S počasím na burzu? Obchoduje se v USA i Evropě

Rozmary počasí přinášejí hodně nejistot, odhadem je však na nich závislých 70 až 80 procent ekonomických aktivit. Pro mnohá odvětví může například tuhá zima znamenat téměř katastrofu, zatímco naopak majiteli lyžařského střediska může významným způsobem zvýšit tržby.

Počasí se prostě mění a pro podnikání to nemusí být vždycky zdravé. To je zkrátka život, řekne si každý. Jenže, co když se s tím dá něco dělat?

Vyzvat matku přírodu

Obvykle využívanou možností, jak se nástrahám počasí bránit, je pojištění. To ale bývá uzavíráno téměř výhradně na výjimečné přírodní události, které sice nejsou běžné, ale hrozí vysokou potenciální ztrátou. Navíc se k němu vztahuje povinnost prokazovat vzniklou škodu a samozřejmě povinnost platit pojistné.

Co takhle se místo pojišťoven poohlédnout po finančních trzích? Pokud se vám zdá nemožné, aby trhy i po fiasku v podobě finanční krize obchodovaly s něčím tak nejistým, jako je právě počasí, mýlíte se. Finanční deriváty na počasí se zdají být zajímavou a dosud nikoli plně využívanou alternativou, jak na matku přírodu vyzrát.

Pomocí těchto produktů je možno účinně stabilizovat výkyvy tržeb zapříčiněné méně dramatickými výkyvy počasí. Zároveň, podobně jako u zmiňovaného pojištění, zůstává zachována možnost nechat se jimi zajistit i proti mimořádným přírodním událostem. Ve Spojených státech jsou například hojně využívané takzvané "hurricane derivatives".

Výhodou derivátů na počasí je, že na rozdíl od běžného pojištění není nutné prokázovat vznik skutečné škody. To mimo jiné také znamená, že s těmito produkty lze spekulovat, i když samotného majitele derivátu počasí přímo neohrožuje.

Finanční deriváty na počasí mohou existovat i jako veřejně obchodované produkty, což zvyšuje jejich likviditu. A hlavně, ve srovnání s pojištěním je zajištění pomocí finančních derivátů většinou také výrazně levnější.

Až v Londýně zaprší

Jak to vlastně celé funguje? Finanční deriváty na počasí mohou mít - stejně jako klasické finanční deriváty - buď formu veřejně obchodovaných finančních nástrojů (tedy na burze), nebo individuálně sjednávaných kontraktů (OTC deriváty).

S veřejně obchodovanými deriváty na počasí se ve Spojených státech obchoduje již od roku 1999, evropskou premiéru měly v roce 2001. Jde o standardizované opce či futures vázané na teplotní indexy měřené v několika nejvýznamnějších metropolích, k nimž se od letošního roku řadí i Praha. Výhodou těchto produktů je jejich likvidita a eliminace rizika, že protistrana nebude plnit závazky, nevýhodou je naopak jejich nízká flexibilita.

Oproti tomu OTC deriváty si obvykle sjednává firma, která je vlivům počasí vystavena, například provozovatel solární elektrárny. Jsou historicky starší (v USA od roku 1997) a na českém trhu zřejmě daleko lépe využitelné. Regionální podnikatele totiž trápí mnohem více vrtochy počasí v konkrétním místě jejich podnikání než výkyvy teplot v Praze nebo dokonce v Londýně či Paříži.

Jak to funguje. Příklad:

Provozovatel solární elektrárny uzavře s tvůrcem trhu (obvykle bankou) smlouvu. Banka se v ní zaváže, že v případě, pokud bude intenzita slunečního svitu v daném místě v daném období nižší než určitá mezi stranami sjednaná hodnota, banka příslušnému provozovateli vyplatí určitou částku, která mu bude kompenzovat nižší produkci.

Pokud ale bude intenzita slunečního svitu vyšší než mezi stranami sjednaná hodnota, bude naopak platit příslušný provozovatel bance. To by mu však nemělo tolik vadit, protože při slunečném počasí vyprodukuje více elektřiny a vytvoří tedy větší zisk.

Banka si na trhu najde někoho, jehož ekonomické aktivitě naopak nízká intenzita slunečního svitu v daném místě v daném období vyhovuje (například s dodavatelem elektrické energie do veřejného osvětlení). S ním uzavře podobnou smlouvu jako s výše uvedeným provozovatelem, pouze opačných parametrů.

Samozřejmě, že v praxi je obtížné najít někoho, jehož zájmy na určitém typu počasí by byly beze zbytku zrcadlově obrácené. Banky jako tvůrci trhu proto mohou mít tendenci účtovat si za uzavření těchto transakcí poměrně vysoké provize, které jim kompenzují větší riziko. Tento problém je obzvlášť citelný na menších trzích, k nimž je nutno řadit také Českou republiku.

Energičtí průkopníci

Za skutečné průkopníky v oblasti finančních derivátů na počasí lze označit firmy zabývající se výrobou či distribucí energií. Ještě dnes tyto společnosti tvoří velké procento koncových uživatelů těchto produktů.

Transakce tohoto typu uzavírají již i české firmy, jejichž rozvoji přitom významně napomáhá deregulace trhu s energiemi. V tomto prostředí nemohou energetické firmy náklady vyvolané rozmary počasí přenášet prostřednictvím zvýšení ceny na spotřebitele, protože by v konkurenci neobstály.

Kdo se tedy proti těmto nepředvídatelným výkyvům v objemech produkce či poptávky lépe a efektivněji zajistí, získává automaticky významnou konkurenční výhodu.

Obzvlášť výrobci elektrické energie z obnovitelných zdrojů jsou díky míře závislosti jejich výroby na počasí ideálním koncovým uživatelem finančních derivátů na počasí. Tyto cenné papíry mohou být vázány nejen na naměřené hodnoty teplot či srážek v daném místě, ale také například na rychlost větru, počet hodin slunečního svitu či dokonce sílu říčního toku. Lze je tedy strukturovat tak, aby odpovídaly potřebám provozovatelů větrných, fotovoltaických i vodních elektráren.

Vhodné i do zoo

Na rozdíl od konvenčních výrobců energií je v českém prostředí stabilita poptávky po elektrické energii vyrobené z alternativních zdrojů zajištěna administrativně, tedy prostřednictvím garantovaných výkupních cen a dotací. Jelikož celkový objem výroby elektrické energie z alternativních zdrojů roste, roste i celková závislost výroby elektřiny na počasí.

Zákonitě by proto měla růst i poptávka po vhodně strukturovaných derivátech na počasí. To, že objemy konkrétních derivátových transakcí na počasí uzavíraných jednotlivými výrobci mohou být relativně malé, nemusí být ještě překážkou jejich uzavírání.

Pomocí finančních derivátů se například zajistila londýnská zahradní restaurace či zoologická zahrada. V obou případech zajištění směřovalo k vyloučení nepříznivých vlivů deštivého počasí na návštěvnost příslušných zařízení a tedy i na tržby jejich provozovatelů.