Když si ostravská zubařka Naďa Skibová otevírala novou ordinaci, požádala svého známého Jana Kozinu, shodou okolností ředitele jedné z největších personálních agentur Trenkwalder, zda by jí nepomohl do zaměstnaneckého poměru sehnat dobrou sestru a dentální hygienistku.

Ve chvíli, kdy jí vysvětlil, jaké stohy povinností jí jako zaměstnavatelce vzniknou, rychle vzala zavděk zcela jinou nabídkou, kterou jí personální agentura udělala. Trenkwalder obě pracovnice zaměstnal u sebe a do ordinace k zubařce sestru i hygienistku přidělil.

Ani jedna z nich o nic nepřichází - mají normální pracovní poměr na dobu neurčitou s mzdou běžnou na podobných pozicích, s nárokem na dovolenou a všemi dalšími náležitostmi. Jen zaměstnavatelem není přímo paní doktorka, ale firma Trenkwalder.

Zubařka sice zaplatí za obě zaměstnankyně o něco více ve formě provize pro agenturu, ale odpadne jí únavné papírování, povinnost skladovat řadu let dokumenty či jednání se státními institucemi.

I takovou podobu totiž může mít agenturní zaměstnávání, tedy takové, kdy je zaměstnavatelem personální agentura a své zaměstnance do firem pouze přiděluje. Nemusí to tak být jen v Česku tolik rozšířené dodávání dělníků do podniků z automobilového průmyslu.

Prostor pro černé jezdce

Zní to jednoduše, ale tak docela bez háčku takové zaměstnávání není. V Česku má momentálně licenci personální agentury na 1800 firem, což je na počet obyvatel jedna z nejhustších sítí na světě (viz tabulka Hustá česká agenturní síť dále). A najít mezi nimi tu solidní není snadné.

»Spolupracujeme jen s několika agenturami, s nimiž máme dlouhodobé vztahy a rámcové smlouvy,« říká například Jaroslava Raisová, personální ředitelka ČKD Group.

Řada personálních agentur totiž operuje na hraně zákona. A některé dokonce i za hranou paragrafů. Tito »černí jezdci« jsou zvláště mezi agenturami, které se zabývají přidělováním agenturních zaměstnanců. Různými triky, jako je například vyplacení jen minimální mzdy či nadužívání dohod o provedení práce, okrádají pracovníka, klienta i stát.

Za své mluví i fakt, že na trhu funguje jediný zastřešující orgán s etickým kodexem, totiž Asociace provozovatelů personálních služeb (APPS). A ta sdružuje členy, kteří zabírají jen zhruba třetinu trhu s dvanáctimiliardovým obratem. »Nechceme si kazit pověst, do svých řad nepřijmeme nikoho, u koho bychom měli podezření, že porušuje zákon,« říká Kozina, mimo jiné člen prezidia APPS. Konkrétní jména hříšníků však raději nechce uvádět.

Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod něž agenda personálních agentur spadá, si je jisté džunglovitosti trhu vědomo. »V zahraničí jsou podmínky pro vydávání povolení i pro činnost agentur vesměs přísnější,« přiznává Viktorie Plívová, mluvčí resortu.

Přitom agenturní zaměstnávání zaručuje podnikům podstatnou flexibilitu, jak se ostatně ukázalo v počátcích krize, kdy se mohly rychle zbavit přidělených zaměstnanců bez dalších nákladů. »Jedno z řešení je podpořit agenturní zaměstnávání stejně jako například ve Francii nebo Itálii, kde je přísně kontrolováno a funguje jako běžný způsob zaměstnávání již řadu desetiletí,« míní Jan Záruba z agentury Manpower, která je jedničkou domácího trhu.

Nejasná pojistka

Ministerstvo chce podmínky pro vydávání licence neustále zpřísňovat. Již letos platí další omezující podmínka - agentura musí vedle povolení od resortu práce získat i dobrozdání z ministerstva vnitra. Tím by se měly eliminovat nejkřiklavější případy, kdy si licenci zařídí třeba zástupci ukrajinské mafie.

