Scéna jako vystřižená ze sci-fi filmu: Rodinka míří od svého zaparkovaného automobilu k terminálu 5. Na dotykové obrazovce si objednají odvoz a počítač jim do jedné minuty přistaví elektrické vozítko bez řidiče. Vzdálenost 4,3 kilometru překonají i se svými zavazadly během několika minut.

Vítejte na londýnském letišti Heathrow, kde právě probíhá testovací provoz nového dopravního systému.

Rychle, levně, bezpečně

Vozítko po celou dobu jede po vyhrazené cestě lemované vysokými obrubníky. Značky na nich čte pomocí laserových senzorů. Centrální řídicí jednotka díky tomu neustále sleduje jeho polohu.

Zatím je možné volit mezi třemi cílovými zastávkami. Splní-li systém naděje do něj kladené, v budoucnu se podstatně rozšíří a stane se páteřní dopravou letiště.

Za zmínku stojí i skutečnost, že pro přepravu cestujících spotřebuje zhruba polovinu energie než dosud běžně užívané autobusy.

Zaváděný přepravní systém na letišti Heathrow je typickým příkladem nového typu městské dopravy, lakonicky označovaného jako PRT (personal rapid transport - osobní rychlá přeprava).

Po mnohých úvahách a zkouškách různých technologií se PRT ustálila jako doprava malými automatickými vozítky, která nás povezou po vlastní vyhrazené cestě k určenému cíli bez dalších zastávek. Je rychlá, pohodlná a energeticky nepříliš náročná.

Ve městech by postupně mohla doplnit a někdy i úplně nahradit dosud standardní hromadnou dopravu a hlavně automobily. Nejstarší a do otevření londýnského systému vlastně jediná PRT vozí od roku 1975 studenty a učitele v areálu americké univerzity West Virginia v Morgantownu.

Značný význam má i bezpečnost takové přepravy. Člověk představuje zatím obtížně nahraditelný, avšak nejvíce chybující prvek řízení strojů. Kromě běžných omylů při jejich ovládání se řada řidičů potřebuje předvádět, podceňuje nebezpečí a přeceňuje své schopností i možnosti vozidla. Centrální počítač řídící vozítka PRT ničím takovým netrpí.

Exotický Masdar

Obdobná dráha bude letos spuštěna i v Masdaru, nově budovaném městě ležícím poblíž mezinárodního letiště u Abú Dhabi. Do roku 2016 má k prostředí šetrné město poskytnout bydlení pro 50 tisíc lidí. Veškerou potřebnou energii pro své fungování bude získávat z obnovitelných zdrojů, hlavně ze slunečního záření. Úsporný dopravní systém přijde vhod.

Automobilům bude do města vjezd zakázán. Na povrchu obyvatelé kromě vlastních nohou využijí jízdní kola a obdobné dopravní prostředky. I když je před horkým vzduchem z pouště bude chránit obvodová zeď, jistě se rádi uchýlí do chladnějšího podzemí, kde mohou využít PRT.

Podle projektu by doba čekání neměla přesáhnout tři minuty. Ve čtyři metry dlouhých a 1,4 metru širokých vozítkách najdeme šest sedadel. Elektrické akumulátory umožní na jedno nabití urazit až 60 kilometrů při maximální rychlosti 40 km/hod.

Další rozšíření osobní rychlé přepravy ve světě hodně závisí právě na úspěšnosti v Masdaru.

Jeho zavedení se připravuje také na jiných místech ve Spojených arabských emirátech, ale i v Jižní Koreji, Velké Britanii či Spojených státech.

Kolo, nebo vozidlo?

Nejde však jen o samoobslužné taxi. I v Česku již dnes můžeme narazit na zvláštní dvoukolové vozítko poháněné elektromotorem. Při jízdě na něm stojíte a držíte se řidítek. Nakláněním vpřed a vzad a otáčením řidítek dvojkolku ovládáte. Dosáhnete rychlosti až 20 kilometrů v hodině a akumulátory se dobijí přes noc v garáži ze zásuvky.

