho podobného zatím bát nemusejí. Odstupné je, stejně jako mzda, zdaněno patnáctiprocentní sazbou. Neplatí se z něj ale sociální a zdravotní pojištění.

I zde lze dohledat příklady vysokého odstupného. Například Jaroslav Míl, bývalý generální ředitel polostátní společnosti ČEZ, při odchodu z vedení v roce 2003 dostal »zlatý padák« ve výši až 20 milionů korun. Jeho součástí bylo odstupné ve výši dvanácti platů, odměny za funkci člena představenstva a akcie koncernu nabyté v rámci manažerského motivačního programu.

Manažer František Koníček, který vedl Lesy ČR, při odchodu z funkce před třemi lety naopak vyinkasoval jedenapůlnásobek svého ročního platu, tedy zhruba 4,5 milionu korun. Ani manažer, ani státní firma výši částky, kterou zaručovala takzvaná konkurenční doložka v Koníčkově smlouvě, ovšem nepotvrdili.

O výši poslední výplaty se veřejně nehovořilo ani u Jana Kollerta, bývalého generálního ředitele tehdy ještě polostátní Komerční banky. Přestože na funkci rezignoval sám, měl po svém odchodu v roce 2000 nárok na odstupné, které média spočítala na patnáct až 39 milionů korun.

V soukromé sféře nešetří

Ve srovnání se »zlatými padáky« v soukromých firmách jiných evropských zemích či ve Spojených státech jsou však tyto sumy zanedbatelné.

Stačí se podívat do sousedního Německa. Zde se manažer Utz Claasen se svým posledním zaměstnavatelem, firmou Solar Millennium nyní soudí o více než šestnáct milionů eur. Společnosti, která se zabývá vývojem elektráren, přitom šéfoval jen 74 dní.

Z funkce odstoupil letos v březnu, protože se cítil být nesprávně informován o hospodářské situaci firmy a od té doby se soudí, zda si může ponechat nástupní plat ve výši devíti milionů eur.

Nedávno navíc oznámil, že chce odstupné ve výši 7,1 milionu eur. Zároveň sice dodal, že by prostředky investoval do nadace na výzkum obnovitelných energií, image chamtivce mu ale zřejmě přesto zůstane.

Již u svého předchozího zaměstnavatele, velkého energetického koncernu EnbW, totiž z představenstva odešel ještě před vypršením smlouvy a vyjednal si odstupné ve výši 2,5 milionu eur. Kromě toho ročně pobírá de facto »důchod« ve výši 400 tisíc eur.

Štědrá finanční krize

Jedním z nejpozoruhodnějších případů odstupného v Německu byl ale bývalý šéf automobilky Porsche, Wendelin Wiedeking.

Manažer, který po celkem sedmnácti letech kariéry z koncernu odešel v roce 2009, dostal rekordních 50 milionů eur. Přestože jeho odchod byl ve znamení neúspěšného pokusu o převzetí většího konkurenta Volkswagen, je třeba připomenout, že za dobu svého šéfování z Porsche udělal jednu z nejlukrativnějších firem v branži. Polovinu svého odstupného navíc Wiedeking přislíbil věnovat na dobročinné účely.

Ostatně, v roce 2009 se to v Německu vysoce dotovanými odchody jen hemžilo.

Dalším Němcem, který vyvolal rozporuplné emoce, je Karl-Gerhard Eick, někdejší finanční ředitel Deutsche Telekom, který své štěstí zkusil jako šéf maloobchodního koncernu Arcandor. Firmu vedl pouhých šest měsíců, když musela vyhlásit platební neschopnost. Přesto dostal odstupné ve výši patnácti milionů eur.

Na jeho případ reagovala dokonce i německá kancléřka Angela Merkelová. Prohlásila, že pro lidi, kteří »vedou nesolventní firmu a za šest měsíců práce dostanou stejnou mzdu jako za pět let«, nemá pochopení.

Eick svůj zlatý padák ale hájil, prý to koneckonců byla kompenzace za to, že se pro toto riskantní zaměstnání vzdal své jisté práce u Telekomu. »Nejsem chamtivý, ale také nejsem blbý,« bránil se.

Miliony za rekordní zisk

Eldorádem vysokých zlatých padáků jednoznačně zůstávají Spojené státy. Ty také dosud drží rekord.

V roce 2006 někdejší šéf ropné společnosti Exxon Lee Raymond inkasoval 400 milionů dolarů (7,2 miliardy korun).

Součástí této sumy byly akciové opce, důchod a další vymoženosti jako třeba dva roky domácí ochranky, auto s osobním řidičem nebo možnost využívat firemního letadla.

Na druhém místě se nachází bývalý šéf farmaceutického koncernu Pfizer, který v roce 2006 dostal odstupné ve výši 213 milionů dolarů. Za doby jeho šestiletého šéfování přitom hodnota akcie klesla o téměř 40 procent.

Bankéři nezůstávají pozadu

Podobně horentní sumy manažeři ve Spojených státech inkasovali i na počátku finanční krize. Nejvíce měl na kontu šéf Merrill Lynch, Stanley O'Neal. Jeho investiční banky sice vykazovala ztrátu, ale on dostal 160 milionů dolarů.

Také legendární šéf Citigroup, Charles Prince, neodešel s prázdnou. Manažer z funkce odstoupil v roce 2007 s celkem 40 miliony dolarů v kapse.

Jen v roce 2008, kdy už se svět propadl do recese, bylo na odstupném ve Spojených státech vyplaceno osmnáct miliard dolarů. Nejen na veřejnosti, ale také mezi politiky to vzbudilo velkou vlnu nevole.

Americký prezident Barack Obama se proto rozhodl »padákům sebrat vítr z plachet« a omezit odstupné na maximu 500 tisíc dolarů. Toto opatření se týká všech bank, které v krizi dostaly státní pomoc.

Také v Evropě se poslední tři roky stále silněji ozývají hlasy volající po regulaci odstupného manažerů.

Evropská komise již delší dobu rovněž zvažuje zavést jistá pravidla pro manažerské odstupné, za přijatelný limit považuje dva roční platy. Kromě toho by firmy měly mít možnost za jistých podmínek vyžádat zpět již vyplacené bonusy.

Závazná pravidla ovšem ještě neexistují. Podobným doporučením komise z roku 2004 se řídí pouze Nizozemsko.

Barbara Bublíková
spolupracovnice redakce v Německu

V roce 2008, kdy už se svět propadl do recese, bylo na odstupném v USA vyplaceno osmnáct miliard dolarů.

400 milionů dolarů
To je dosud rekordní výše odstupného, jaká kdy byla ve světě vyplacena.

Evropská komise zvažuje zavést jistá pravidla, za přijatelný limit považuje dva roční platy.

Související