Zkuste se alespoň na chvíli vžít do kůže ženy, inženýrky, pracující ve stavebnictví. Až budete v její roli, bude se váš život odvíjet se železnou pravidelností podle následujícího scénáře.

Vzniklý projekt vždy musíte projednat se skupinou vlastníků. Při jednáních obvykle narazíte na jednoho z majitelů, který se nechce dohodnout a záměr smete ze stolu, takže se vše přepracovává. Kompromis se mnohdy nenajde. Kvůli nekončícímu kolotoči začnete trpět nespavostí, vybuchujete při jednáních, jste nepřátelsky naladěni, začínáte mít zdravotní obtíže, jako vysoký krevní tlak.

Rozhodně to není příjemná představa. S takovou ženou, a nejen s ní, se během své praxe setkala psycholožka práce Zdeňka Židková. Tvrdí, že takovým osobám může hrozit až vyhoření.

»Pacientka uvádí, že svou profesi opustí, protože má pocit, že je to boj s větrnými mlýny. Zda to dokáže dříve, než bude vyhořelá, však není jisté,« vysvětluje.

Právě syndrom vyhoření se čím dál častěji objevuje jak v odborné literatuře, tak je námětem rozhovorů manažerů. Odborníci však varují, že by se neměl přeceňovat a neměl by se plést s jinými psychickými problémy. »Se syndromem vyhoření každý operuje, ale většinou jsou lidé akorát utahaní z toho, jak se honí,« konstatuje Židková.

Celoroční olympiáda

Její slova potvrzují výsledky průzkumu společnosti Regus, které byly zveřejněny koncem loňského roku. Až 58 procent firem z celého světa zažilo během posledních dvou let významný nárůst stresu na svých pracovištích. Podle zjištění k hlavním stresovým faktorům patří vysoké pracovní tempo, monotónnost práce, nedostatek podpory od kolegů, neúčast na rozhodovacích procesech, podceňování pracovních dovedností a další.

»V České republice a ve střední a východní Evropě je hlavní příčinou stresu nespokojenost v zaměstnání,« konstatuje Garry Gürtler, manažer pro střední a východní Evropu společnosti Regus.

Čím je nespokojenost a následný stres způsoben? Šárka Snížková, personální náměstkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny, současný životní styl přirovnává k olympijským výkonům s tím rozdílem, že sportovci před olympiádou projdou důkladnou přípravou a vědí, že potom přijde odpočinek.

Bohužel fáze klidu po výkonu v běžném životě většinou nepřichází. »V dnešní době pracující lidé musejí plnit plány, termíny, shánět obchody, klienty, usmívat se na zákazníky i kolegy. Večer pak obstarávají rodinu a před vytouženou dovolenou musejí nejen sbalit, ale ještě rychle dodělat to, co nestihli a odkládali. Tak to jde mnohdy dokola celý rok,« vysvětluje s trochou nadsázky Snížková.

Chronický stres nakonec může přejít až do syndromu vyhoření (viz infobox Jak vzniká chronický stres). Například psycholožka a koučka Michaela Daňková potvrzuje, že nejen stresovaných lidí, ale i osob se syndromem vyhoření je více než v minulosti.

»Když jsem před osmi lety zavedla téma syndromu vyhoření na kurzech, dívali se na mě klienti s nedůvěrou. Zhruba před pěti lety už věděli, o co jde, a dnes když ve skupině není nikdo, kdo s ním měl co dočinění, tak si říkám "to je ale divná skupina",« poznamenává.

Dodává, že manažeři jsou za toto téma vděčni. Potřebují slyšet, co je normální a co ne, jak relaxovat, jak pomoci kolegovi či podřízenému. »Je to velmi potřebné téma, ale ne vždy na to firmy slyší. Podle názorů některých zaměstnavatelů relaxace potřebná není, stačí prý jen lepší práce s časem,« posteskne si Daňková.

Těžký život lidumilů

Syndrom vyhoření se objevuje především u osob pracujících s lidmi, zjednodušeně řečeno u pomáhajících profesí. I když se původně přisuzoval pouze zdravotníkům, dnes je zřejmé, že postihuje učitele, sociální pracovníky, psychology či terapeuty, ale také manažery, advokáty, úředníky, reklamní agenty či pracovníky na přepážkách.