Od ledna má agenturám, které nabízejí dočasné zaměstnance, přibýt další povinnost. Budou si muset sjednat »pojištění pro případ svého úpadku a pro případ úpadku uživatele (tedy firmy, která si chce najmout agenturní zaměstnance), a to ve výši zajišťující výplatu mzdy až do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku všech dočasně přidělených zaměstnanců«.

Doklad o této pojistce má agentura předložit do dvou měsíců od vydání licence. Novelu příslušného zákona zatím schválila jen vláda.

Agentury ale z nového paragrafu moc nadšeny nejsou. A to ani ty, které jsou sdruženy v APPS a zakládají si na dodržování etického kodexu.

»Takto formulovaný paragraf je zcela v rozporu se záměrem zajistit pracovníkům jistotu vyplacení platu v případě úpadku uživatele. Jestliže by byl zákon schválen v této podobě, hrozilo by zneužití paragrafu v řízené bankroty a úmyslné čerpání pojistek, které by byly zneužity firmami i agenturami,« zdůrazňuje Luboš Rejchrt, prezident APPS a současně manažer agentury Grafton Recruitment.

Podle něho bylo původním záměrem paragrafu pojistit agentury proti situaci, kdy musejí vyplatit agenturním zaměstnancům mzdy za firmu, jež zkrachovala, aniž by za tuto službu zaplatila.

Zda se ministerstvu podaří protlačit zmíněný paragraf parlamentem, není tedy vůbec jisté. Ani pojišťovny zatím podobný produkt nezačaly připravovat. Například Česká podnikatelská pojišťovna, která patří k lídrům trhu v oblasti podobné pojistky, tedy té, kterou si musejí povinně sjednávat cestovní kanceláře, o vytvoření nového produktu pro personálky v této chvíli neuvažuje.

Neuvažuje o tom ani Česká pojišťovna. »Pokud nebudeme vědět, jak bude vypadat legislativní novela, nedá se o nějaké konkrétní nabídce pojištění hovořit. Nejdříve naši produktoví manažeři musejí detailně analyzovat právní podklad a teprve pak připravovat produkt,« upozorňuje zase Dagmar Koutská, mluvčí pojišťovny.

Licence pro podniky

Pracovní agentury začaly vznikat již v roce 1991. Jejich existenci si vyžádaly zahraniční firmy působící v Česku, které byly na tyto služby zvyklé ze svých domovin. »Činnost agentur nebyla v té době nijak regulována.

Vzhledem k velké poptávce firem vznikla celá řada personálních agentur,« říká Petr Procházka, ředitel Institutu rozvoje podnikání IDE při pražské Vysoké škole ekonomické, který pro týdeník Ekonom zpracoval analýzu tohoto odvětví.

Agentury nejprve nabízely jen klasický nábor - zvaný recruitment - přímo na pozici k zaměstnavateli. Ovšem silná poptávka po přidělování zaměstnanců rozšířila i tuto službu, která však až do října 2004 fungovala poněkud ilegálně. Svou činnost vystavěly agentury na jediném paragrafu, který umožňoval podnikům půjčovat si vzájemně pracovníky. Kryly se tím, že si zřizovaly mnoho živnostenských listů na nejrůznější činnosti, jimiž se zabývali jejich klienti z řad firem.

První čištění trhu přinesly až zmíněné změny zákonů platné od října 2004. Současně ale vyústily ve skokový nárůst licencovaných agentur. Novela sice zlegalizovala agenturní zaměstnávání, zároveň ale zamezila podnikům půjčovat si zaměstnance mezi sebou i v rámci jedné skupiny.

Tento paragraf dosud nebyl ničím nahrazen. A tak agenturní licencí disponuje řada firem podnikajících ve zcela jiných oborech, aby si i nadále mohly v případě potřeby přesouvat zaměstnance například mezi sesterskými společnostmi.