Jmenuje se Segway podle společnosti, jež ho vyrábí. Vozítko sestrojil v roce 2001 Američan Dean L. Kamen, autor několika dalších vynálezů. Výroba začala o rok později.

Stabilitu vozidla hlídá pomocí gyroskopických senzorů počítač. Nicméně když s ním náhle vjedete do hlubokého sněhu, bláta, písku či vody, před pádem přes řidítka vás neochrání ani procesor.

Kromě poměrně vysoké ceny - okolo čtvrt milionu korun - leckde brání většímu rozšíření vozítek i předpisy. V řadě zemí (například v Německu s výjimkou Sárska, Velké Británii, Dánsku, Švýcarsku, Švédsku a Japonsku) jsou brána jako druh vozidla, což jim zamezuje přístup do prostorů vyhrazených pro chodce, třeba na chodník. Rovněž se vyžaduje určitý typ výbavy, jako poznávací značka či osvětlení, i řidičské oprávnění.

Švédsko segwaye pokládá za druh jízdního kola stejně jako spolková země Sár#226#ÇĹ sko. Zcela nepřehledná situace panuje ve Spojených státech, protože regulace dopravy patří do pravomoci jednotlivých států unie a nikoliv centrálních úřadů ve Washingtonu.

Portugalsko vozítky vybavilo policejní hlídky a jejich provoz prakticky neomezuje. Stejně jako Česko a Itálie na ně hledí jako na chodce. Na druhé straně to znamená, že může řídit i osoba pod vlivem alkoholu. Pokud si ho někdo chce vyzkoušet, může si ho vypůjčit na několika místech v centru Prahy, ale i v Brně, Ostravě či Českém Krumlově.

Obdobnou dvojkolku uvedla v roce 2008 na trh i Toyota pod názvem Winglet.

Na kole, vozem i pěšky

PRT a dvojkolka Segway nepředstavují jediné možnosti, jak zlepšit současnou městskou dopravu. I v západních zemích se stále častěji setkáváme s dopravním prostředkem dosud běžným v přelidněných asijských velkoměstech - s bicyklem.

Například v Kodani, Amsterdamu, Paříži nebo i v pražském Karlíně ho lze vypůjčit a opět vrátit do kteréhokoli vyhrazeného speciálního stojanu.

Jízdní kolo představuje nepochybně velmi vhodný prostředek pro dopravu po městě, pokud jsou k dispozici samostatné cyklostezky, po kterých se nepohybují auta.

Bez automobilů se však lidstvo hned tak neobejde. Zajímavým způsobem osobní dopravy proto může být také v Česku nepříliš rozšířené sdílení vozidel (car-pooling).

Jde o systém, kdy se několik sousedů domluví a vyrazí nejčastěji do práce společně automobilem jednoho z nich.

Kupříkladu ve Spojených státech existují silniční pruhy vyhrazené pouze pro plně obsazené automobily, což v dopravních špičkách může přinést velmi výraznou úsporu času.

A byť se to nezdá, změnit je možné i nejrozšířenější způsob pohybu po městě - chůzi. V centrech řady měst se mísí dva typy chodců. Jednak návštěvníci pomalu bloumající po chodnících, nahlížející do výloh a rozhlížející se po okolí, jednak zaměstnanci místních firem, kteří zpravidla někam spěchají.

V roce 2000 zahájila skupina podnikatelů z rušné londýnské třídy Oxford Street kampaň za rozdělení chodníků na část pro rychlé a pomalé chodce.

Ondřej Dvořák
spolupracovník redakce

Revoluce v dopravě

250 tisíc korun
Zhruba tolik činí pořizovací cena vozítka Segway.

V roce 2000 zahájila skupina podnikatelů z rušné londýnské třídy Oxford Street kampaň za rozdělení chodníků na část pro rychlé a pomalé chodce.

Související