I z tohoto důvodu se s posledně jmenovanou skupinou začalo více pracovat ve VZP. »Připravili jsme pro ně sérii školení a workshopů na psychohygienu. Setkání mají velký ohlas, lidé potřebují sdílet svůj stres. Na workshopech také trénují, jak se chovat v nestandardních a krizových situacích,« popisuje personální náměstkyně Snížková.

Podle odborníků je možné nejrychlejší pád do syndromu vyhoření pozorovat u lidí s ideály, s nerealistickými očekáváními. »Pracovně jim říkám "Ježíš Kristus s křížem". Jsou vždy ochotni pomoci druhým, ale jednoho dne zjistí, že jim za to nikdo není vděčný a ještě je napadne, že ho poškodili,« doplňuje psycholožka Židková.

Ve sféře byznysu se tak syndrom často objevuje jako následek nadměrného úsilí být úspěšný. Jednoho dne člověk zjistí, že se obětoval něčemu, co ho vysálo. Podle Židkové pak není ani výjimkou naprostý obrat životního stylu. »Původně úspěšný byznysmen z ničeho nic začne žít asketicky, nebo na vše zcela zanevře a "zmizí" ze světa,« konstatuje.

Pracovat, či nepracovat?

Tendence zpřetrhat pouta s dosavadním, především profesionálním životem jsou vlastní až lidem v pokročilých fázích vyhoření. Počáteční fáze se projevují únavou, napětím, poruchami spánku a stravování, negativními postoji ke kolegům, sobě, organizaci, společnosti. »Takové osoby pracovní partneři v podstatě obtěžují, už se ani nezajímají o učení nových věcí. Stagnace v této fázi je však spíše individuálním problémem a řešení s odborníkem může pracovníka "vrátit do hry",« vysvětluje Dagmar Jančová z Centra krizové intervence Psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Pokud negativní pocity narůstají, můžeme u takto postiženého člověka pozorovat nakonec i ztrátu smyslu života. Nedovedete-li si to dobře představit, pak zjednodušeně řečeno takoví lidé jednoho dne ráno nejsou schopni ani vstát z postele... Naštěstí na vyhoření myslí i Mezinárodní klasifikace nemocí a podle psychiatrické diagnózy Z730 je možné získat pracovní neschopnost.

Abyste nejen syndromu vyhoření, ale i pracovnímu stresu předešli, kromě realistického očekávání záleží na tom, jaké si vytvoříte pracovní podmínky, jak jste asertivní či empatičtí. Nelze tak jednoznačně říci, že k syndromu vyhoření může dojít především kvůli zaměstnavateli. Přetěžování v práci, firemní pravidla, která nemají hlavu ani patu, nebo nedostatečné finanční ohodnocení patří podle odborníků spíše do kategorie vykořisťování a šikany (viz níže Stres versus vyhoření). »O syndrom vyhoření rozhodně nejde, protože ten má svou specifickou složku pocitu, že naše práce už nemá žádný smysl,« upřesňuje Židková.

Zuzana Panczaková

Stres versus vyhoření

Stres
- Charakteristický nadmírou angažovanosti.
- Emoce jsou přehnané.
- Produkuje časovou tíseň.
- Ztráta energie.
- Vede k úzkostným poruchám.
- Hlavní poškození je fyzické.
- Může předčasně zabít.

Vyhoření
- Charakteristický neangažovaností.
- Emoce jsou otupělé.
- Produkuje bezmocnost a skleslost.
- Ztráta motivace, ideálů a naděje.
- Vede k netečnosti a depresím.
- Hlavní poškození je emoční.
- Může způsobit zdání, že život nemá cenu.

Zdroj: HelpGuide

Jak vzniká chronický stres
- Plnění úkolů nerealisticky postavených, s časovým omezením a nesplnitelnými termíny.
- Nedostatky v plánování.
- Neschopnost splnit úkol v pracovní době.
- Nutnost domácí práce pro splnění pracovních úkolů.
- Časté přerušování své práce jinými úkoly.

Související