APPS odhaduje, že z 1800 agentur jich až polovina patří právě do firemní sféry. »Některé z nich si nakonec z licence udělaly normální byznys a fungují jako rovnocenní partneři na trhu agentur. Například jde o ČSA Services,« vysvětluje Kozina.

Ze zbylé zhruba tisícovky agentur polovina už v oboru téměř nepodniká, především v důsledku krize, která řadě z nich naráz vzala obchody. Povolení se ale vydává na tři roky, a tak zatím v seznamu ministerstva figurují.

Z další pětistovky se zhruba polovina agentur věnuje jen klasickému recruitmentu, případně sofistikovanějšímu headhuntingu (přímému oslovování vyššího managementu). Těchto specialistů je ale na českém trhu jen několik desítek.

Přidělování agenturních zaměstnanců se tedy zabývá zhruba 250 společností.

Bílí, šedí a černí

Sami představitelé asociace, kteří si pečlivě vybírají, koho přijmou za člena, si agentury sortýrují na bílé, šedé a černé podle toho, na které straně zákona operují. Bílými jsou samozřejmě myšleny ty, které se zákonem nemají žádné problémy. »Nejvíc asi bude šedých agentur, které sice přímo neporušují zákon, nicméně využívají jeho slabin,« vysvětluje Kozina.

Tyto firmy například nevyplácejí zaměstnancům, kteří dočasné místo předčasně opustili, poslední mzdu ani její poměrnou část, případně nedají zaměstnanci dovolenou. Do kalkulace ceny pro firemního klienta už podobné úlevy zahrnou a ve výsledku nabídnou nižší částku než jejich poctiví rivalové. Nebo si založí nadaci, jejímž prostřednictvím zaměstnávají převážně studenty. Drží se přitom paragrafu o »zaměstnávání malého rozsahu«, kdy měsíční příjem pracovníka nedosahuje ani dvou tisíc korun. Benefit spočívá v tom, že z tohoto typu práce není nutné odvádět sociální a zdravotní pojištění. Výsledkem je opět nízká cena pro firmy.

Bylo by ale iluzí domnívat se, že i ty poctivé - bílé - agentury mohou své nabídky stlačovat díky tomu, že najdou co nejlevnější přidělované zaměstnance. Musejí totiž dodržovat ustanovení zákona o srovnatelných podmínkách s kmenovými zaměstnanci v daném podniku. Jde pochopitelně hlavně o výši mzdy.

»Agentura, která dodržuje zákon, musí postavit cenu na srovnatelné mzdě, k níž se připočítají zákonné odvody a marže agentury,« vysvětluje další finty ředitel Martin Mikláš, analytik IDE.

Podle něho se výběrových řízení vyhlašovaných podniky ale účastní i takzvané černé agentury, které zaměstnanci dají jen minimální mzdu a zbytek vyplatí v cestovních náhradách či náhradách na ubytování.

»Klient, který se řídí jen cenou, pak dává prostor pro rozvoj těchto agentur, které v podstatě okrádají nejen pracovníka, svého klienta, ale i státní rozpočet tím, že neodvádějí sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu za zaměstnance,« dodává Mikláš. Takové černé agentury už de facto svůj byznys postavily na systémové krádeži.

Samy podniky jsou ale také povinny dbát na dodržování srovnatelných podmínek. »Srovnatelné podmínky agenturních a kmenových zaměstnanců jsou přímo součástí smluvních ujednání mezi agenturou a naší firmou,« zdůrazňuje Jiří Janoušek, mluvčí společnosti Stock Plzeň.

Problém je v tom, že některé společnosti existenci černých agentur vyžadují. »Pokud někdo nabídne cenu pod náklady práce, jednoznačně podvádí. Firmám, které si takové agentury najímají, to musí být zřejmé,« zdůrazňuje Kozina.

Stát přichází o miliardy

Samostatnou kapitolou je zaměstnávání prostřednictvím dohod o provedení práce (DPP), z nichž se pojistné vůbec odvádět nemusí. Zaměstnanec ušetří dvanáct procent z platu, zaměstnavatel 34 procent. Dohromady je to bratru polovina vyplácené mzdy.

Od roku 2004 dohody sice nesmějí agentury práce používat, nicméně si cestu k nim najdou. »Bohužel i nadále dochází ke zneužívání DPP a stát tím přichází ročně na odvodech o miliardy korun,« uvádí René Kuchár z Agentury Student.

Jak zákaz dokážou agentury obcházet? Je to jednoduchý fígl - agentura uzavře s podnikem smlouvu o dílo, v níž se nezavazuje k dodání zaměstnanců, ale přímo konkrétního výrobku. Najme si tedy i halu a stroje a pochopitelně i pracovníky, s nimiž může bez jakéhokoli rizika v tomto případě podepsat právě dohodu o provedení práce.

V připravované novele zákoníku práce, která by měla platit od nového roku, navrhuje ministerstvo práce a sociálních věcí zdvojnásobit počet hodin na DPP na 300 ročně.

»Trhu práce i státní pokladně by ale u těchto dohod prospělo zavedení odvodů stejných jako u ostatních pracovněprávních vztahů. Jednak by se tím zalepila nemalá díra v rozpočtu přesahující hrubým odhadem jednu miliardu korun a jednak by pak nic nebránilo dalším úlevám směrem k vyšší flexibilitě,« míní Jan Kozina z Trenkwalder.

To si uvědomuje i resort práce, který chce změnit pravidla pro dohody o provedení práce v připravované komplexní novele zákoníku práce.

»V principu existují dvě varianty řešení, buď zpřísnění pravidel u DPP tak, aby se jednalo skutečně pouze o jednorázové práce, nebo zavedení zdravotního a sociálního pojištění nad určitý limit výdělku při DPP, abychom zamezili jejich zneužívání,« upřesňuje ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Jen mladí dělníci

Z analýzy institutu IDE vyplývá, že převážná většina personálních agentur působí na území Prahy a středních Čech. Přesto se zaměřují na oblasti s největší nezaměstnaností, jako je Moravskoslezský a Ústecký kraj. Většinou nabízejí dělnické profese a nejčastěji operují v automobilovém průmyslu.

Ale výjimkou nejsou ani výrobci z jiných oborů. »Pracujeme pravidelně s osvědčenými personálními agenturami pro dodání dočasně přidělených zaměstnanců ve vysokém zakázkovém období,« říká například Vladimíra Michnová, personální ředitelka Linetu, výrobce nemocničních lůžek.

O přísnějších podmínkách pro fungování personálek na západ od našich hranic již řeč byla, ale srovnání pokulhává i v dalších parametrech, zejména co se týče sekce přidělování zaměstnanců.

Přes tři pětiny agenturních zaměstnanců je v Česku mladších 30 let, tři čtvrtiny z nich mají středoškolské vzdělání nebo jsou vyučeny. Ovšem jen pět procent disponuje vysokoškolským diplomem. V Norsku, Japonsku či dokonce v Bulharsku je to ovšem téměř polovina všech dočasných pracovníků.

V Japonsku je například agenturní zaměstnávání tak oblíbeno, že 60 procent agenturních zaměstnanců už vůbec nehledá stálou práci. V Česku se ovšem tato forma zalíbila jen sedmi procentům pracovníků.

Zákazníka neznám

I personálky, jež se orientují hlavně na recruitment či na vyhledávání kmenových zaměstnanců na určité typy pozic, nabízejí široký výběr. V tomto oboru ale téměř nevzniká prostor pro pohyb v černé nezákonné zóně.

Ani dostatečně široká základna v počtu agentur - a tím pádem ostrá konkurence - ale nezaručuje širokou škálu služeb a vysokou laťku kvality. »Myslím, že nelze nabízet službu bez znalosti zákazníka. Přesto některé agentury nejsou ochotny za zákazníkem jít a poznat ho. Pak jsou vzdálené i kandidátovi,« prezentuje své zkušenosti Michnová z Linetu. Dodává, že takových agentur je bohužel víc než těch lepších.

Advokátní kancelář Weinhold Legal spolupracuje s předními hráči na trhu, jako jsou agentury Grafton, RHI či Hudson. S nabídkou personálek je víceméně spokojená. »Ale uvítali bychom větší garanci za kandidáty, například žádný honorář v případě, že zaměstnanec vybraný agenturou skončí pracovní poměr ještě ve zkušební době,« zdůrazňuje Kateřina Hipmannová, personalistka Weinhold Legal.

S kvalitou některých agentur nejsou spokojeni v ČKD Group. »Doporučili nám člověka, který dělal dobrý dojem. I nás přesvědčil. Ale pak jsem si o něm zjišťovala reference z předchozích působišť a vyšel o něm velmi negativní obrázek. To měla agentura obstarat sama, dříve než nám kandidáta nabídla. Také by mohli testovat jeho potenciál do budoucna. A to nabízí jen velmi málo agentur,« říká Jaroslava Raisová z ČKD.

Nekvalitní lovci hlav

Situace není růžová ani v případě takzvaného přímého vyhledávání - executive search. Jedná se o agentury nebo jednotlivce, takzvané headhuntery - lovce hlav, kteří se specializují na vyhledávání vyššího managementu přímým oslovením vhodných kandidátů.

Podle slov Barbory Tomšovské, šéfky společnosti TouchDown, se sice během krize trh pročistil, ale přesto kvalitních headhunterů není mnoho.

»Klienti tlačili a tlačí na cenu, což nejde ruku v ruce se zkvalitňováním služeb. Stává se tak, že firma vypíše výběrové řízení, ve kterém požaduje značně podhodnocené služby. Nabídnout je může jen »garážová« firma a klient až po pár měsících zjistí, že nemá žádné výsledky, i když naoko ušetřil,« vysvětluje Tomšovská.

I kvůli tomu je podle lidí z oboru současná úroveň služeb v executive search na velmi nízké úrovni. »Podíváte-li se na seznam personálních společností na internetu, kterých je v Česku až několik stovek, tak executive search nabízí každá druhá. Know-how pravého "přímého vyhledávání" na profesio-nální úrovni však má jen několik desítek společností,« konstatuje současnou situaci Markéta Švedová, ředitelka společnosti Recruit CZ.

Podle ní se i často stává, že agentury pod finančním a časovým tlakem rezignují na přímé vyhledávání a oslovují kandidáty, kteří zveřejňují své profesní životopisy na internetu, nebo využívají kontakty lidí, kteří aktuálně hledají práci, ze své databáze. Podepíše se to pak na kvalitě kandidátů. »Pro ně je to jednodušší, nemusejí nikoho "přemlouvat" a kandidáti jsou otevřenější kompromisům a nevyjednávají tolik podmínky pro sebe,« dodává Švedová.

Lucie Teisler, šéfka personální a poradenské společnosti Anderson Willinger, k tomu ještě dodává, že během krize hodně společností přestalo fungovat jako executive search a vrhlo se do objemového byznysu. Přesto si však stále nechávají svůj honosný titul.

Problémem může být i to, že v České republice v podstatě neexistují žádné právní podmínky pro headhunting. Executive search firma si své renomé vybuduje pouze referencemi u klientů a u kandidátů a tím, že své služby plní eticky a férově.

Ačkoli se to zdá málo pravděpodobné i oblast headhuntingu má svůj černý trh. Podle informací týdeníku Ekonom jsou to například manažeři z vyšších pozic, kteří po skončení v jednom zaměstnání nemohou najít uplatnění, a tak se »přes noc« stanou headhuntery. Aby nemuseli žádat o licenci, své služby fakturují jako poradenství, avšak ne personální. »Naštěstí jich není mnoho a skončí velmi brzo. Zjistí, že to není tak jednoduché, jak se může zdát,« říká Tomšovská.

Podle ní je spíše než za hranicí zákona za hranicí etiky i to, že headhunter osloví manažera s nabídkou a pak to sdělí jeho zaměstnavateli. Někde to bývá i záměr zaměstnavatele, který takto kontroluje loajalitu svých zaměstnanců.

»Dokud budou zaměstnavatelé ochotni obcházet zákon a nebudou kontrolovat licence, je jasné, že nekvalitní executive search bude existovat i přes zpřísnění dané služby,« uzavírá Lucie Teisler.

Na půl cesty

Jak se zdá, český trh je minimálně co do počtu personálními agenturami přímo zahlcen. Ještě loni v prosinci jich ale bylo o hodně víc. Letos z evidence MPSV vypadlo na tři stovky personálek. Většina z nich prostě nezískala v důsledku krize zakázky, a proto skončila.

»Dnes zájem o agenturní zaměstnávání ze strany uživatelů opět roste. Je to způsobeno obnovením zakázek, pro jejichž naplnění jsou agenturní zaměstnanci na dobu určitou nejlepší volbou,« říká Jaroslava Rezlerová, šéfka personální agentury Manpower.

I přes téměř každoroční zpřísňování podmínek se trh v oblasti personálních služeb dosud nezdá být dostatečně kultivovaným. »Zlepšit kvalitu práce agentur či případně eliminovat ty, které zákon nedodržují, lze v současné době pouze důslednou kontrolní činností,« vysvětluje Viktorie Plívová, mluvčí resortu práce a sociálních věcí.

A je pravda, že v posledních letech kontroly v personálních agenturách značně přitvrdily. Například úřady práce, které sledují dodržování zákona o zaměstnanosti, jen za první pololetí provedly 288 kontrol a uložily personálkám 103 pokut v celkové výši 3,8 milionu korun. Dalších 70 kontrol, jež vyústily v 53 pokut, proběhlo v létě.

Činí se i státní inspektoráty práce, které loni provedly 85 a letos zatím necelých 70 kontrol se zaměřením na pracovní vztahy a podmínky. Pokud v této oblasti zjistí závažné prohřešky, mohou vedle pokuty až do dvou milionů korun podat na ministerstvo práce a sociálních věcí podnět, aby hříšníci přišli o povolení. Letos už takto z registru vypadla desítka agentur.

Inspektoři by ale přivítali větší kompetence. »Ze zjištění při kontrolách vyplývá, že by bylo vhodné upravit legislativu. Agentury práce využívají možnosti upravovat vztahy s občany dle obchodního zákoníku nebo zákona o družstevnictví, čímž se obchází zákoník práce,« upozorňuje inspektorka Jana Bělíková.

Jak je vidět, i když se od absolutně nekontrolovaného prostředí z 90. let personálky výrazně posunuly, stále ještě je prostor pro fikané šibaly plodný. Koneckonců i ministerstvo si je vědomo, že trh potřebuje další regulační prvky.

Marcela Alföldi Šperkerová
Zuzana Panczaková

Kolik za to? (cenové podmínky agentur)
- Za agenturní zaměstnance si personální agentury obvykle účtují provizi v rozmezí deset až 20 procent z ceny práce.
- V recruitmentu se odměny pohybují v úrovni jedné až tří měsíčních mezd dosazeného kandidáta v závislosti na tom, zda se jedná o běžnou pozici či specialistu.
- Výše hrubé mzdy hledaného pracovníka vychází z toho, kolik berou lidé na obdobných pozicích u klienta nebo ze statistických údajů o mzdách v daném regionu či ze zkušeností agentury.

Od ledna má agenturám přibýt další povinnost. Budou si muset sjednat pojištění pro případ svého úpadku.

Český trh je personálními agenturami přímo zahlcen. Ještě loni jich ale bylo mnohem víc.

1800
Tolik personálních agentur má v současné době v Česku licenci.

Související